Bůh houmlesák

Krátká povídka o vás...................................................................................................

-  Cizím lidem nesmíš věřit! - říká máma.

• Kdo je to cizí? - ptám se. Jsem malej, tak akorát do krátkejch kalhotek s kapsama.
• Cizí jsou všichni, jen já a tatínek nejsme cizí. Nás poslouchat musíš, nikoho jinýho ne.
• A proč?
• Můžou ti ublížit. - Drží mě pevně za ramena. Bolí to.
• Jak?
• Hodně. - Tiskne mě k sobě. Zas to bolí.

Pak. Hrajeme s klukama kuličky. Jsme na hřišti, oklopený panelákama. Na balkonech se suší žlutý dederonský košile. Z tranzistoráku v druhym patře vyřvává tenor, že si kávu osladí. 80´s...

Na začátku mám plnej pytlík hliněnejch. Tomáš má dvě skleněnky. Patou se udělá jamka do písku. Hrajeme. Postrkujeme kuličky. Poskakujem kolem. Občas kolem prošustí koženej kopačák. Starší kluci vedle hrajou fotbal. Překřikujou se, jestli to byl gól. Máme plátěný kšiltovky s formulema.

Prohraju všechny hliněnky co mám. Potom i skleněnky. Tomášovi to jde líp. Jeho kuličky tam padají samy. Po kapsách mám ještě dvě indiánský figurky, který taky prohraju. Pak už nemám nic. Tomáš si plní kapsa mejma pokladama a je štastnej. Chvíli na něj tak z podřepu koukám a je mi do breku.

Po chodníku vedle nějakej pán táhne káru. Chvíli se na mě dívá, pak pustí káru, usměje se, natáhne ruku.

• Tady máš, vem si ji. Tohle je ta nejkrásnější kulička na světě...-

Ten pán má dlouhý bílý vlasy a vousy a zabere půl oblohy. Dívám se na tu kuličku. Přijdu k němu blíž. Je to strašně krásná kulička. Připadá mi modřejší, než obloha. Jasně se v ní odráží celý slunce. Je to nejkrásnější kulička, co jsem kdy viděl.

Vzpomenu si na mámu a jak má modrý oči a jak voní, když mě stiskne.

• Nikdy si od nikoho nic neber.

• Proč?
• Můžou ti ublížit !

Chvíli váhám.

• Nechci. - hlesnu

Pán se usmívá dál s nataženou rukou.

• Opravdu? Ne?

Najednou je tam Tomáš.

• Ta je krásná !
• Tak si ji vem, jestli se ti líbí.
• Děkuju !

Tomáš dostane kuličku a pán táhne svou káru dál. Dívám se za ním. Tomáš mi nadšeně ukazuje tu kuličku. Je opravdu parádní. Nejkrásnější kulička na světě.

Večer to povídám mámě. Máma mě pochválí, dívám se na večerníček, čistím si zuby Perličkou a myslím na toho pána, jak se tak zvláštně usmíval a jak jsem se ho vůbec nebál. A na mámu, jestli má opravdu vždycky pravdu.

Po letech to povídám kámarádovi. Že mám pocit, že to byl Bůh...

• Nebo houmlesák !! - směje se

Jako kdyby nemoh Bůh bejt houmlesák.

.................................