Rasul Džafarov sedí už od počátku srpna letošního roku ve vazbě v Ázerbájdžánu. Na této informaci by nebylo pro českého čtenáře nic pozoruhodného, kdyby Rasul nebyl politickým vězněm a zároveň kolegou pracovníků Hnutí NESEHNUTÍ. Uznávaný mladý politik a aktivista však oponuje současnému prezidentu Ázerbájdžánu Ilhamu Alijevovi, a proto je stíhaný za vykonstruované delikty. Na jednom z více jak stovky ázerbájdžánských vězňů svědomí lze ilustrovat, jaká vláda je tam u moci.
Ázerbájdžán se v českých médiích neobjevuje často, snad i proto, že čtenáři by si jej nedokázali patřičně spojit jak s geografickým umístěním, tak i s významem, jaký pro nás tato země má. Mám na mysli zejména každodenní dodávky ropy do České republiky, na kterých závisí naše životy. Asi jedna čtvrtina celkové spotřeby v naší zemi pochází právě z tohoto postsovětského kavkazského státu. Nehostinná polopoušť, která se rozkládá na většině území Ázebájdžánu i s ložisky v Kaspickém moři však poskytuje velmi bohaté zdroje nerostných surovin, které v blízkých dekádách pravděpodobně nevyschnou. Při vzpomínce na Norsko, nejbližšímu státu bohatému na ropu, bychom mohli soudit, že se tamní populace nemůže mít až tolik zle. Ale pravda je jiná.
Silně autoritativní režim prezidenta Ilhama Alijeva, který převzal úřad po svém otci, rozhodně nemyslí na hodnoty spravedlnosti, rovnosti či sociálního státu. Zatímco provládní elity nevídaně bohatnou především na ziscích z ropy a zemního plynu, většina obyvatelstva žije v chudobě, o to větší v méně rozvinutých regionech. Navzdory velkým sociálním rozdílům politický režim podporují skupiny obyvatel napříč sociálními skupinami. Důvodem může být nedostatek historických zkušeností s jiným, než autoritářským režimem se silnou vůdčí osobností. Důležitým faktorem je i velmi omezená dostupnost nezávislých médií. Svoboda médií je jen špičkou ledovce, pod nímž se skrývá celé spektrum oblastí, v nichž jsou potlačovány svobody, které v České republice považujeme již za samozřejmé.
Ázerbájdžánská politická scéna není zvyklá na kritiku, a proto veškeré projevy nesouhlasu jsou okamžitě umlčovány. Ačkoli bychom se mohli domnívat, že situaci přirozeně vyváží tamní férové demokratické volby, jak je hodnotí někteří volební pozorovatelé, není tomu tak. Politické strany, které se do parlamentu dostanou prostřednictvím voleb, jsou jen nastrčenou loutkovou opozicí. Tu pravou opozici musíme hledat jinde. Bojovníky za hodnotu svobody a lidských práv z řad aktivistů, právníků, či mladých blogerů dnes v Ázerbájdžánu najdeme nejčastěji ve vězení. Většinová média o nich zpravidla nereferují, a pokud ano, tak výhradně nepravdivě.
V kontrastu s prostředím vězeňských cel je velkolepě pojatá rekonstrukce historického centra hlavního města Baku. Obří reprezentativní budovy v jeho přilehlém okolí od světoznámých architektů nabízí líbivé obrázky pro novináře, kteří tam zavítají u příležitosti rozličných kulturních a sportovních událostí. Nová koncertní hala v centru města postavená pro pěveckou soutěž Eurovision stojí na základech rodinných domů, ze kterých byly násilím a bez náležitých kompenzací vystěhovány rodiny, které nechtěly přistoupit na podmínky diktované vládou. Eurovision byla v roce 2012 příležitostí k okázalé prezentaci úspěchů Alijevovy vlády. Soutěž vyhrála švédská zpěvačka Loreen, kterou v Baku provázel výstavou o potlačování svobod v Ázerbájdžánu již jmenovaný aktivista Rasul Džafarov. Ten byl přes svou popularitu a respekt mezi ostatními lidskoprávními aktéry a zahraničními organizacemi, nebo právě kvůli nim letos 2. srpna zatčen. O týden později došlo i na renomovaného právníka Intigama Alijeva (shoda příjmení prezidenta a Intigama Alijeva je náhodná), jež u Evropského soudu pro lidská práva vyhrával spory proti Ázerbájdžánu. Na základě žalob Intigama Alijeva soud usvědčil Ázerbájdžán z porušování mj. svobody slova a tisku. Oba významní obhájci lidských práv nyní čelí ve vazbě vykonstruovaným obviněním. Bez podpory zahraničních organizací a vlád se tito dva a zhruba sto dalších ázerbájdžánských vězňů svědomí jen tak svobody nedočkají.
Alarmující nárůst porušování lidských práv a zásad právního státu v Ázerbájdžánu však probíhá bez ochoty západních vlád činit efektivní kroky k zastavení tohoto trendu v Ázerbájdžánu. Takové podmínky Alijevovu režimu uvolňují ruce k dalším represím. Když se politici neangažují za naplňování ideje demokratického státu v Ázerbájdžánu, který paradoxně právě předsedá Radě Evropy, snaží se svým dílem přispět neziskový sektor a občanská společnost. České neziskové organizace NESEHNUTÍ a Člověk v tísni se pokouší prolomit lhostejnost Evropy vůči nespravedlnostem ázerbájdžánské vlády sběrem podpisů za propuštění zmíněných nespravedlivě vězněných opozičníků. Zde můžete svým podpisem tuto petici podpořit i vy.
