Na začátek uveďme několik čísel: 1500, 2005, 10 000, 100, 73, 0, 2 a konečně 77. Všechny cifry mají jedno společné. Hádejte co.
Firma Bauhaus se rozhodla otestovat, co udělá dalších 1500 aut s průjezdností jedné – již tak frekventované – křižovatky. K tomu přidala pokus na téma „vliv kamionové dopravy na kvalitu bydlení v pár metrů vzdálených rodinných domech“. A začala prosazovat změnu polností v městské části Brno-Ivanovice na svůj nový hypermarket s domácími potřebami. To bylo v roce 2005. Podle územního plánu zde smí vzniknout prodejna s maximálně deseti tisíci metry čtverečními prodejní plochy. Bauhaus měl ovšem ambicioznější plány než autoři a autorky brněnského územního plánu – asi tak o 100 %. Městskou vyhlášku tedy porušil, nakreslil větší obchod, část prodejní plochy pojmenoval jako sklad a zahradu. Jak zjistil průzkum Fakulty sociálních studií MU – proti jeho počínání se postavilo 73 % místních lidí.
Bauhaus pokračoval dále a zjistil, že když bude chtít stavební povolení, mohlo by se provalit, že sklad není sklad a zahrada není zahrada. Najal si tedy autorizovaného inspektora, který může stavební povolení nahradit certifikátem. Ovšem byl v tom jeden háček – certifikát lze vydat jen u bezkonfliktních staveb. Jak se ovšem vyhnout nesouhlasným námitkám okolních sousedů a sousedek? Inspektor to vymyslel, připomínky může přece dát jen člověk, jehož se někdo zeptá. Oslovil jich tedy přesně: nula!
A začala stavba. Podvedení lidé z Ivanovic se ovšem nedali a Bauhaus i inspektora zažalovali, obrátili se i na zodpovědné úřady. Instituce si žaloby a stížnosti přehazovaly dokud stavba nebyla hotová. Těsně před dokončením soud konečně zasáhl a zapověděl kolaudaci i otevření hypermarketu. Na to Bauhaus reagoval navezením zboží a žádostí o kolaudaci. Ale s tím vším vlastně neměl Bauhaus nic společného. Vždy za to mohl někdo jiný: developerské společnosti, nějaká firma (vlastněná Bauhausem, což samozřejmě nic neznamená). Story ,s názvem „o té budově s nápisem BAUHAUS velikosti parní lokomotivy nic nevíme“, hojně propagoval inzeráty v bulvárních denících. Tedy až do soudního zákazu a následného odmítnutí kolaudace. V tu chvíli se Bauhaus ozval a řekl, že chce od státu 2 miliardy za pokaženou investici.
Před pár dny se ozval Bauhaus znovu s tím, že musí vyhodit nepotřebné zaměstnance a zaměstnankyně z ladem stojícího hypermarketu. O opět za to může někdo jiný: soud, ekologické organizace, místní lidé... Tentokrát se ovšem Bauhaus vybavil PR agentem Pavlem Kočišem, který se specializuje na krizovou komunikaci a má zkušenosti ze spolupráce na kontroverzní bytové kauze uhlobarona Zdeňka Bakaly nebo mediálním vystupováním za exekutorskou komoru čelící kritice kvůli dření malých dlužníků z kůže. Nyní Kočiš Bauhausu pomáhá prodat smůlu jeho vyhazovaných lidí. Bez práce jich prý skončí sedmasedmdesát.
Jiří Koželouh, NESEHNUTÍ
