Přežijeme bez stájových hnojiv?

Při diskuzi o výhodách a nevýhodách veganství se občas setkávám s názorem, že bez velkochovů se neobejdou ani lidé, kteří maso a další živočišné produkty nekonzumují, protože na poli by bez stájových hnojiv nevyrostla ani tráva. 

Tento myšlenkový omyl je tak rozšířený, a to i mezi některými odborníky, že jsem se na něj rozhodla reagovat.

Zemědělská půda na většině území České republiky je již dávno zničená intenzivním využíváním. Jak vysvětluje například geolog a hydrolog Radmil Drahoňovský v rozhovoru pro Rakovnický deník- současný intenzivní způsob obdělávání půdy a pěstování monokultur ničí přirozenou schopnost půdy akumulovat a zadržovat vodu v krajině. Stav půdy je v tak tristním stavu, že půdě kvůli intenzivnímu využívání chybí organické hmoty a musí se přihnojovat uměle. Také kvůli klimatickým změnám (způsobeným z velké části chovem hospodářských zvířat), padá voda často ve formě přívalových dešťů a půda ji není schopna dostatečně rychle absorbovat a odtéká. Rostliny jsou tak schopny vzít si z půdy jen deset procent živin a zbytek se dodává umělými hnojivy. Dochází k erozi a k vysoušení půdy, která už ani není schopna vzít si potřebné živiny z průmyslových hnojiv.

Mrtvá půda

Právě průmyslová hnojiva jsou v současnosti nejčastějším způsobem hnojení u nás, protože kejda vznikající při intenzivních chovech bez podestýlky se téměř nikdy nemůže použít k hnojení. Toto tekuté stájové hnojivo je bez slámy, která se v intenzivních chovech často nevyužívá, příliš koncentrované až toxické a zpracovává se proto většinou v bioplynových stanicích. Běžně se tedy v zemědělství využívají především minerální (průmyslová), ne stájová hnojiva (vznikající při chovu zvířat). Chemické látky z průmyslového hnojiva jsou odplavovány do spodních vrstev a půdu dále kontaminují.„Proto se rostlinám musí umělá hnojiva dodávat opakovaně a ve větších dávkách – je to vlastně začarovaný kruh,“ vysvětluje pan Drahoňovský. Je tedy patrné, že živočišná výroba je příčinou, ne léčbou mrtvé půdy.

Budoucnost zemědělství bez živočišných hnojiv

Stájová hnojiva může přitom kompletně nahradit kombinace rotačního systému a zeleného hnojení (hlavně jetel a vojtěška). Jestliže skončíme s pěstováním monokultur (opět se jedná nejčastěji o kukuřici a řepku na výkrm hospodářských zvířat) a budeme pěstovat na jednom poli různé druhy rostlin, půda se začne postupně uzdravovat. Příklad si můžeme vzít z biointenzivního zahradničení (viz např. článek Potravinová soběstačnost na 465 m2) nebo z permakultury (Půda 2.: Musíme hnojit?). Již po několika letech šetrného a přírodního hospodaření se mrtvá půda obnoví a ožije mikroorganismy, které půdu samovolně hnojí. Takto lze dosáhnout podobných výnosů jako při umělém hnojení, a navíc s minimem vynaloženého úsilí. Zdravá půda se s pomocí mikroorganismů hnojí sama a plodiny není téměř nutné přihnojovat.

Také omezení konzumace masa a dalších živočišných produktů vede k menší potřebě hnojiva, protože vypěstované plodiny jdou na přímou spotřebu lidí, ne chovaných zvířat. Toto hnojivo může být zajištěno zvířaty z malých farem, kde jsou zvířata chována venku a nebo uvnitř na podestýlce (takže toto hnojivo může být bez problémů využito). Nicméně při přírodním hospodaření se farmáři obejdou zcela i bez živočišného hnojiva, které může být nahrazeno zeleným hnojením nebo domácím kompostem. Také vědci z České zemědělské univerzity v Praze potvrzují, že význam stájových hnojiv bývá často přeceňován: „Při racionálním využití náhradních opatření s dostatečným zastoupením jetelovin, včetně zeleného hnojení jsou předpoklady udržení úrodnostních parametrů půd“. Britský výzkumný ústav Elm Farm Research Center testoval, zda lze podobně hospodařit i na velkých plochách a dosahovat stejných zisků, jako při současném intenzivním zemědělství. Testy prokázaly, že je to možné.

Ven ze začarovaného kruhu

Chov hospodářských zvířat je jednou z největších příčin znečištění vody a půdy, negativně ovlivňuje klimatické podmínky a spotřebovává obrovské množství energie. Kvůli pěstování krmiv pro zvířata jsou odlesňovány velké plochy po celém světě (včetně Amazonie). Paradoxem zůstává, že většina půdy, která se stává nedostatkovou, se využívá na pěstování krmiva pro zvířata, namísto toho, aby byla použita rovnou pro nasycení lidstva. Je známo, že stejná plocha půdy může uživit 50 veganů,ale pouze jednoho člověka, který jí maso.  

Abychom se dostali z tohoto začarovaného kruhu ničení půdy a hnojení, je nutné začít omezovat konzumaci masa a dalších živočišných produktů. Současný zemědělský systém, který už tak zničil většinu zdravé půdy po celém světě, je trvale neudržitelný.

Iveta Šedová

autorka působí v NESEHNUTÍ, kde se zabývá tématem velkochovů hospodářských zvířat