Rok utekl rychleji, než bychom řekli bamlanivimab a my se nacházíme ve zhruba stejném místě jako touto dobou loni. Jenom mnohem mnohem hlouběji. Zdálo by se, že v době, kdy většina dětí už netrefí do školy, basket trénujeme online
v obýváku, místo ZOO navštěvujeme zverimex a na wellness pobyty jezdíme do koupelny, se více slevuje jen ztuha. Ale samozřejmě hůř může být vždycky. A tak letos oprašuju a aktualizuju stručný návod k přežití s třemi tasmánskými čerty na krku, který mě napadl při uzavření škol loni v březnu. Bude se hodit. Bo nikdo nemůže vědět, jestli aj z psychiatrických léčeben neudělají covidové jednotky.
Začínám, jen tak pro srovnání a z nostalgie, zápisem z minulého března, kdy byla nálada poněkud odlišná. Tenkrát jsem měla dojem, že nás kromě strachu z neznámého, obklopuje i pocit sounáležitosti a odhodlání krizi překonat.
Březen 20: Internet překypuje návody, jak současné období pobytu doma přežít, aniž bychom si ukousali obě ruce až k zápěstí nudou. Nevím, jak to vidíte vy, ostatní rodičové, ale pro nás jsou nepoužitelné. Já rozhodně nezvládnu zhlédnout všechny řady nejnovějšího seriálu HBO, nenaplním šuplík svými ručně vyráběnými rouškami, ani se ve volném čase nenaučím esperanto. Já jsem si ode dne uzavření škol ještě ani nestihla ustřihnout zatržený nehet. S většími dětmi se snad ještě domluvit dá. Ovšem dítěti kolem zhruba tří let věku se sice můžu snažit zjednodušeně vysvětlit, že teď je toho na mě trochu moc, že jestli mi nedá chvíli pokoj, začnou mě pronásledovat sebevražedné myšlenky, a že mě má nechat doma chvíli pracovat, protože šéfovi nemůžu odpovědět: „Jasně, zjistím. Až dohraju pexeso.“ Možná na mě bude Jeronýmek, to moje dokonalé batolátko, svýma velkýma očima pozorně hledět. Možná taky bude uznale kývat hlavou a vyvolá dojem, že rozumí a souhlasí. Ale možná taky potom důležitě pronese: „Auto,“ a začne mi jedním přejíždět po obličeji.
Proto jsem si vytvořila takové své soukromé desatero (bo jak známo, desatera každý dodržuje) pro přežití všech členů domácnosti.
1. Dám si fotku každého svého dítěte ve věku zhruba dvou měsíců na viditelné místo
Má to dva důvody. První je ten, že dvouměsíční dítě vypadá roztomile. Za druhé, a to je důležitější, si možná vzpomenu na těhotenství, porod, první zuby a jiná traumata. Snad mi dojde, kolik mě to stálo práce, a bude pro mě snazší představa uchovat si již povyrostlý kus.
Březen 21: Právě zuřivě tapetuju fotkama z porodnice komoru, zbytek bytu už mám. Jelikož u nás doma nebydlí pouze děti, ale i můj manžel, přidala jsem fotky ze svatby, z líbánek a z poslední dovolené.
2. Nebudu zbytečně řešit pořádek
Až to přejde, tak prostě vymalujem, koupíme nový koberec nebo nábytek. Nebo se přestěhujem.
Březen 21: Přestěhujem se.
3. Nebudu nadávat
nahlas. V tomhle směru by se jistě děcka vzdělaly dobrovolně a velmi bryskně. Raději budu bušit hlavou do polštáře.
Březen 21: I z bušení do polštáře může na čele vzniknout boule, obzvlášť když je pod ním schované hasičské auto. Slovník mých ratolestí se v citlivé oblasti povážlivě rozšířil, ale to jistě pochytili ve škole. Online. Od paní učitelky.
4. Každý záchvat vzteku jednou pomine
I ten můj.
Březen 21: To sice ano, ale teď se opravdu nesmím zbytečně rozčilovat. Nejsem si jistá, že by na mě s obyčejným banálním infarktem zbyla volná sanitka.
5. Řev neznamená ohrožení života
Nebezpečné je ticho.
Březen 21: Ticho jsem už rok nezažila.
6. Nebudu pít
až večer. Odpolední panák může zachránit spoustu životů. Jen si musím dát bacha, ať jednu metlu lidstva nevymetou metlou druhou.
Březen 21: Proč popíjení lihovin odkládat až na odpoledne?
7. Oprostím se od ambicí
Výborné je, když jdou děti večer spát bez na první pohled viditelných škrábanců a modřin. Pokud jsou dodrápané, ale vlastní obě oči a dva páry nezraněných končetin, považuji výsledek prožitého dne za uspokojivý.
Březen 21: Pokud všechny děti v okamžiku, kdy jdou spát, dýchají, je výsledek výborný.
8. Právě v tuto chvíli nemusím dělat vůbec nic
Samozřejmě existují výjimky. Pokud mi vzplane pánvička na sporáku, někdo v okolí se dusí párkem nebo se digitální číslice na tom podezřelém budíku, ze kterého trčí červený a modrý drát, proklatě rychle blíží nule, raději bleskově zasáhnu. Ve většině ostatních případů všechno chvíli počká.
Březen 21: Však jsem toho za poslední rok taky moc neudělala.
9. Budu víc myslet na sebe
Bo když budu spokojená já, nebude mi vadit ten chaos okolo.
Březen 21: Mám spoustu příležitostí, kdy na sebe můžu myslet – při vaření, praní, uklízení, žehlení…
Jeronýmek dodává poslední bod:
10. Nešlapat na lego
A má svatou pravdu.
Březen 21: Tesám do kamene.
