Polská tragédie

Česká republika se v sobotu 10. dubna soustředila na významnou událost. V Praze byl do úřadu arcibiskupa uváděn Mons. Dominik Duka. Davy lidí proudily do sluncem ozářené katedrály sv. Víta. Mezi nimi byli věřící z celé země, zástupci akademického, uměleckého i politického světa. Atmosféra byla slavnostní, ale uvědomovala jsem si, že přicházíme uvolnění a velmi pozitivně naladěni.

Usedli jsme na svá místa a doslova pár minut před zahájením slavnostní mše, zablikaly zprávy v telefonech. Letadlo s polským prezidentem na palubě se zřítilo. Varhany rozezvučely katedrálu a naše oči se potkávaly a vzájemně jsme si v nich četli zděšení, nemožnost pochopit, co se vlastně stalo. Mohl někdo přežít?

Odpověď přišla brzy. Nepřežil nikdo, zahynula i paní Maria Kaczynská, první dáma Polska. A téměř stovka významných představitelů polského veřejného života, duchovních , vedení armády, posádka letounu.

Nedokázala jsem se soustředit pouze na dění v katedrále. To, co přicházelo zvnějšku, nebylo možno ani na chvíli potlačit. Polský osud v Katyni. Podruhé. Jaká je pravděpodobnost takového opakování? Řekli bychom, že nulová. A přesto se to stalo.

Lecha Kaczynského a jeho paní jsem znala osobně. Doslova mě okouzlili během setkání prezidentů střední a jižní Evropy, které pořádal náš prezident, Václav Klaus v Brně. Během večeře jsme probrali leccos. Více než o politice jsme mluvili o tom, co nás těší v soukromí. O tom, že máme rádi film, literaturu. S první dámou Polska jsem si povídala i o vnoučatech. Pozvala mě s těmi našimi k nim na návštěvu, aby se děti poznaly. To jsme však bohužel nestihli. Ale pamatuji, že u stolu bylo veselo, všichni jsme se bavili velmi přátelsky, uvolněně, nepotřebovali jsme k sobě vůbec hledat cestu.

Při nedávné návštěvě polského prezidenta v České republice jsem s ním mluvila ve Sněmovně. Rozhovor s ním nebyl ani na vteřinu formální. Jeho povaha byla osvobodivě přímá, myšlení a vyjadřování jasné. Stál si za svým přesvědčením, viděl svět v přesných obrysech, nelíčil na posluchače past mnohovýznamových vět. Ale nebylo to v žádném případě zjednodušování debaty nad složitými otázkami naší země, Polska, Evropy, světa. Jenom měl odvahu neschovávat se za slovní balast, neměnil slova v plevel. To, co říkal, souznělo s tím, co se dalo číst v jeho očích. Potkala jsem se za své politické kariéry s řadou nejvyšších představitelů různých zemí. Lech Kaczynski byl nejotevřenější. Vzbudil ve mně velký zájem o Polsko a za to jsem mu vděčná.

Vážím si jej také pro to, jak mu záleželo na vztazích s naší zemí, jak spolu s Václavem Klausem tyto vztahy podporovali.

Polsko truchlí. Smrt pana prezidenta Kaczynského je velkou ztrátou i pro nás. Česká republika přišla o věrného přítele, o spolehlivého spojence.