Práce v neziskovce má větší smysl než funkce na ministerstvu

Možná trošku netradičně vám v rámci blogu NESEHNUTÍ přinášíme rozhovor. A to s Milanem Štefancem, jedním ze zakladatelů organizace. Ten letos strávil několik týdnů v zemích jižního Kavkazu, kde NESEHNUTÍ působí. Spolu s kolegy a kolegyněmi od roku 2011 pomáhá podporovat rodící se občanskou společnost v Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Arménii a od příštího roku také v Ázerbájdžánu. To vše v rámci programu Cesta iniciativy. A proč rozhovor? Důvod je jednoduchý: Milan nerad píše, ale zato o své práci zajímavě mluví.

Co je cílem programu Cesta iniciativy?

Jedná se o jeden z programů NESEHNUTÍ a věnujeme se v něm podpoře občanských iniciativ ve vybraných zemích a regionech, v současné době především na jižním Kavkaze – Gruzii, Arménii, Abcházii a Jižní Osetii. V minulosti jsme realizovali i projekty v Podněstří nebo Bělorusku. Cílem programu Cesta iniciativy je navázat spolupráci a vyměňovat si zkušenosti mezi českými nevládními organizacemi, především těmi, které vedou občanské kampaně a organizacemi ve vybraných regionech. Sdílíme know-how, navazujeme kontakty, snažíme se přenášet příklady dobré praxe, tedy toho co někde zafungovalo a mohlo by pomoci i v dalších zemích.

Práce určitě nespočívá jen v navazování kontaktů a přenosu zkušeností, je to tak?

Realizujeme interaktivní workshopy a semináře, a to i v trochu zapomenutých postkonfliktních regionech, jako je Abcházie nebo Jižní Osetie. Snažíme se na semináře přivézt zajímavé a zkušené odborníky na vedení občanských kampaní, na strategické plánování nebo na práci s novými médii. Ti předávají místním iniciativám své znalosti a pomáhají jim plánovat aktivity. Dále naše podpora spočívá v tom, že vybrané zástupce a zástupkyně jihokavkazských iniciativ vozíme na kratší i delší stáže do Česka, kde se mají možnost setkat s podobně zaměřenými nevládními organizacemi. Vozíme k nám i nezávislé novináře a ti se seznamují s prací českých i zahraničních médií, které zde působí. No a v neposlední řadě je to podpora finanční, a to v rozmezí 1.400 až 3.000 Euro na vybraný projekt.

Jak dlouho Cesta iniciativy funguje a kolik takových projektů jste už podpořili?

Fungujeme už třetím rokem a doposud jsme podpořili 31 projektů a rozdělili mezi ně víc než milion korun. S některými iniciativami pracujeme již delší dobu, což většinou začne tak, že přijdou na workshop, následně jim pomáháme s plánováním aktivit, finančně je podpoříme, zajistíme jim stáž a končí to skutečně plnohodnotnou partnerskou spoluprací, kdy například společně plánujeme další projekty.

Mohl bys představit některý z projektů, který za podpory NESEHNUTÍ momentálně probíhá?

 Za jeden ze stěžejních projektů považuji kampaň abcházské asociace novinářů. Ti se zaměřují na prosazení funkčních mechanismů svobodného přístupu k informacím a snaží se změnit legislativu, aby jak novináři, tak i občané měli přístup k informacím ze strany státu. Je třeba si uvědomit, že tato občanská kampaň probíhá v Abcházii, což je země, kterou mezinárodně uznává jen pět států světa a nachází se v konfliktní oblasti mezi Ruskem a Gruzií, od které se odtrhla. Gruzie považuje Abcházii za separatistické území a vlastně tam panuje neukončený, takzvaný zamražený konflikt. Abcházie se navíc snaží harmonizovat svoji legislativu s Ruskou federací, což nejen svobodnému přístupu k informacím nenahrává. Ta kampaň mi tedy přijde velmi odvážná a co je na ní zajímavé, že si získala podporu velké části veřejnosti, včetně části poslanců, takže je velká šance, že bude úspěšná.

Působí ve zmíněných regionech kromě NESEHNUTÍ i jiné organizace?

Na jižním Kavkaze obecně působí různých zahraničních organizací relativně hodně. Ale pracují především v těch klidnějších zemích, jako je Gruzie nebo Arménie. Ale v oblastech z problematickým mezinárodně-politickým statusem, jako je právě Abcházie a Jižní Osetie je podobných organizací naprosté minimum. V Abcházii se věnují povětšinou humanitárním projektům, jako je stavba a obnova škol, infrastruktury nebo studen. Ale aktivit takzvané transformační spolupráce, které by se zaměřovaly na podporu tamní občanské společnosti, takových je tam velice málo. Situace se navíc hodně zhoršila po roce 2008, po vojenském konfliktu mezi Jižní Osetií, respektive Ruskem, a Gruzií, do kterého se zapojila i Abcházie. Poté z ní byla odejita např. mise OSN a opustili či opouštějí ji i další mezinárodní organizace. Co se týče Jižní Osetie, tam je situace ještě tristnější. Jednak proto, že přístup do Jižní Osetie je velice komplikovaný, místní režim si navíc velmi přísně kontroluje, koho na své území vpustí a s kým místní nevládní organizace spolupracují. Takže přímo v Jižní Osetii působí v současné době pouze Červený kříž, který se zabývá humanitárními projekty. Otázkám občanských a politických svobod se tak věnuje jen několik málo jihoosetinských iniciativ, přesněji řečeno jednotlivců a jednotlivkyň.

