Necelých dvě stě kilometrů od Jerevanu, a přes tři tisíce kilometrů od hranic České republiky, leží na severu Arménie, nedaleko hranice s Gruzií, rozšířená obec Achtala.
Život šesti a půl tisíce obyvatel oblasti dlouhodobě ovlivňují negativní dopady těžebního průmyslu měděných rud. Najít nové možnosti rozvoje regionu, a zvýšit kvalitu života v Achtale, se nyní spolu s místními snaží česká organizace NESEHNUTÍ, která zde sdílí své zkušenosti, vědomosti i ověřené postupy.
Dvě městská centra Achtala a Šamluch, a šest vesnic: Bendik, Verin Achtala, Nehoc, Pokr Ajrum, Mec Ajrum a Čočkan. Právě s aktivními lidmi z těchto sídel a ředitelem partnerské organizace Olegem Dulgaryanem pracuje NESEHNUTÍ na zlepšení života místních. Vliv, který má na jejich životy těžební průmysl, je vidět na každém kroku. Kolem silnic se tvoří skládky odpadu z těžebního komplexu, odkaliště mezi vesnicemi Čočkan a Mec Ajrum je plné nebezpečného chemického odpadu, a z kovozpracující továrny v Achtale vytéká do stejnojmenné řeky silně znečištěná voda.
Vyjmenované dopady těžby nejenže negativně ovlivňují životní prostředí a kvalitu vodního ekosystému v regionu, ale také přímo ohrožují zdraví lidí. Potvrzuje to například výzkum z let 2018-2021, na kterém se podílela také česká nevládní organizace Arnika. Místní se navíc potýkají s nízkým sociálním postavením a omezenými možnostmi obživy. Znečištění z intenzivní těžby totiž ovlivňuje také hospodářské výnosy. “Protože žijeme nedaleko dolu, nemůžeme ani prodávat ovoce a bobule na trhu,” vysvětluje jedna z aktivních místních Marus Grigoryan. Marus chtěla spolu se skupinou mladých lidí vyrábět čaje z lokálních bylin, kvůli blízkosti dolu ale nezískala potřebný certifikát.
Společné hledání nových cest
Nová pracovní místa, zvýšení sociální úrovně obcí, a rozvoj oblasti i v jiném směru než nabízí těžební průmysl. Setkání s komunitou ukázala, že právě na tato témata by se chtěli místní ve spolupráci s NESEHNUTÍ při rozvoji regionu zaměřit. Alternativu k práci v těžební společnosti pak lidé nejčastěji vidí v zemědělství a turismu. “Žijeme v podhorské zóně, kde se daří zemědělství, chovu dobytka i včelařství. Navíc jsou zde vhodné podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, nádherná příroda i historická místa. Problémem je špatný stav cest a nedostatek hotelů nebo penzionů,” shrnuje starosta rozšířené komunity Achtala Arkadi Tamazyan.
Kromě chybějícího zázemí pro turisty vidí místní překážku také v nepřehlédnutelných dopadech těžby. “V oblasti by se mohl rozvíjet cestovní ruch, vzdušné sporty, rafting a horská turistika s kempováním,” vyjmenovává Aram Parsadanjan z Achtaly. Popularitu regionu v těchto odvětvích ale podle něj znehodnocuje fakt, že státní aparát nedostatečně kontroluje nakládání s těžebním odpadem.
Pozvednout kvalitu života v Achtale by mohlo také efektivní zemědělství. Největší překážkou je ale nedostatek závlahové vody. “Je třeba zrenovovat celou vodovodní síť v oblasti. Kvůli nedostatku vody nevyužíváme asi tisíc hektarů úrodné půdy. Návrhů na řešení už bylo mnoho, ale zatím žádné nepřinesly skutečný výsledek,” uvádí zemědělec z Čočkanu Samvel Siradeghjan.
Boj s následky těžby i stereotypy
Podobné nápady a názory na budoucí směřování regionu vyvstávaly jak při individuálních rozhovorech s místními, tak při diskuzích ve fokusních skupinách. Díky dlouhodobému působení NESEHNUTÍ v oblasti byla výzva ke sdílení svých problémů a návrhů mezi místními vyslyšena, a to hlavně mezi mladými ženami. “To je skvělá zpráva. Mladí lidé často neměli odvahu se ozvat, protože je poté někteří označovali například za udavače. O vyvrácení tohoto stereotypu dlouhodobě usilujeme a zdá se, že se situace zlepšuje,” popisuje Eva Jašková z NESEHNUTÍ.
Co bude dál?
Sběrem nápadů a otevřením diskuze zapojení NESEHNUTÍ ani Olega Dulgaryana do života v obci Achtala nekončí. V plánu jsou další komunitní setkání, na kterých vznikne například konkrétní plán pro zvýšení podpory alternativního rozvoje regionu napříč komunitou. Návrhy sesbírané při setkáních také poputují k příslušným úřadům a odpovědným státním orgánům. Neodmyslitelnou součástí podpory je pak hledání cest jak změny financovat. Jednou z možností je například vytvoření centra mládeže, kterému může peníze poskytovat arménská vláda.
