A znovu pár dopisů z houmofisu
Nebo snad další den, kdy se budu každých několik minut rozhodovat, jestli jsem zrovna učitelka, rozhodčí, kuchařka, teta v mateřské školce, řidička autobusu, kosmonautka, bachařka, zdravotní sestra, zaměstnanec, psycholožka nebo uklízečka? Už z toho začínám mít fajný hokej v hlavě. Od děcek chci, aby mě „informovaly o důvodu“, proč se chystaly vyškrábat si oči a manželovi se pod smsky podepisuju Děkuji, S pozdravem. Zato kolegům v práci posílám mejlíky a v době oběda se ptám, jestli půjdeme papat.
Zase úterý
Téma odrůstajících vlasů začíná nabírat na naléhavosti. Tak jsem vzala do ruky strojek a oškubala jsem aspoň ostatní členy rodiny. Jeroným se po prvním zásahu sice trochu cukal, ale nemohla jsem ho nechat vylézt mezi lidi s tou dé jedničkou, co jsem mu vyholila uprostřed jeho bujných kadeří. Chvilku jsem ho honila po bytě s vrčícím strojkem jak v nějaké dost ubohé parodii na Texaský masakr motorovou pilou, nakonec mě ale dílo nechat dokonat. Stálo to jen dva bonbóny, jeden nanuk a ten pokousaný prst se snad brzo zahojí.
Semišová hlava našeho batolete ovšem v Bohouškovi vzbudila téměř zapomenutou posedlost dokonalým tvarem bratrovy hlavy a když už ho znudila televize, autíčka i puzzle, vyzdobil Jeronýmkovu mozkovnu nálepkami z filmu Hledá se Nemo. Na mou otázku: „Bohouši, proč hlava tvého bratra vypadá jako akvárium?“ jen pokrčil rameny a dolepil bráškovi na čelo rybičku Dory.
Zase středa
Dneska jsem pracovala v práci. Jaká to příjemná změna. Ráda bych řekla, že se v kanclu na své úkoly lépe soustředím, ale jelikož jsem si na rodičovské uhnala dost závažnou poruchu pozornosti, která se událostmi posledních týdnů ještě prohloubila, je vlastně asi celkem jedno, na jakém místě se zrovna roztržitě potácím. Zrovna dneska jsem si při cestě do kantýny zapomněla nasadit roušku. Když jsem si uvědomila, že okolí zamořuju svými aerosoly, sprintovala jsem zpět ke stolu a připadala si trapněji, než kdybych za sebou táhla našlápnutý toaletní papír.
Zase čtvrtek
Kdysi na pracovním pohovoru testovali moji schopnost utřídit si priority dotazem, co bych dělala, kdybych zrovna osobně jednala se zákazníkem, do toho mi volal jiný zákazník a přišel mi mail s červeným vykřičníkem od šéfa. Dost nuda. Měla bych jiný typ. Co byste dělala, kdyby vám zrovna zákazník nadával do telefonu, jaktože mu ještě nedojelo zboží, jedno z vašich dětí by ječelo, protože si skříplo hlavu v úložném prostoru gauče, další zrovna vytahovalo nůž, aby si nařezalo jablko a amputovalo u toho pár prstů a třetí kousek se zrovna dusil gumovým medvídkem? Email od šéfa ani není potřeba.
Zase pátek
Celá naše domácnost volá v této době naprostého chaosu po úklidu, ale nemám na to sílu. Každý pokus o sanaci končívá téměř nervovým kolapsem. Dnes jsem se například pokoušela o úklid koupelny. Zatímco jsem savem drhla vanu, náš benjamínek drhnul mým odličovacím gelem na obličej skříňku pod televizí. Fakt už ale budu muset umýt okna, bo Jeroným mi neustále tvrdí, že venku sněží. Tak snad o víkendu.
Gabriela Němčíková
Škola vyjednávání podle Dona Great Egoina

„Dýdžej, pocem, zavoláme si toho, co si říká prezident toho skoro bývalého státu někde v té zbytečné Evropě, no toho, jak u nich budem těžit lithium...
Gabriela Němčíková
Už nikdy s děckama nenapečem cukroví

Do prvních pokusů pečení cukroví se svými třemi dráčaty jsem se pouštěla s daleko větším elánem, a dokonce i s očekáváním, že když budeme společně péct cukroví, budu mít na Vánoce napečeno. Tato představa se bohužel ukázala
Gabriela Němčíková
Myluju Majkla Džeksna

podává mi Jeroným ve školce v šatně obrázek se svým vyznáním, písmenka vyvedená s tou nejsvědomitější snahou malého předškoláčka, háček levituje kdesi v neurčitu, J směřuje naopak. „On by tě byl býval také miloval,“
Gabriela Němčíková
S děckama nenajdu klid ani na hřbitově

Pojedeme na hřbitov. Ne že bych to s děckama už vzdala, ale jsou Dušičky a na hřbitově je v tu dobu krásně. Možná tam najdu i klid.
Gabriela Němčíková
Když uslyším „obaly“, mám chuť skočit ze skály

Začátkem září se děcka vracejí do školy a já do papírnictví. Měla jsem sice letos v plánu, stejně jako každý rok, jít nakoupit školní pomůcky pěkně v klidu během posledních týdnů v srpnu. Fakt. Opravdu. A, stejně jako každý rok,
Další články autora |
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Americká letadlová loď uhýbala palbě, při manévru utopila stíhačku za miliardu
Posádka americké letadlové lodi USS Harry S. Truman, která operuje nedaleko pobřeží Jemenu, si...
Trumpův mírový plán: Ukrajina má přijmout ruskou okupaci a vzdát se NATO
Spojené státy chtějí, aby Ukrajina přijala mírové plány prezidenta Donalda Trumpa a uznala ruskou...
Děkujeme za smrt. Ruský leviatan požírá vojáky, matky a vdovy se mechanicky klaní
Premium Ruská propaganda v době války s Ukrajinou vytváří příběhy, které svou absurditou překonávají...
Podepište, nebo se vraťte domů, tlačí USA opět Ukrajinu do přijetí dohody naslepo
Ukrajina by mohla během 24 hodin podepsat s USA dohodu o americkém podílu na svém nerostném...
Nedoceněný spojenec je Američanům nyní dobrý. Podnikl také nálety proti Jemenu
Britské stíhačky se v noci na středu nečekaně připojily k Američanům při náletech na jemenské...
Výstřední Čech si vysloužil další vězení, kvůli útisku zničil čínské umělecké dílo
Zdaleka ne první exces Čecha Václava Pišvejce potrestal soud v Itálii uložením jednoho roku a čtyř...
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2231x
"Nejsi člověk. Jsi máma."