Mé drahé sadistické miminko,

zbožňuji tě celým svým zatím pravidelně bijícím srdcem. Mám jen pár drobných připomínek, které přispějí k tomu, že období tvého raného dětství přežiju já, právě to srdíčko, a vlastně celá moje tělesná schránka, bez zásadní újmy.

Kde bych měla začít?:

To madlo, co mám uprostřed obličeje, je nos. Jakmile mi ho svou rozkošnou dlaničkou stiskneš, dost špatně se mi dýchá. Když už jsme u toho nosu, prsty si laskavě strkej do vlastního. Teda beru zpět, prostě do žádného nosu prsty nestrkej. Dobře, vidím, že téhle kratochvíle se nevzdáš. Aspoň si prosím zjisti, jestli nemám v nose opar. To pak bolest způsobená tvými něžnými prstíky vyvolává vzpomínky na porodnici.

Chytit mě za oční důlek se ti nejspíš nepovede. Taktéž není v tvých silách mě kousnout do oka, i přesto, že se o obojí celkem urputně snažíš. Nepokoušej se mi prosím znovu olíznout duhovku, nehodlám ti z krku lovit kontaktní čočku.

Ten pramínek vlasů, který jsi mi dnes ráno naprosto nepoeticky vytrhnul z hlavy, jsem si pod polštář nedala, oplakala jsem ho. Už to prosím nedělej, ať se pak za svou plešatou maminku nemusíš ve školce stydět.

Obdivuji tvůj vášnivý přístup k životu, ale rameno, biceps ani stehno nejsou prso. Ať vyvineš sebevětší podtlak, nebude mlíčko, bude cucflek. Tata už se na ně dívá trochu podezíravě.

A nakonec: existují asi ojedinělé případy maminek, které to potěší, mně ale kousnutí do bradavky nepřijde jako vhodný dárek ke Dni matek. Já radši kytku.

Vezmi prosím moje námitky v úvahu a zkus mě trochu šetřit. A neber si je osobně, protože i s těmihle svými brutálními libůstkami jsi moje naprosto dokonalé miminko.