Maminka má večírek, dneska hlídá tatínek
Jelikož mladšího tříměsíčního synáčka stále kojím, začínám přípravy raději den dopředu. V lednici se hromadí lahvičky s odstříkaným mlékem, aby náš otesánek náhodou po dobu dvouhodinové nepřítomnosti mých těžce zkoušených vnad neumřel hlady. Tatínkovi několikrát denně opakuju instrukce, jak s proviantem naložit. Jeho rytmické pokyvování hlavou mě děsí, a tak návod pro jistotu ještě posílám mailem. O staršího, dvouapůlletého, strach nemám, ten si tatínka zorganizuje sám.
V inkriminovaný den se manžel už vůbec neusmívá. Vlastně ani nemluví. Já si s ním odsouhlasuji denní program. Jakási pošahaná hormonální bouře, anebo prostě fakt, že mi hráblo, způsobily, že jsem se rozhodla být dokonalou matkou do roztrhání těla. Proto neustále tvořím rodině program. Odpoledne pojedeme do herny, ať staršího drobka unavíme. Cestou zpět mě manžel odveze i s dětmi na Stodolní, tam nakojím miminko a vyrazím vstříc noční zábavě. On pak odveze děti domů, pokusí se je uložit a já si mezitím pořádně vyhodím z kopýtka. Dám si džus. Možná i dva.
Někdy po obědě manžel vypadá, že mu není moc dobře. Taky mi to párkrát i sdělí. Polituju ho a doporučím mu aspirin, jedlou sodu nebo colu. Když se začnu líčit a oblékat, zeptá se mě, jestli si to s tím večírkem nechci rozmyslet. On mě totiž miluje a chtěl by se mnou být pořád. Já ho taky miluju a rozmyslet si to nechci.
Po odpoledním programu přijíždíme na Stodolní kolem sedmé. Já kojím miminko v autě a manžel, aby uklidnil rozbouřené nervy, jde se starším synkem koupit kebab. Jeden donese i mně. Snažím se do sebe tu dobrotu natlačit, a když na hlavičku mého dítka právě kojeného v autě na Stodolní ulici dopadne kousek zelí, říkám si, že to s těma hormonama a supermatkou a tak vůbec nebude až tak žhavé.
Při posledních soustech, mých i kojencových, manžel dostane poslední zoufalý nápad. Že jako já se půjdu bavit, on zatím bude vozit děti v autě a pak mě přijedou vyzvednout. Bezva. Tak jsem se těšila, že jednou nebudu muset večer koupat, přebalovat, převlékat, tišit a umravňovat. Vzápětí si představím, jak sedím v hospůdce a v duchu s hrůzou počítám najeté kilometry, protože naše rodinné kapesní autíčko má spotřebu asi jako rozežraný nosorožec. A návrh diplomaticky vetuju.
Pokec se spolužáky si pořádně užívám, i přes absenci patřičných promile v krvi. Moje priority se výrazně přeskládaly a ke štěstí mi teď stačí jen to, že si popovídám s dospělými lidmi. Asi za hodinku a půl, kdy se zábava začíná rozjíždět, já jsem se taky rozšoupla a popíjím nealkoholické mojito bez bublinek, zvoní telefon. „Miláčku, cestou domů mi oba usnuli v autě, tak s nima celou dobu jezdím. Kdy tě můžem přijet vyzvednout?“
A sakra. Letos mě čekají ještě nejmíň tři vánoční večírky. To abychom rozbili prasátko.
Gabriela Němčíková
"Proč vy ženské neumíte být v nothing boxu?"
zeptal se mě jednoho slunného letního dovolenkového poobědí můj strýc. Sedíme u stolu na zahradě pronajaté vilky, kousek od bazénu, v pozadí šumí mořský příboj a můj manžel a všichni normální lidi si dopřávají siestu.
Gabriela Němčíková
Už nikdy nebudu chtít, aby děcka doma uklízely
Čas utíká rychleji než Američani z Kábulu a Edouš a Bohouš už dorůstají do věku, kdy by mohli zvládnout i náročnější domácí práce než donést tátovi pivo z ledničky.
Gabriela Němčíková
Škola je super, škola je pecka, když do ní ráno zapadnou děcka
Světlo na konci tunelu se rozblikalo v týdenních intervalech a děti prvního stupně rotují do školy. Při ranní přípravě si Edouš temně recituje pod nos svou oblíbenou poezii: „Škola je super, škola je boží, jenom když padá,
Gabriela Němčíková
Storky, co bysme si řekly u kafe
I když teď možná spíš u flašky rumu. Ale neřeknem. Bo neni čas a je zavřeno. Z bytu máme 3.C, 1.A, třídu Medvídků, dva kancly, kantýnu a někam musíme vecpat i domov. Taky se více než rok vzděláváme v oboru epidemiologie, virologie
Gabriela Němčíková
S děckama v lockdownu – návod k přežití prověřený praxí
Rok utekl rychleji, než bychom řekli bamlanivimab a my se nacházíme ve zhruba stejném místě jako touto dobou loni. Jenom mnohem mnohem hlouběji. Zdálo by se, že v době, kdy většina dětí už netrefí do školy, basket trénujeme online
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 61
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2252x
"Nejsi člověk. Jsi máma."