Ty jsi byl na podzim na jižním Kavkaze a měl jsi možnost na vlastní oči přesvědčit se, jak se daří projekty, které NESEHNUTÍ podporuje, realizovat. Daří se to v těch relativně složitých podmínkách? 

Mě těší, že se prostřednictvím námi podpořených projektů daří otevírat nová témata. V již zmíněné Abcházii je to například neformální občanská iniciativa „Suchumi volí kola“, která se věnuje popularizaci cyklistické dopravy. I přesto, že Abcházie je svým způsobem konzervativní kavkazská země a cyklistika tam není rozšířená, tak na cyklojízdu, kterou iniciativa zorganizovala, přišlo asi 200 lidí. Následně se jim povedlo získat podporu místní radnice a v současné době se připravuje naprojektování historicky prvních cyklostezek. V Arménii se jedna z organizací, kterou podporujeme, věnuje právům tělesně handicapovaných a na jednom modelovém případě městského parku ilustruje, s jakými fyzickými bariérami se handicapovaní setkávají a snaží se je odstranit. Podporujeme také několik ženských organizací, které v kavkazské společnosti s dominancí mužů prosazují rovná práva a příležitosti žen a mužů. A za tyto, v Evropě běžné aktivity, se například členky arménské organizace staly terčem pomlouvačné kampaně i vyhrožování a zastrašování. Proto je důležité, že kromě finanční podpory poskytujeme i morální povzbuzení, aby věděli, že v tom nejsou sami.

Během letošního podzimu se dále uskutečnila stáž zástupců podpořených iniciativ v České republice. Jak dopadla?

Hlavním cílem je umožnit stážistům a stážistkám potkat se s organizacemi, které řeší podobná témata. Během letošní stáže jsme s třinácti kavkazankami a kavkazany navštívili na dvě desítky organizací, zajímavých projektů, občanských iniciativ, vzdělávacích zařízení a médií. A to nejen v České republice, ale i na Slovensku a Maďarsku. Navíc je třeba si uvědomit, že pro účastníky a účastnice je to velmi výjimečná možnost získat vízum a podívat se, jak ve střední Evropě funguje občanská společnost. Druhý důležitý efekt spočívá v tom, že se na stáži mají možnost setkat lidé, kterým by se to jinak na Kavkaze těžko povedlo. Některé státy či území jsou od sebe odděleny ostnatými dráty a velmi těžko prostupnými hranicemi. V neposlední řadě si myslím, že stáž může podpořit motivaci se dále po návratu domů angažovat. Ilustroval bych to na příkladu jedné z účastnic z Jižní Osetie. Na konci stáže mi říkala, že vlastně ani nic moc nečekala, že ani pořádně nevěděla, proč neziskovky fungují, že si myslela, že jsou to tak trochu „pračky na peníze“ a že měla tu příležitost jet na stáž, tak jela. A teď najednou měla možnost v navštívených organizacích potkat nadšené lidi, kteří za velmi málo peněz nebo dobrovolnicky dělají skvělé a potřebné věci. A teď uvažuje, že by chtěla nevládní organizaci sama založit, že má v Jižní Osetii známé, kteří se kvůli občanským aktivitám dostávají do problémů s vládnoucím režimem a že by jim chtěla pomáhat. To mě skutečně dojalo. U Jižní Osetie je potřeba si uvědomit, že něco jako občanská společnost je v plenkách, termíny jako neziskové organizace zná jen pár lidí a když už nějaké existují, jsou často zakládané státem, jako například různé spolky veteránů s cílem podporovat vládnoucí režim.

Co chystá NESEHNUTÍ na jižním Kavkaze pro další rok?

Chceme práci dále prohlubovat, udržovat kontakty s organizacemi, které jsme podporovali doteď. Současně se budeme snažit vyhledávat nové organizace a iniciativy a posilovat další témata: aktivity proti domácímu násilí, ochranu životního prostředí a intenzivněji chceme pracovat na podpoře svobodné a nezávislé žurnalistiky. Navíc se nám podařilo získat finanční prostředky pro rozšíření aktivit i do Ázerbájdžánu.

Na závěr se chci zeptat, čím si vysvětluješ, že v občanských iniciativách na jižním Kavkaze se angažují především ženy?

Postavení žen je obecně na Kavkaze velmi problematické. Většinu mocenských pozic ovládají muži a tak je pro ženy, pokud se chtějí veřejně angažovat, jedna z mála možností aktivita v nevládních organizacích. Navíc není práce v této oblasti zatím příliš prestižní, tak se do ní muži moc nehrnou. Na druhou stranu se některým organizacím daří si budovat slušné postavení i vliv a pracovat na úspěšných projektech. Například jedna naše spolupracovnice z partnerské abcházské organizace dokonce dostala nabídku stát se ministryní zahraničních věcí. Odmítla s tím, že nechce nikde klást věnce, ale že chce dělat pro své okolí skutečně prospěšné aktivity a to ji práce v neziskové organizaci umožňuje lépe než funkce na ministerstvu. A my jsme rádi, že jí v tom můžeme pomáhat.

Odpovídal Milan Štefanec, jeden z koordinátorů projektů Cesty iniciativy

Ptal se Petr Machálek, spolupracovník NESEHNUTÍ

 -------------------------------

Program Cesta iniciativy byl založen v roce 2011. Od té doby NESEHNUTÍ podpořilo více než tři desítky projektů místních iniciativ, uspořádalo workshopy pro více než dvě stovky aktivních lidí a na stáže do České republiky přivezlo na třicet lidí z Abcházie, Jižní Osetie, Gruzie nebo Arménie.

Pro zájemce o události z jižního Kavkazu vydává NESEHNUTÍ Kavkazský zpravodaj.

Aktivity Cesty iniciativy je možné finančně podpořit.