Tam na chladnym vozejku

Sám jsem si to vybral. Vozit mrtvoly v noci. Nemocniční bílá vrána. Zadrční telefon a hlas cekne : „ Exitus.“ a tak já jedu.

Připadal jsem si jako v první linii.

E.H. někde napsal, že každej spisovatel by měl mít tu Svou válku. Myslel jsem si, že vím, co tím myslel.


Pro mě to znamenalo bejt tady. Zvedat telefony, převážet zraněný a k smrti nemocný, běhat po sále, přenášet bezvládný těla z operačních stolů na rozhrkaný vozíky a vyvrhovat je na Jipkách, běžet v noci k sanitce, jejíž maják svolával všechny anděly. Noční můry, který se začnou slítat k lampě do tmy prudce chrlící světlo.


To jsme byli my. Týpci, co za pár tisíc měsíčně podpíraj celou zasranou nemocnici zevnitř. Vždyť kdo by jinak v noci odvážel mrtvoly, který tu zbyly pocuchaný po zásazích skalpelem, kdo by v noci běžel k sanitce když přivážela v nepravidelnejch intervalech chrčící trosky lidí vytažený z pokroucenejch plechů po havarkách.

Kdo jinej by v noci čekal, až rentgen nebo Cétéčko vyvrhne jasnej důkaz smrti a poveze všechny ty důkazní materiálu v hnědý obálce k doktorum, zatimco týpek bude šilhat, držet se za břicho a ptát se, CO TAM JE?


Neni tam nic.


Nejste tam vy. Nejsem tam já, neni tam zasranej pacient, žijící, trpící. Je tam diagnoza, něco napsanýho, popis jedný vrásky na skrčenym břichu života. Nic, co by rozvrátilo civilizace, ale když se bude týkat vás, tak konec. Konec civilizace. Konec blbnutí v televizních estrádách, konec blbnutí na magistrále, když kroutíš volantem a posloucháš Iggyho Popa nebo Ace of Base, to je jedno, může to bejt Mozart a je to jedno. Jsem MRTVEJ.


Chtěl jsem tam bejt každou noc. Úplně jste mohli cejtit, že je to vlastně živej organismus. Jedna budova vedle druhý, povídaly si spolu. A zatim lidi spali nebo prostě jenom mlčeli do noc, do ticha...chtěl jsem u toho bejt. 


Všichni čekáme na smrt, ale tady to bylo víc vidět, víc cejtit. Tady jsme mohli mít přiloženej prst na odkrytý tepně. A někdy to tepalo zatraceně šíleně a prudce. A nestíhali jste otvírat hubu do zvuku tý básně...


Nikdy nevíš

koho odvezeš schovanýho

pod prostěradlem

ale můžeš se kouknout

do jeho klidný tuhý tváře

natáhneš si rukavice

jak tenký šprcky

chytneš chlapa za ruku nohu

přetáhneš na druhej vozejk

a zajedeš s nim do lednice

je jich tam víc

takovejch

kterejm to skončilo

a ty pak vyjdeš ven

a drmolíš o štěstí

tam uvnitř to můžeš ucejtit

buď rád že seš

takhle jednoduchý to je

a ty to víš

takže pak posloucháš s pousmáním

ty věčný hádky

živejch o úplný hovno

jako kdyby nestačilo jenom klidně dýchat

a podávat druhejm ruce

ne těm chladnejm

těm ne

ještě ne

...




Autor: Jiří Němčík | čtvrtek 29.1.2009 1:22 | karma článku: 29,50 | přečteno: 2102x
  • Další články autora

Jiří Němčík

Mám Covid

Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.

10.10.2020 v 2:38 | Karma: 38,47 | Přečteno: 1434x | Diskuse| Osobní

Jiří Němčík

Ukrajinský velikonoční příběh

Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.

7.6.2020 v 3:30 | Karma: 25,62 | Přečteno: 617x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Když odkvetou pampelišky

Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.

23.5.2020 v 4:51 | Karma: 11,97 | Přečteno: 339x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Láska nepočká

To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?

25.4.2020 v 1:05 | Karma: 15,69 | Přečteno: 613x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

O rybách a lidech

Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.

12.4.2020 v 2:43 | Karma: 15,46 | Přečteno: 271x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Lepší životní podmínky psů a koček? ČR měla v Bruselu výhrady

26. června 2024  19:04

Zástupci členských států EU se ve středu shodli na společné pozici k vylepšení životních podmínek...

Severovýchod republiky zasáhnou silné bouřky. Rizikových míst přibývá

26. června 2024  8:35,  aktualizováno 

Český hydrometeorologický ústav varuje před silnými bouřkami na východě Moravy a Slezska po...

Vláda schvaluje zvýšení měsíčního poplatku České televizi na 150 korun

26. června 2024  5:53,  aktualizováno  18:52

Přímý přenos Zvýšení měsíčních poplatků veřejnoprávním médiím schvaluje vláda. Zatímco u České televize má...

V Římě tekla červená. Do protestu proti vraždění žen zasáhla policie

26. června 2024  18:19

Feministky ve středu v centru Říma potřísnily červenou barvou Španělské schody. Protestovaly tak...

  • Počet článků 66
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1309x
Jsem blogger. V roce 2015 vyšla novela Smrthaus, v roce 2020 kniha povídek a krátkých příběhů inspirovaná Facebook blogem - Přiznání taxikářů. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

https://www.facebook.com/praguetaxidriver