Že prý vychovat dítě je jedním z nejnáročnějších lidských úkolů. Věřím tomu. A právě proto závidím svému dvouletému synkovi, s jakou lehkostí a samozřejmostí vychovává on mě.
S narozením drobečka jsem v oblasti vyjadřování musela udělat jisté změny. Bo od nás, holek z Ostravy, by se lecčemu přiučil i dost otrlý havyř. Vím, že to není jedna z věcí, kterou bych se mohla chlubit, a tak jsem pár opravdu výživných výrazů zavčas ze svého slovníku eliminovala. Zřejmě ale, aniž bych si to uvědomovala, v krizových okamžicích občas ujedu. Což mi dokázal můj, tenkrát rok a půl starý chlapeček, tím, jak procítěně zaklel: „Dopr…le,“ v okamžiku, kdy se kopnul o sedačku. Můj neřízený záchvat smíchu ho povzbudil natolik, že výstup zopakoval minimálně šestkrát. Se špatným pocitem z naprosto mateřsky neadekvátní reakce jsem se zamyslela, co s tím. Po delším uvažování jsem zvolila metodu substituce. O několik dní později jsem proto byla spokojená, když se v jedné chvíli, naprosto zabrán do nějaké hry, výjimečně počural na gauč a komentoval to pouze lakonickým: „Do pytle.“ Ještě ale není vyhráno. Nedávno jsem prcka vzala do hlubokého bazénu, on mával křidýlky, nadšením se zalykal a volal na mě: „Mama, mama, ty vole, ty vole,“ tak hlasitě, že to musela slyšet i paní pokladní vybavená naslouchadlem. Zahnala jsem prchavou myšlenku, že bych se studem utopila, a raději jsem ho naučila výraz „ty brďo.“ Snad nám to vydrží aspoň do příštího mecheche s mými kamarádkami v Ostravě.
Nejde ovšem jen o to, že si musím dávat pozor na jazyk. Je spousta dalších drobností, které neustále vyhodnocuji. Při přecházení cesty se rozhlížím tak zuřivě a nápadně, že si tím snad jednou ukroutím vaz. Na červenou bych nepřešla, ani kdyby se na druhé straně právě jen v tu chvíli polonahý Keanu Reeves podepisoval ženám do výstřihu. Zdravím i prázdnou chodbu a dokonce taky souseda, který mi místo odpovědi málem poslintá prsa. Usmívám se na zpruzenou prodavačku, která mě drbe za to, že jsem si zapomněla zvážit banány. Normálně bych ji poslala do těch míst. Ale to bych to zas musela drobečka přeučovat. Došlo to tak daleko, že, místo abych se nad černými vtipy smíchy rozhýkala, snažím se tvářit pohoršeně.
Prostě se ze mě asi stává dospělá distingovaná dáma. Doufám, že je na mě můj drahoušek pyšný.
