Od veletrhu, který je postaven na obchodu se zbožím určeným k zabíjení lidí, nejspíš nelze očekávat nic pozitivního. Způsob, jakým se pořadatelé zbrojního veletrhu IDET postavili k náboru hostesek, je ale obzvlášť zarážející.
Usmívat se a ukazovat prsa. Takové požadavky v inzerátech působí jako z devadesátek, a měly být už dávno minulostí. To si však nejspíš nemyslí organizační tým veletrhu. Ten stále věří, že marketingu IDETu pomůže, když k vystaveným exponátům, které nezřídka končí v rukách autoritářských režimů a v ozbrojených konfliktech, kde umírá civilní obyvatelstvo, posadí ženu s výstřihem.
O tom, že v rámci veletrhu IDET dochází k porušování konvencí o zbraních, vystavují zde firmy porušující embarga, a prezentují se zde země porušující lidská práva či páchající válečné zločiny, informuje NESEHNUTÍ už několik let. Nyní si festival ozbrojeného násilí do seznamu atributů, pro které by měl být poslán do propadliště dějin, připisuje i otevřený sexismus.
Inzerát je nejen za hranou vkusu či dobrých mravů, ale také porušuje zákon. Ten říká, že nabízet určitou pozici pouze ženám je jednoznačně diskriminační. Organizační tým veletrhu ale zachází ještě dál, když v inzerátu pro pózování na autech hledá ženy usměvavé a prsatější. Strategie "když nemáte čím jiným upoutat, dejte tam (polo)nahou ženu" je známkou zastaralého a zoufalého marketingu, který spoléhá na lidské tělo jako univerzální marketingový nástroj.
Sexualizace za účelem přilákání pozornosti ženy degraduje a ponižuje. Hostesky, které nepotřebují žádné znalosti o produktu, a jejichž jedinou prací je sedět na tanku nebo se usmívat se zbraní v ruce, jsou redukovány na pouhé dekorativní objekty. Vytváří se tak dojem, že jediná hodnota ženy spočívá v její atraktivitě pro muže, a ženské tělo je redukováno na objekt sloužící k potěše mužského oka. A pokud je žena jako objekt vnímána, může být pro některé lidi přijatelné s ní jako s pouhým objektem zacházet.
V minulosti byla žena běžně definována svým vzhledem, mateřstvím či péčí o muže a domácnost, zatímco muže charakterizovala schopnost úspěchu, expanze nebo útočného násilí. Žena musela umět posluhovat a zdobit, muž útočit a dobývat. Přetrvávající podpora těchto stereotypních očekávání dnes vede k tomu, že jsou lidé tlačeni do rolí, ve kterých se nemohou plně rozvíjet, a pokud se jim odmítají povolit, čelí diskriminaci.
Do současného světa však takové uspořádání nepatří. Žádný finanční zisk neomlouvá existenci veletrhu otevřeně se opírajícího o podobné diskriminační stereotypy a benefitujícího z ozbrojeného násilí v zemích nedodržujících lidská práva.
