V Arménii roste zájem obyvatelstva o problémy ve své zemi. Jak tam vypadá nová vlna občanského aktivismu? Dobrovolnice NESEHNUTÍ z Arménie napsala článek o svém pohledu na vývoj občanského aktivismu v její rodné zemi.
Arménie se na jaře loňského roku dostala do hledáčku mezinárodních médií díky své nenásilné Sametové revoluci. Ale již od roku 2010 v arménském hlavním městě Jerevan narůstal počet protestů iniciovaných občanskými iniciativami. Ty se v Arménii zabývají řadou otázek (ochrana životního prostředí, lidská práva, pracovní a spotřební práva a kultura). Tyto občanské iniciativy se od formálních, profesionálních nevládních organizací liší řadou klíčových aspektů - zejména svou organizační strukturou a polem působnosti, ale také tím, že nechtějí přijímat finanční podporu ze zahraničí.
Vodopád na tlačítko
Chtěla bych vám představit kauzu, kterou vnímám jako počátek nového občanského aktivismu v Arménii. Trčkan je největší vodopád v Arménii. Leží na řece Čičchan na severu země a získal chráněný status přírodní památky v roce 2008. Tato oblast je nejen domovem mnoha ohrožených druhů živočichů a rostlin, ale také jedním z posledních zbývajících lesů Arménie. Poté, co arménská vláda udělila stavební společnosti licenci na výstavbu vodní elektrárny využívající tok vodopádu, se zvedla vlna odporu. Vodopád by se úplně ztratil v chřtánu hydroelektrárny, stejně jako se ztratil vodopád Šaki na jihu Arménie. Ten se v turistické sezóně pouští jako atrakce pro turisty na pár hodin do přirozeného koryta mimo hydroelektrárnu.
Kauza vodopádu Trčkan vedla k mobilizaci mladých ekologických aktivistů a aktivistek z celé Arménie. Společně s nevládními organizacemi a médii iniciovali záchranu vodopádu a křehkého ekosystému, který ho obklopuje.
V září 2011 se protestující začali shromažďovat před ministerstvem životního prostředí. V říjnu zahájilo komunitní mediální centrum Internews (InfoTun) v Gyumri kampaň na Facebooku nazvanou Save Trchkan Waterfall (Zachraňme vodopád Trčkan) na podporu hnutí. InfoTun ze sousedního města Vanadzor se také zapojil do úsilí a skupina na Facebooku se rychle rozrostla o více než 4 500 členů a členek. Dokonce i arménský premiér se připojil k této facebookové skupině.
Arménská ekologická informační agentura Ecolur (pozn. redaktorky: která je jednou z iniciativ podpořených programem Cesta iniciativy NESEHNUTÍ v tomto roce) se spolu s dalšími environmentálními skupinami snažila dopátrat toho, proč vláda původně ignorovala chráněný status lokality při povolování stavby.
Už začátkem listopadu hnutí zaznamenalo zásadní vítězství. Ministerstvo nařídilo zastavit výstavbu elektrárny a stavební společnost začala odstraňovat pracovní stroje. Bývalý premiér Tigran Sargsyan slíbil, že v budoucnu bude respektován ochranný status vodopádu a jeho okolí.
Hluboké kořeny problémů
Ačkoli se občanské iniciativy v Arménii zabývají velmi specifickými, úzce zaměřenými ekologickými otázkami, ve skutečnosti se dotýkají hlubších celospolečenských problémů, mezi něž patří hlavně korupce, vzestup oligarchického kapitalismu, absence právního státu a selhání formálních politických elit.
Tyto občanské iniciativy kladou důraz na horizontální strukturu a konsensuální rozhodování ve svém fungování. Osoby zapojené do občanských iniciativ popisují aktivismus jako formu sebeuvědomělého občanství a kladou velký důraz na nezávislost, solidaritu a sebeorganizaci. Pojem občanství vysvětlují jako práva a povinnosti jednotlivce vůči vlastní komunitě a zemi. Proto aktivisté a aktivistky povzbuzují ostatní spoluobčany, aby se stali aktivními subjekty a zapojovali se více do veřejného života. A nebyli jen pasivními, tiše otáčejícími se koly v soukolí nefunkční společnosti.
