Gruzínská společnost toleruje násilí a někteří lidé ho používají jako způsob řešení problémů. Takový jsem si odnesla dojem z mojí poslední návštěvy Gruzie.
Na podzim jsem Gruzii navštívila během dvoutýdenního pobytu jako turistka. Cestovali jsme v partě šesti lidí a chodili po horách v národním parku Tusheti na severovýchodě země. Podívali jsme se do Kazbegu, Gori a strávili 2 dny v Tbilisi. Ze země jsme odjížděli nadšeni díky místní pohostinnosti a krásné přírodě. V červenci jsem se do Gruzie na týden vrátila coby účastnice Setkání mladých v rámci Erasmu+ na téma Gender Awareness across Europe, díky kterému jsem se dozvěděla o této zemi a jejích tradicích další informace, bohužel ne vždy právě pozitivní. Tentokrát jsem odjížděla se smíšenými pocity.
Setkání 20 účastníků a účastnic z Arménie, Gruzie, Česka a Rakouska bylo tematicky zaměřeno na domácí násilí na ženách, přijímání LGBT osob (1) v arménské a gruzínské společnosti, na občanský aktivismus v těchto oblastech a mezinárodní výměnu zkušeností. V tomto příspěvku však nechci popisovat náš program a aktivity (většinu času jsme strávili posloucháním prezentací lidí z neziskové sféry, pokládáním otázek a diskuzemi), ale zaměřit se na tři problémy v gruzínské společnosti, o kterých jsem dříve nevěděla.
Respektují gruzínští muži své ženy, matky a sestry?
Ženy a zejména matky jsou zde údajně hluboce respektovány. Křesťanskou víru do země přinesla sv. Nino a nad Tbilisi ční socha Matky Gruzie. Muži při oslavách a různých příležitostech halasně a od srdce připíjejí na ženy a vychvalují je až do nebes. Tak se vše jeví zvenčí.
Realita je ale trochu jiná. Dozvěděla jsem se, že bití žen (2) ze strany jejich mužů je zde běžně tolerováno. V roce 2014 bylo svým mužem nebo rodinným příslušníkem doma zabito celkem 34 žen (3). Místní kancelář ombudsmana se nejčastěji zabývá právě případy domácího násilí. Ženy jsou obvykle v domácnosti, starají se o děti a prarodiče a nemají prostředky k případnému odchodu. Rodina, sousedé i policie se do „soukromých“ záležitostí nevměšují a před násilím zavírají oči. V zemi existují 3 státní azylové domy pro oběti domácího násilí, ale ženy zde mohou pobýt maximálně 6 měsíců. Většina z nich se nedokáže za tak krátkou dobu postavit na vlastní nohy a vrací se zpět domů. Navíc žena, která od svého tyrana uprchne, je rodinou i okolím považována za „špatnou“, protože to ona způsobila rozpad rodiny.
Hájení rodinné cti
Jeden večer jsme se v parku stali svědky rvačky. Nebyla to ale obyčejná šarvátka, na které jsme zvyklí z Čech, kdy si dva podnapilí borci dají tzv. „přes hubu“ a potom se nad panákem usmíří. Tohle bylo brutální napadení. Tři mladíci kopali do čtvrtého. Kopali ho z rozběhu do hlavy, do ledvin a do břicha, zatímco se válel na zemi. Kolem se rojily skupiny dalších mladých kluků ve věku asi 15-19 let. Pokřikovali na sebe. Napadený a jeho kamarádi utekli a ti ostatní je pronásledovali. Odehrálo se to v minutě. Chtěli jsme nějak zasáhnout, křiknout na ně, ať ho nechají být, ale organizátoři setkání nás zastavili, abychom se do toho raději nepletli. Mohlo by to být nebezpečné. Dostalo se nám vysvětlení, že rvačka byla domluvená předem a mladíci si jistě řeší nějakou soukromou záležitost. Někdo asi řekl něco nelichotivého o jejich matce nebo se dotknul jejich sestry a oni musí hájit rodinnou čest. Policii by to při výslechu obě strany zatloukly. Tak to tu prý chodí.
Z celé záležitosti jsme byli v šoku. Možné vysvětlení incidentu nám připadalo absurdní. Vždyť toho kluka mohli zabít! Podle slov účastníka z Gruzie je matka posvátná a nikdo o ní nesmí říkat nic špatného. Jaký na to měly názor Gruzínky, jsme však nezjistili, protože se příliš neprojevovaly.
Jsi gay, lesba nebo nějak „divný“?
Gruzie se v mezinárodním průzkumu umístila na třetím místě, co se počtu věřících týče (těsně za Arménii). Věřících je tu 93 % a ateistů pouze 1 % (4). Více než 80 % obyvatel se hlásí k pravoslavné církvi a Patriarcha Ilia II. je s 90% oblíbeností nejdůvěryhodnější osobou celé země (5). Církev má na mínění lidí obrovský vliv. Dokonce ani oficiální proevropská vláda si nedovolí „si to s církví rozházet“. Katoličtí kněží se ke gayům, lesbám a transgender osobám staví odmítavě. V podstatě popírají jejich existenci v zemi.
17. května 2013 se v Tbilisi konal povolený a nahlášený pochod na podporu LGBT osob. Kněží už týdny předem při svých kázáních aktivizovali věřící veřejnost a vystupovali proti nim. Na podporu LGBT se sešlo kolem stovky lidí a proti nim se postavil dav zhruba dvaceti tisíc lidí v čele s kněžími. Levan, účastník pochodu, nám líčil, jak je dav napadl, a podle něho to byli právě kněží, kteří vedli agresivní dav v přední linii. Účastníky a účastnice pochodu schovala policie do žlutých maršrůtek, které se poté snažila dostat z běsnícího davu. Odpůrci LGBT maršrůtky napadli, vybili okna a dle Levanových slov se snažili vytáhnout lidi ven za vlasy (6). V následujících dnech ulice Tbilisi hlídaly skupinky „ochránců tradičních hodnot“ a ti napadali lidi, kteří se jim zkrátka „nezdáli“ třeba barvou kalhot nebo délkou vlasů (7).
Vážím si toho, že jsem se setkání mohla zúčastnit, a seznámit se tak s Gruzií i z jiného pohledu než coby běžná turistka. Určitě se tam plánuji opět vydat. S kolegyněmi z programu zabývajícími se ženskými právy se nám navíc podařilo navázat kontakty a domluvit budoucí mezinárodní spolupráci právě v problematice násilí na ženách.
Jana Plotková
NESEHNUTÍ
- https://cs.wikipedia.org/wiki/LGBT
- http://feradi.info/en/visualizations/a-toast-to-georgian-women?category=all
- Informace z prezentace zaměstnankyně úřadu gruzínského Veřejného ochránce práv.
- http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/dve-tretiny-lidstva-jsou-verici-cesi-jsou-ctvrty-nejateistictejsi-narod--1478805
- http://cestovani.idnes.cz/co-by-gruzinec-neudelal-0v4-/kolem-sveta.aspx?c=A140625_154956_kolem-sveta_tom
- https://www.youtube.com/watch?v=LcW6ZKuakbo
- https://www.youtube.com/watch?v=0-oU4_T_imY
