V září loňského roku jsem dokončila studium oboru Odborná ruština pro hospodářskou praxi a marně si lámala hlavu, kde onu zmíněnou praxi získat. Když jsem záhy narazila na inzerát NESEHNUTÍ na post dobrovolníka v Gruzii, měla jsem jasno. Práce sice ne úplně v oboru, ale o to zajímavější.
EVS neboli Evropská dobrovolná služba umožňuje lidem ve věku 17- 30 let účastnit se projektů realizovaných v Evropské unii a partnerských zemích na dobu 2 měsíců až 1 roku. A jak již název naznačuje, dobrovolníci tedy nedostávají plat, ale zato mají hrazené cestovné, ubytování, stravné a dostávají kapesné. Zpátky domů si tak nedovezete našetřené desetitisíce, jako například z pracovních pobytů v Americe, zato ale získáte spoustu jedinečných zkušeností a zážitků a možnost poznat danou zemi ze zcela jiného úhlu. Dobrovolník především při dlouhodobém pobytu je totiž ubytován v rodině a stává se nedílnou součástí tamní komunity. Mě s otevřenou náručí a talířem plného chačapuri1 přivítala dvojice šedesátníků, kteří mi od prvního dne neřeknou jinak než „naša dočka“ neboli naše dcera.
Do Gruzie, respektive Kutaisi, druhého největšího města, jsem dorazila 1. března s ne příliš jasnou představou, co mě tu čeká. I to byl v podstatě jeden z důvodů, proč jsem se přihlásila. O sousedních státech jako je například Arménie či Turecko jsem měla jakousi představu, ale o Gruzii? Snad jen znalost, že hlavním městem je Tbilisi. Největším šokem, který na sebe nenechal dlouho čekat, pro mě bylo zjištění, že ruštinu si zde příliš neprocvičím. Jistě, se starší generací (čtyřicet let a výše) se rusky jakž takž domluvíte, i když neochota rusky mluvit je u nich značně patrná. Dlouholetá nadvláda Sovětského svazu a stále aktuální spor o území Abcházie a Jižní Osetie, jež začal v 90. letech minulého století a eskaloval ve válečný konflikt v roce 2008, zanechaly těžké šrámy. Částečně i proto mladší generace upřednostňuje angličtinu, což však ale ne vždy znamená, že je s vámi anglicky schopná komunikovat mimo téma: „Jak se máš...“. Obvyklý rozhovor je tak směsí angličtiny, ruštiny a základních slovíček a frází z gruzínštiny. Na druhou stranu jsou Gruzíni velmi přátelští a cizince vítají s otevřenou náručí. Jazyková bariéra pro ně není žádný problém, zvláště pak po pár sklenkách domácího vína či čači.2
Mou zdejší hostující organizací je „Research Intelectual Club Dialog of Generations“, zkráceně RICDOG. NESEHNUTÍ s RICDOGEM spolupracovalo již v minulosti na vytvoření Helplinky pro děti a mladistvé a zároveň vedlo kampaň proti hazardu. Současný projekt je pak jakýmsi volným pokračováním. Mým úkolem je nejdříve zmapovat v Kutaisi situaci týkající se „problémových dětí“, jež jsou často závislé na hazardu a seznámit zdejší komunitu s koncepcí streetworku a sociální práce s touto cílovou skupinou.
Dalším menším cílem je i rozběhnutí volnočasových aktivit a to nejen pro „problémové děti“. Koncepce ZUŠ či v podstatě jakýchkoli mimoškolních aktivit tu neexistuje a i kdyby, většina rodičů by si je z finančních důvodů jednoduše nemohla dovolit. Jsem zdejší první EVS dobrovolnice, a tak se učíme navzájem. Jako u většiny dobrovolníků na „východě“ i v mém případě je největším problémem „nevytíženost“ a poté gruzínská „laxnost“. Všichni se snadno do jakékoli činnosti zapálí a přislíbí vám svou účast. Co se ale týče realizace, věci už nejsou tak horké. Gruzíni prostě nikam nespěchají a několikahodinové zpoždění pro ně není problém stejně jako odsunutí několik týdnů dopředu plánované důležité události, například z důvodu (nenadálých) narozenin jednoho z účastníků. Čas tu totiž plyne jinak a rodina má vždy přednost před prací. Pomalu ale jistě se však projekt začíná rozhýbávat a já jsem ráda, že jsem přijela na celý rok. Pokud se vše podaří, bude se v podstatě jednat o pilotní projekt aktivního streetworku v Gruzii, který bude moci posloužit jako základ pro vytvoření konceptu sociální práce s mládeží.
A pokud vás zajímá, jaká všelijaká dobrodružství mě potkala na pracovní cestě po Gruzii a Arménii nebo jak to obvykle chodí na takové typické kavkazské oslavě, určitě si nenechte ujít další díl mého vyprávění.
Magda Kuchtová
Dobrovolnice NESEHNUTÍ
Stáž dobrovolnice v Gruzii umožnil program Mládež v akci
1Chačapuri – tradiční chlebová placka uvnitř plněná sýrem
2Čača – tradiční gruzínská (hroznová) pálenka