Occupy po arménsku
Ale proč se tyto skupiny objevily nyní a jak velká je jejich schopnost ovlivňovat větší politické procesy? Mnoho respondentů, s nimiž jsem v Arménii hovořila, vysvětlovalo vznik a nárůst občanských iniciativ jako nové probuzení společenského vědomí díky nástupu nové generace aktivistů. Většina aktivních lidí je mezi 20 a 30 lety. Tito mladí lidé bezprostředně nezažili život v Sovětském svazu a vyrostli již ve světě nových informačních a komunikačních technologií. Díky internetu mají snadný přístup k informacím, publikování a možnosti živého vysílání. Pohybují se na sociálních sítích a umí využívat jejich možností k efektivní a rychlejší mobilizaci širší veřejnosti. Avšak i přes tyto nesporné výhody bych chtěla poukázat na jistá rizika sociálních médií. Ta se mohou stát i nástrojem vládního dohledu či dokonce nástrojem provokace. Dostupnost sociálních médií může vysvětlovat, jak se aktivisté organizují, ale už neosvětluje, proč se vydávají do ulic.
Nárůst aktivismu v Arménii můžeme, i přes její politickou izolovanost vnímat v širším kontextu nedávných globálních protestních hnutí. Ačkoli existuje jen málo přímých vazeb občansky aktivních skupin v Arménii na tato hnutí, odkazují se na ně. To se odráží na určitých postupech a diskurzech, ale nejrozpoznatelněji v používání specifických sloganů. Příkladem je občanská iniciativa Occupy Mashtots Park, která v roce 2012 zachránila veřejný park před vykácením a plánovanou stavbou luxusních butiků. Tato skupina se vědomě identifikovala jako součást globálního hnutí Occupy, ale zároveň zdůrazňovala specifičnost situace v Arménii. Aktivisté a aktivistky rozhořčeně hovořili o rostoucí beztrestnosti oligarchů a absenci právního státu. Zároveň dodávali, že jednotliví občané a občanky mají právo a dokonce zodpovědnost protestovat a nečekat, že ostatní budou jednat za ně. Narativem tohoto hnutí byl silný apel:„Jste občanem, máte hlas - použijte jej!“
Hlas lidu
A lid k překvapení všech vyslyšel. I přes původní nedůvěru v občanskou společnost a její schopnost dosáhnout společenské změny vyšel do ulic. Po týdnech blokád na celostátní úrovni bylo dosaženo politické změny. Nová revoluční vláda se však zaměřuje převážně na boj s korupcí. Nastal čas opojení revolucí, kdy mnozí nově zaktivizovaní usínají na vavřínech, protože mají pocit, že nový premiér Nikola Pašinjan vše zázračně vyřeší.
Několik ekologických aktivistů ale upozorňuje na to, jak je důležité vytrvat. Probíhají protesty proti zlatému dolu Amulsar na jihu Arménie, jehož otevření by mohlo způsobit otravu celého vodního systému Arménie kyanidem . 1
Budoucnost plná otázek
Jsou vůbec aktivisté z Jerevanu schopni navazovat vztahy s komunitami a jednotlivci i mimo hlavní město a zapojovat je? Jaká je budoucnost těchto hnutí? Budou i nadále autonomními, volně organizovanými, neformálními skupinami? Anebo se začnou institucionalizovat a transformovat v nevládní organizace či se spojovat s politickými stranami?
Možných cest je nespočet. Osobně zastávám názor, že se občanské iniciativy budou nadále rozvíjet. Pokud chceme usilovat o udržitelnost a ochranu naší země a potažmo naší budoucnosti, musíme se snažit a bojovat nejen s ekologickými problémy. Společně můžeme vést naši Zemi k čistší a prosperující budoucnosti nejen pro nás, ale pro další generace.
Povyprávěla jsem Vám o arménské občanské společnosti, teď jste na řadě vy. Jak je na tom česká občanská společnost?
Spojme se. Buďme v kontaktu. Bojujme společně za lepší svět!
Autorka Sofya Piradyan z Arménie strávila rok na Evropské dobrovolné službě v NESEHNUTÍ, v programu Cesta iniciativy, který podporuje aktivní lidi na jižním Kavkaze a v Ukrajině.
118. prosince 2018 tyto protesty dosáhly svého cíle. Nový premiér Nikola Pašinjan a jeho vláda přijali rozhodnutí na základě petice místních občanů zakazující dobývání kovů v této oblasti. Občanská společnost to považuje za další vítězství přímé demokracie.
