Paroubek a dluhy vedou do otroctví

Všechny země EU překročily letos maastrichtská kriteria a nebezpečně zvýšily svůj dluh. Potřebují peníze a chtějí si vypůjčit. Těch, kteří půjčují je stále méně a jsou přirozeně opatrní. Rizikovým zemím nepůjčí vůbec. To bohužel poznalo Lotyšsko a dopadne tak i Řecko a Španělsko možná ještě dříve. Stále ještě bohaté země si půjčí za únosných úrokových podmínek. Ostatním se peníze pěkně prodraží. Úroky dramaticky porostou.

To pro nás není dobrá zpráva. Ministr financí Eduard Janota opakuje svá varování: ročně platíme téměř 80 miliard korun na úrocích, ze samotného dluhu, který činí 1 bilion a 200 miliard korun nesplácíme ani korunu.

Jiří Paroubek tvrdí, že jsme na tom dobře, že jiní dluží více. Ano, třeba Francie nebo Velká Británie. Přesto jim investoři půjčují. Souvisí to s jejich ekonomikou, která není tak otevřená jako naše.

Když mluvíme o Francii, připomeňme jednoho jejího slavného ekonoma. Jean- Baptiste Say vydal v roce 1803 dílo s názvem Pojednání o politické ekonomii. Napsal v něm: „Pokud chceme napravit nešvar půjček, jediným možným postupem je ten, k němuž sahají nemocní lidé, když porušili svou střídmou životosprávu zhýralostmi a obnovují ji pomocí přísnější diety: kapitálu, který jsme pošetile rozházeli, musíme znovu nabýt krůček po krůčku, pomocí omezení veřejných útrat a neustálého využívání příjmů, které jsme tímto našetřili, na zpětné odkoupení dluhů.“

Kéž by tato slova brali všichni vážně. Kéž by nás nepotkalo to, co občany Islandu, kde došlo k devalvaci měny o 45 %. Vždyť snad je každému jasné, že budou-li se státy Evropy takto i nadále zadlužovat, budou na splácení úvěrů (či alespoň úroků z nich) potřebovat stále větší podíl příjmů z daní svých občanů. Naše děti nebudou vydělávat na zdravotní, sociální, bezpečnostní, vzdělávací … systémy, které určí kvalitu jejich života, ale budou vydělávat na naše dluhy. To by znamenalo jejich extrémní zatížení a ohrožení jejich životních podmínek. A to může vyústit v krizi demokratického systému, v nárůst extremistických sil. V důsledku tím může být ohrožena základní podmínka, která dává smysl našim životům a tou je svoboda. Bez ní není myslitelná ani ekonomická prosperita.

Kdo jiný by to měl vědět než my, občané země, která si prošla totalitním systémem a za vše, co souvisí se ztrátou individuální svobody tvrdě zaplatila.

Je nutno si připomínat, jakou odpovědnost jako politici neseme. Jestliže nebudeme dobře nakládat s penězi svými, připravíme o peníze a svobodu naše děti. Prosím, spojme se a nedopusťme to !