Vláda projednala návrh ministra Kocába na zavedení povinných kvót pro ženy. Tím by mělo být pomoženo ženám ve vstupu do takzvané velké politiky. Tedy do Poslanecké sněmovny, krajských zastupitelstev a zastupitelstva hlavního města Prahy.
O nízkém počtu žen v těchto sborech se diskutuje dlouho a vlastně existují pouze dvě možnosti. Nechat věcem přirozený vývoj nebo zasáhnout uměle, nějakým předpisem. Preferuji první cestu, i když sama na sobě vidím, jak je složitá.
„Malá politika - komunál“
V komunální politice je zastoupení žen podstatně vyšší a nedá se říci, že by to byla práce snadnější. Zejména v malých obcích si starostky ( i starostové ) sáhnou na dno. Bojují v rozpočtu o každou korunu, zdolávají hory papírů, nemají k dispozici odborné pracovníky ani právníka. Vesnice si „vidí do talíře“ a závist umí někdy pěkně zatopit.
„Velká politika – parlament“
Na rozdíl od paní starostky, která i po vyčerpávajícím dni přijde večer domů a je s rodinou, mimopražská poslankyně je většinu času mimo domov. Sněmovna pracuje v šestitýdenním cyklu, pět týdnů zasedá plénum nebo výbory, poslední týden se poslanci pohybují ve svých volebních obvodech. Během oněch pěti týdnů jsou dojíždějící poslankyně doma víceméně pouze o víkendu. Jsou matkami i manželkami na dálku. To je pro rodinu velká zátěž, obzvlášť pro tu, která má malé děti. V Praze je normální mít paní na úklid a k dětem, venkov si na to zvyká pomalu. Manžel poslankyně slyší často jak se má dobře, že ho žena živí. Hovory ve vesnických hospodách na toto téma si každý umí představit. A schopnost mužů hodit ty řeči za hlavu je velmi individuální. Nejsou-li k dispozici tety nebo babičky, je veškerá péče o děti na manželovi. Ráno vypravit do školky, školy, odpoledne vyzvednout, nakoupit, nachystat večeři, zkontrolovat úkoly, vyřešit zdravotní problémy…. Každá žena musí zvažovat riziko, že přijde o partnera nebo jí odrostou děti, které neměla čas rodičovsky formovat. Pozdější problémy si vyčítá, ale čas nejde nijak nahradit.
Ve světě existují země s povinnými kvótami i bez nich. Setkala jsem se před časem s předsedkyní novozélandského parlamentu. Kvóty nemají, zato předsedkyni vlády i sněmovny v té době měli. Prý si politické strany postupně uvědomily, že mají usilovat o to, aby je ženy chtěly reprezentovat . Jednoduše si spočítaly, že jim to přináší vyšší šanci uspět ve volbách. Začaly se podle toho chovat. Byl to výsledek celospolečenské diskuse a tlaku na politické strany a trvalo asi třicet let než se to podařilo.
Já kvóty odmítám ze dvou důvodů.
Za prvé je to nedůstojný výběr, schopnosti a kvalita kandidátek nehrají žádnou roli. Takové kvóty má ČSSD. Už dlouho. V předsednictvu strany musí být žena. Musí, ale není. Nepodařilo se ji zvolit. Jiří Paroubek přivedl paní Borůvkovou, nikdo ji neznal, ale vypadá dobře. To je princip kvót dovedený až ke karikatuře. Je třeba hezký obličej na plakát, nic víc. Co na tom, že nic nepředvedla a ani spolustraníci netuší, co od ní mohou čekat? Asi si řekli, že když už mají kvótu, tak si vyberou místo ženy političky raději ženu maskota. Oblbne lidi u voleb, o nic jiného nejde!
Druhý důvod je ryze praktický. Volební zákon dává každému voliči možnost uplatnit preferenční hlasy. Může tedy označit kandidáty, kterým důvěřuje a posunout je na přední místa kandidátních listin. Představme si praxi. Politické strany vyhoví nesmyslnému zákonu na kvóty pro ženy a určí jim 30%volitelných míst (tak nějak zní vládní návrh). Ale voliči rozhodnou jinak. Preferenčními hlasy určí jiné pořadí (třeba proto, že odmítnou hru na modelky či herečky) a ve finále zákonný počet žen zvolen nebude. Budou zrušeny volby? Nebo příslušný počet mužů bude zbaven mandátu a ženy nastoupí místo nich? Bláznivé? Ano, je to bláznivé. Ale vláda se tímto směrem vydává. Proč nevypíše kvóty na muže? Také 30%! Alespoň by přibylo ve sněmovně hokejistů, kulturistů, frajerů. Napadlo by to někoho?
Byla bych ráda, kdyby se na správě země na nejvyšší parlamentní i vládní úrovni podílelo více žen. Mrzí mě, že letos řada z mých kolegyň končí. Možná nás ještě čeká několik let hledání a trpkosti, ale věřím, že i bez kvót žen v politice přibude. A že to budou ženy, které vědí, jak jsou dobré a připravené na odpovědnou roli, pro niž se samy rozhodnou.
