Myslím, že nějací vědci už to vyzkoumali. I kdyby snad ne, já mám každý den důkaz přímo před očima. Děti tatínka potřebujou. Hned z několika důvodů. Ten první je, že tatínek musí občas převzít péči místo maminky, aby u ní zabránil riziku rozvoje duševní poruchy. Děti by také měly být svědky košatých možností komunikace mezi rodiči. Můžou se tak poučit a dozvědět, že tatínek je mistrem otrávených povzdechů, zatímco maminka exceluje v hodu talířem na pohyblivý terč. Speciálně kluci pak potřebujou tatínka, aby se od něj naučili základní mužské návyky.
Vzhledem k tomu, že manžel dojíždí do práce dost daleko a vrací se domů jen na víkend, mám možnost sledovat v praxi, jaké účinky má na našeho rok a půl mladého syna ne snad přímo absence otce, jako spíš nadbytek ženského faktoru.
Spousta věcí je jistě přínosných. Když se prcek žene po vysavači a pochtívá po mně mop, v duchu si představuju vděčnost své budoucí snachy. Ta jistě také ocení, jak je kluk čistotný a dokonce i na můj vkus dost často, asi tak třikrát denně a s obrovským zaujetím, drhne záchodovou mísu štětkou. Co snad ani zřejmě dosud nenarozená snacha nebude mít možnost posoudit, ale já to vítám, je, že pokud se drahoušek náhodou počůrá na podlahu, běží pro hadr a začne to po sobě vytírat. Taky umí zalívat kytky. Nejraději sice čajem, ale to ještě vypilujem.
Pak jsou zde ovšem zvyky, které mě mírně znepokojují. Jedním z nich je, že po mně můj synáček každé ráno vyžaduje podprdu. Když se nějaké náhodou zmocní, hned si ji nasazuje a dokonce na správná místa. Večer mu zas musím dát vatový odličovací polštářek, aby si mohl ošetřit pleť. Naznačuje holení v místech, kde se možná v době jeho dospělosti budou muži holit běžně, zatím je to ale výsadou většiny žen a metrosexuálů. Když odněkud vyhrabe epilační strojek, trvá bezpodmínečně na tom, že si vytrhá chmýříčko na svých baculatých lýtkách. Neustoupí, ani když mu vysvětlím, že nohy si bude odchlupovat jen v případě, že bude profesionální plavec, cyklista nebo účinkující v travesti show. A na tohle všechno má ještě čas. Mé obavy ještě vzrostly při nedávné návštěvě u babičky, kdy se v nestřežené chvíli zmocnil rtěnky a tou brutálně červenooranžovou barvou si zvýraznil své přirozeně malinové rtíky. Zároveň se zlil voňavkou tak, že ve výsledku silně připomínal tu paní od nás z baráku, která nemá zrovna nejlepší pověst, zato má spoustu pánských návštěv.
Přesto stále doufám, že k žádnému nevratnému poškození vývoje u našeho syna nedošlo. Ale jestli ho někdy uvidím, jak váhá, zda bárbínce jeho sestřenice sluší víc ten žlutý nebo růžový kabátek k tomu, aby mohla vyrazit na nákupy, půjde na mateřskou manžel.
