Tam na chladnym vozejku

Sám jsem si to vybral. Vozit mrtvoly v noci. Nemocniční bílá vrána. Zadrční telefon a hlas cekne : „ Exitus.“ a tak já jedu.

Připadal jsem si jako v první linii.

E.H. někde napsal, že každej spisovatel by měl mít tu Svou válku. Myslel jsem si, že vím, co tím myslel.


Pro mě to znamenalo bejt tady. Zvedat telefony, převážet zraněný a k smrti nemocný, běhat po sále, přenášet bezvládný těla z operačních stolů na rozhrkaný vozíky a vyvrhovat je na Jipkách, běžet v noci k sanitce, jejíž maják svolával všechny anděly. Noční můry, který se začnou slítat k lampě do tmy prudce chrlící světlo.


To jsme byli my. Týpci, co za pár tisíc měsíčně podpíraj celou zasranou nemocnici zevnitř. Vždyť kdo by jinak v noci odvážel mrtvoly, který tu zbyly pocuchaný po zásazích skalpelem, kdo by v noci běžel k sanitce když přivážela v nepravidelnejch intervalech chrčící trosky lidí vytažený z pokroucenejch plechů po havarkách.

Kdo jinej by v noci čekal, až rentgen nebo Cétéčko vyvrhne jasnej důkaz smrti a poveze všechny ty důkazní materiálu v hnědý obálce k doktorum, zatimco týpek bude šilhat, držet se za břicho a ptát se, CO TAM JE?


Neni tam nic.


Nejste tam vy. Nejsem tam já, neni tam zasranej pacient, žijící, trpící. Je tam diagnoza, něco napsanýho, popis jedný vrásky na skrčenym břichu života. Nic, co by rozvrátilo civilizace, ale když se bude týkat vás, tak konec. Konec civilizace. Konec blbnutí v televizních estrádách, konec blbnutí na magistrále, když kroutíš volantem a posloucháš Iggyho Popa nebo Ace of Base, to je jedno, může to bejt Mozart a je to jedno. Jsem MRTVEJ.


Chtěl jsem tam bejt každou noc. Úplně jste mohli cejtit, že je to vlastně živej organismus. Jedna budova vedle druhý, povídaly si spolu. A zatim lidi spali nebo prostě jenom mlčeli do noc, do ticha...chtěl jsem u toho bejt. 


Všichni čekáme na smrt, ale tady to bylo víc vidět, víc cejtit. Tady jsme mohli mít přiloženej prst na odkrytý tepně. A někdy to tepalo zatraceně šíleně a prudce. A nestíhali jste otvírat hubu do zvuku tý básně...


Nikdy nevíš

koho odvezeš schovanýho

pod prostěradlem

ale můžeš se kouknout

do jeho klidný tuhý tváře

natáhneš si rukavice

jak tenký šprcky

chytneš chlapa za ruku nohu

přetáhneš na druhej vozejk

a zajedeš s nim do lednice

je jich tam víc

takovejch

kterejm to skončilo

a ty pak vyjdeš ven

a drmolíš o štěstí

tam uvnitř to můžeš ucejtit

buď rád že seš

takhle jednoduchý to je

a ty to víš

takže pak posloucháš s pousmáním

ty věčný hádky

živejch o úplný hovno

jako kdyby nestačilo jenom klidně dýchat

a podávat druhejm ruce

ne těm chladnejm

těm ne

ještě ne

...




Autor: Jiří Němčík | čtvrtek 29.1.2009 1:22 | karma článku: 29,50 | přečteno: 2102x
  • Další články autora

Jiří Němčík

Mám Covid

Mám Covid. Už pár dní ležím a jedu po hvězdným tobogánu nahoru a dolu, podle toho, kam mě zrovna horečka vystřelí. Schytal jsem v loterii zrovna ten blbější průběh.

10.10.2020 v 2:38 | Karma: 38,47 | Přečteno: 1434x | Diskuse| Osobní

Jiří Němčík

Ukrajinský velikonoční příběh

Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.

7.6.2020 v 3:30 | Karma: 25,62 | Přečteno: 617x | Diskuse| Společnost

Jiří Němčík

Když odkvetou pampelišky

Nevím kolik blázinců jsem navštívil, abych se potkal se svojí sestrou. Pamatuju si jeden na jaře. Sestra měla vlasy vypletený pampeliškama.

23.5.2020 v 4:51 | Karma: 11,97 | Přečteno: 339x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

Láska nepočká

To jsem se dnes před půlnocí vracel vylidněnou Prahou z poslední (fakt nádherný) zakázky a napadlo mě, co kdybych to napsal z pohledu lidí, který jsem vezl?

25.4.2020 v 1:05 | Karma: 15,69 | Přečteno: 613x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Němčík

O rybách a lidech

Měl jsem dětství rozdělený na dvě půlky. Jedna půlka se odehrávala ve městě, kde jsem bydlel a chodil do školy. Druhá půlka se odehrávala na vsi, kam jsem jezdil za babičkou na víkendy a trávil téměř všechny prázdniny.

12.4.2020 v 2:43 | Karma: 15,46 | Přečteno: 271x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

Evropu čeká vlna veder, dorazí i do Česka. Ve Španělsku čekají 45 stupňů

11. června 2024  15:34,  aktualizováno  15:49

Teploty v Evropě od víkendu výrazně vzrostou. Od pondělí do čtvrtka příštího týdne bude letní až...

Z novel o televizních poplatcích zmizí povinnost hlásit uživatele internetu

18. června 2024  9:25

Ministerstvo kultury odstraní z mediálních novel povinnost firem hlásit České televizi a Českému...

Požár stodoly na Rychnovsku přeskočil na sousední dům, při zásahu se zranil hasič

18. června 2024  9:15

Požár stodoly a střechy přilehlého obytného domu v Pěčíně na Rychnovsku v noci na pondělí způsobil...

Výborný: Jurečka by měl ministrem zůstat, v krajích i Senátu chceme posílit

18. června 2024

Premium Lidovci v eurovolbách své dva mandáty neobhájili. Pokud jejich předseda Marian Jurečka dodrží svůj...

Kadyrov má slabost pro školačky, malé konkubíny mu rodí děti

18. června 2024  8:54

Ramzan Kadyrov si udržuje rozsáhlý harém a milenky si často hledá i mezi školačkami a studentkami....

  • Počet článků 66
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1308x
Jsem blogger. V roce 2015 vyšla novela Smrthaus, v roce 2020 kniha povídek a krátkých příběhů inspirovaná Facebook blogem - Přiznání taxikářů. Někdy je to humorný, někdy dojemný, ale vždycky je to lidský. Děje se toho na světě strašně moc, byla by škoda se o to nepodělit.

https://www.facebook.com/praguetaxidriver