Lobbing v parlamentu

Kolik lidí, tolik zájmů. Každý hledá způsob, jak svůj zájem prosadit. Začíná to bitvou o bábovičky na pískovišti a končí třeba v parlamentu. Soubor zákonů, to jsou mantinely, do nichž se musíme vejít, jinak se vystavujeme postihu. Každý zákon něco ukládá, něco umožňuje. Ne každému však plně vyhovuje. Proto hledá způsob, jak prosadit změnu, která by mu přinesla větší prospěch. Dělá to sám nebo prostřednictvím specialistů, říká se jim lobbisté.

Socialističtí poslanci si na lobbisty chtějí došlápnout. Prý se jim nelíbí, že tito "stínoví specialisté" loví mezi zákonodárci a s jejich pomocí ohýbají zákony ku svému prospěchu. Navrhují proto nesmyslný systém registrace lobbistů a povinné hlášení kontaktů s nimi. Hlásit budou zákonodárci a jejich asistenti, hejtmani, primátoři. Ne však například soudci. V justici je asi vše v pořádku. Hlásit se bude na různá místa a ta to budou shromažďovat, registrovat a vyhodnocovat. Za nenahlášení budou sankce. "To je blbý, to se bude líbit", chce se říci s klasikem. I lobbisté říkají, že to je dobrý nápad. Jak by ne? Vždyť to je tak neúčinné, děravé a bezzubé, že je to nemůže ohrozit. Nenapsali ten návrh zákona sami? To by byl parádní kousek!

Nemyslím si, že je v pořádku, jakým způsobem jsou v České republice zákony přijímány. Jednak jde o jejich množství, o časté novelizace i o samotnou kvalitu norem, které by měly přesně vymezit naše práva a povinnosti. Pokud jde o množství: v minulém volebním období (2002 - 2006) byl každý pracovní den přijat nebo pozměněn jeden zákon. V tomto období je to zatím o něco méně. O kvalitě se v takovém tempu mluvit nedá. Zákony mají lidem sloužit jako opora a dobré mantinely. Bohužel časté změny pravidel vytváří spíše chaos a ten slouží pouze těm, kteří potřebují zůstat ve stínu. Tedy například některým lobbistům. Proto je na místě hledat nápravu. Jsou cesty složité a neefektivní, tu navrhují poslanci ČSSD. Existuje však poměrně jednoduchý recept a jeho efekt by byl určitě mnohonásobně vyšší.

Jde o zpomalení legislativního procesu. Zákony jsou dnes projednávány ve třech čteních. Ve druhém čtení podávají poslanci pozměňovací návrhy. Takových návrhů mohou být desítky. Jestliže je projednáno několik desítek zákonů, vznikne soubor stovek pozměňovacích návrhů. Na jejich posouzení je kriticky málo času, již po třech dnech může dojít k hlasování. Tam je klíčový prostor, doslova rejdiště pro lobbisty, protože tam lze opravdu mnoho ovlivnit a dobře to zamaskovat.

Proto jsem již v minulosti navrhovala, aby mezi druhým a třetím čtením muselo uplynout nejméně 30 dnů. V té době by se všechny pozměňovací návrhy vrátily příslušnému ministerstvu. To by muselo ke každému z nich dát písemné stanovisko ( co návrh řeší, s čím koliduje, kolik bude stát veřejné rozpočty, proč jej doporučují, proč nikoli ). Tato stanoviska by obdrželi poslanci a teprve poté by mohlo dojít k hlasování. Vznikl by i větší prostor k veřejné diskusi nad spornými návrhy a jednotliví poslanci by museli lépe vysvětlovat své pohnutky, které je k předložení úpravy vedly.

Bylo by to adresné, mnohem jednodušší, transparentnější a levnější než to, co navrhuje ČSSD. Asi proto nelze zatím tuto změnu prosadit. To si mocní lobbisté ohlídají. Přesto takový návrh opět podám. Uvidí se, kdo jej podpoří.

Miroslava Němcová

1. místopředsedkyně PSP ČR