Krvavej dědek - návrh omluvy KSČM

Sociální demokracie se chce spojit po volbách s komunisty. Více by se jim líbila tichá podpora rudých pro menšinovou vládu oranžových, ale komunisté si říkají o víc. Vždyť sociální demokraté také nechtějí málo. Potřebují hlasy komunistů nejenom pro svou vládu, ale též pro Jiřího Paroubka v příští prezidentské volbě. Nově zvolení poslanci budou hlavu státu v roce 2013 volit, proto se tyto volby jistě stávají součástí strategických dohod.

Komunisté pochopili šanci a zvyšují svou cenu. Rádi by do vlády přímo. To by snad Jiří Paroubek zařídil, za hlasy v prezidentské volbě mu to stojí. Problém je s některými tvrdohlavými členy ČSSD a hlavně s voliči, kteří si žádnou rekomunizaci naší země nepřejí. A tak přišel nápad s omluvou. Komunisté se ještě jednou omluví a z politické předsíně vstoupí do salónu. Teď už zbývá jenom nějak sesmolit tu omluvu. V Lidovém domě i v sídle komunistů v ulici Politických vězňů se už propagandisté jistě radí.

Zkusím jim to usnadnit a navrhnout v hrubých rysech základní koncept takové omluvy - nakonec, od adresy KSČM by se dalo dobře odrazit. Nuže:

1. Sdělení pro veřejnost

My, dnešní členové KSČM prohlašujeme za sebe i za své předchůdce:

• Omlouváme se celé zemi za čtyři desetiletí trvající totalitní systém, který vystřídal jinou totalitu - nacisty.
• Omlouváme se 205 486 politickým vězňům, které jsme ve spolupráci se sovětskými soudruhy odsoudili v inscenovaných politických procesech.
• Omlouváme se všem, které jsme ve vězení mučili stejně krutě jako fašisté. Neseme vinu za to, že nebyl odsouzen jeden z mučitelů - bývalý bachař, vyšetřovatel STB Alois Grebeníček, který se stal symbolem brutality. V roce 1990 proti němu svědčilo přes čtyřicet pamětníků, zažili jeho trýznění elektrickým proudem. Dnes žijí poslední tři.
• Omlouváme se rodinám 248 politických vězňů, které jsme popravili.
• Zvláště se omlouváme paní Janě Kánské, dceři JUDr. Milady Horákové. Její matku jsme po obludném monstrprocesu oběsili spolu s jinými i přes protesty světové veřejnosti. Janě bylo tehdy sedmnáct. Poslední dopis, který jí psala matka v noci před popravou jsme jí neodevzdali.
• Cítíme těžkou vinu za to, že v našich věznicích a pracovních táborech (uran) zemřelo 4 500 osob.
• Pochopili jsme, jak jsme své zemi ublížili, když jsme z ní vyhnali 170 938 lidí, kteří v našem "ráji" nechtěli žít a raději emigrovali. Někteří za touhu po životě bez ostnatého drátu zaplatili životem. Nebylo jich málo - 327. Zabili jsme je na hranicích.
• Omlouváme se studentům se sociálně nežádoucím původem za to, že jsme je nenechali (do)studovat.
• Omlouváme se všem dobrým rodákům za hrůzy kolektivizace venkova.
• Omlouváme se rodinám zabitých okupačními vojsky, která jsme vlastizrádně pozvali do naší země v roce 1968.
• Omlouváme se skřivánkům na niti za vyhazovy z práce a za sociální degradaci.
• Omlouváme se za její masivní devastaci přírody.
• Zničili jsme živnostníky, řemeslníky a s nimi celé rodiny, omlouváme se.
• Chovali jsme se barbarsky k památkám. Za skladiště a chlévy v kostelech, klášterech a historických objektech se omlouváme.
• Neuměli jsme vzdát poctu americkým vojákům, kteří osvobozovali naši vlast a padli zde. Omlouváme se.
• Orientace na východ nám přinesla bídu. Bez čtyřiceti let naší totality by Česká republika dnes žila na úrovni Rakouska, Německa, Francie Británie. Zničili jsme tak život v prosperitě několika generacím, omlouváme se.

2. Interní poznámka pro členskou základnu:

Pořád se ještě jmenujeme komunisté. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Naštěstí náš program uskuteční Jiří Paroubek, takže my nic.... Bude dobrým prezidentem České republiky, země, kde zítra už opět může znamenat včera.

Také vás mrazí? V dětství jsem měla hrůzu ze hry Krvavý dědek. Pamatujete to odříkávání? První hodina odbila a lampa ještě svítila, druhá hodina odbila a lampa ještě svítila..., dvanáctá hodina odbila ... už jde!

Miroslava Němcová

1.místopředsedkyně PSPČR

30. 7. 2009