A zase pár dopisů z houmofisu
Ráno jsem usedla k počítači a pokoušela se soustředit na práci. V tom slyším Bohouška naléhavě volat ze záchodu: „Mami, mami!“ Nevím, jestli zapadl do mísy, z odpadu na něj hledí užovka nebo mu došel papír, ale jako každá správná matka poznám, že její dítě je v nesnázích. Vystřelila jsem od stolu tak rychle, že jsem si na pravé noze ukopla malíček a levou zavadila o kabel. „Copak se stalo, Bohoušku?“ z posledních sil se k němu dobelhám. „Mami, a je velryba větší než keporkak?“
Zase středa
Jeronýmek obvykle moje odchody do práce snáší dobře. Dnes ale usedavě plakal. Začala jsem ho utěšovat, že to bude dobré, že se brzy vrátím a že si pak spolu budeme hrát. Potom mi došlo, že řve, bo si do práce beru telefon.
Středa bývá na zážitky chudší, bo většinu dne trávím mezi lidmi, kteří neusilují o likvidaci mého duševního zdraví. A tak si ji vždy musím zpestřit sama. Dneska jsem málem v tichosti odešla z tohoto světa. Zaskočil mi oříšek a já se bála v kanclu zakašlat, aby mě neposlali do karantény. Zdá se, že jeho kousky se mi zapouzdřily v plicních sklípcích.
Odpoledne venku Edouš půl hodiny fňukal, že ho strašně bolí hlava. Svedla jsem to na předpokládanou alergii a politovala svého ubohého synáčka, jak musí mezi kvetoucí zelení trpět. Načež Edouš prohodil: „A že bych si povolil kšiltovku?“
Zase čtvrtek
Bohoušek se dneska rozhodl, že mě bude obsluhovat. Co půl minuty se mě ptal, co si chci objednat. Už mi pomalu docházela fantazie. Měla jsem vodu, pomerančový džus, limonádu, hamburger, rybu, lanýže, kaviár, ale zřejmě jsem pořád vypadala hladově, protože Bohouš nepolevoval: „Maminko, a co si dáš teď?“ „Svatý klid, Bohoušku,“ „Hmmm, tak ten na seznamu nemáme.“ Vždyť vím, jsem to jenom zkusila.
Začínám se obávat o Jeronýmka. Asi by se neměl s bráškama dívat na televizi. Se svou oblíbenou flotilou angličáků se vítá slovy: „Takže vás všechny zdravím. Vítejte u dnešního videja,“ a každému krabovi, co zahlédne na obrázku, říká „pan Krabs“. Taky už mu nebudu vyprávět O Popelce. Vždy večer před spaním mi smíchá minimálně troje puzzle, asi abych náhodou nešla na ples.
Zase pátek
Nevěděla jsem, že na mě má situace s nedostupnou kadeřnickou péčí tak neblahý vliv. V noci se mi zdálo, že jsem zplešatěla. Muselo ze mě čišet tiché zoufalství, protože zbystřila i naše domácí svatá trojice a rozhodla se, že si budeme hrát na kadeřnictví. Nechtěla jsem jim kazit radost a poučovat je, že by se měli ohánět spíš nůžkami než očními stíny a make-upem a nechala je tvořit. Bohouš s Edoušem mi vybarvili obličej tak, že jsem vypadala, jako by se na mě vyřádil umělecký maskér v kokainovém rauši. Zatímco mi očními stíny zvýrazňovali bradu, pokreslil si Jeronýmek celou tvář tužkou na obočí a udělal tak ze sebe indiánský totem. Když pak Bohoušek dokončil poslední tah rtěnkou, s hrůzou v očích ode mě pár kroků couvnul: „Maminko, já se tě bojím.“ Edouš ho ale rozhořčeně opravil: „Ne, jsi krásná.“ „Jo, takhle z dálky jsi krásná,“ přitakal mu Bohoušek, načež mě Edoušek uklidnil: „A už vůbec nevypadáš tak staře.“ Raději jsem se šla odlíčit. Víc lichotek bych tento týden už asi nesnesla.
Gabriela Němčíková
Škola vyjednávání podle Dona Great Egoina

„Dýdžej, pocem, zavoláme si toho, co si říká prezident toho skoro bývalého státu někde v té zbytečné Evropě, no toho, jak u nich budem těžit lithium...
Gabriela Němčíková
Už nikdy s děckama nenapečem cukroví

Do prvních pokusů pečení cukroví se svými třemi dráčaty jsem se pouštěla s daleko větším elánem, a dokonce i s očekáváním, že když budeme společně péct cukroví, budu mít na Vánoce napečeno. Tato představa se bohužel ukázala
Gabriela Němčíková
Myluju Majkla Džeksna

podává mi Jeroným ve školce v šatně obrázek se svým vyznáním, písmenka vyvedená s tou nejsvědomitější snahou malého předškoláčka, háček levituje kdesi v neurčitu, J směřuje naopak. „On by tě byl býval také miloval,“
Gabriela Němčíková
S děckama nenajdu klid ani na hřbitově

Pojedeme na hřbitov. Ne že bych to s děckama už vzdala, ale jsou Dušičky a na hřbitově je v tu dobu krásně. Možná tam najdu i klid.
Gabriela Němčíková
Když uslyším „obaly“, mám chuť skočit ze skály

Začátkem září se děcka vracejí do školy a já do papírnictví. Měla jsem sice letos v plánu, stejně jako každý rok, jít nakoupit školní pomůcky pěkně v klidu během posledních týdnů v srpnu. Fakt. Opravdu. A, stejně jako každý rok,
Další články autora |
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
„Ty jsi bezva chlap, já ti dám zadarmo.“ Fotograf vzpomíná na hříšné devadesátky
Fotil sametovou revoluci i dusno pozdní normalizace. Teď Jaroslav Kučera vydává knihu Sex po...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Američané zadrželi na letišti mladé německé turistky. Musely se svléknout
Americká pohraniční stráž zadržela na Havaji dvě mladé německé turistky, protože neměly vybrané...
Španělsko a Portugalsko paralyzoval blackout. Sánchez vyhlásil stav nouze
Celé pevninské Španělsko a Portugalsko v pondělí po poledni postihl rozsáhlý výpadek proudu....
Růst platů bezpečnostních složek? Ať respektuje i další obory, míní Jurečka
Případný růst platů bezpečnostních sborů by měl brát ohled i na ostatní obory veřejné sféry, řekl v...
Odstoupím v půlce června, oznámil šéf izraelské tajné služby Ronen Bar
Šéf izraelské vnitřní zpravodajské služby Šin Bet Ronen Bar v pondělí večer oznámil, že k 15....
Požár lakovny na Tachovsku nepřežil jeden člověk, dva jsou v kritickém stavu
V Chodové Plané na Tachovsku hořelo v areálu výrobní firmy. Podle prvotních informací šlo o požár...

Prodej rodinného domu 155 m2 - Pacelice - Škvořetice
Škvořetice - Pacelice, okres Strakonice
3 600 000 Kč
- Počet článků 66
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2231x
"Nejsi člověk. Jsi máma."