Vodní peklo na Jeniseji

Co se mohlo stát 17. srpna v Sajano-Šušenské hydroelektrárně? Toho dne se 76 zaměstnanců elektrárny nevrátilo z práce domů.

Z hlediska výroby elektrické energie je Sajano-Šušenská hydroelektrárna největší v Rusku a šestou na světě. Nachází se v Chakaské republice (součást Ruské federace), v jižní části Sibiře na řece Jenisej, přibližně 250 km severně od rusko-mongolských hranic, konkrétně 30 km jižně od města Sajanogorsk.

Orientační poloha Sajano-Šušenské hydroelektrárny

Sajano-Šušenská hydroelektrárna na Google Maps 



Pouze pro srovnání měřítek: celkový objem vody zadržovaný hrází Sajano-Šušenské hydroelektrárny činí 31,3 km3, což je 45-násobek elektrárny Orlík, nejobjemnější akumulační nádrže v České republice.

Výstavba elektrárny byla zahájena v roce 1968, první Francisova turbína (650 MW, 358 m3/sek, výpočtový spád 194 m) a hydroalternátor (640 MWe) byly zprovozněny v roce 1978. Následovalo dalších devět strojů, poslední, tj. desátý, v roce 1985. Současný instalovaný elektrický výkon činí ohromujících 10 x 640 = 6400 MWe a průměrná roční výroba 23 TWh, což přibližně odpovídá souhrnné produkci jaderných elektráren Temelín a Dukovany (25 TWh). Více než 70% vyrobené elektřiny bylo odebíráno metalurgickými závody největšího světového producenta hliníku, firmou United Company Rusal.

Sajano-Šušenská hydroelektrárna
Foto: převzato z ihned.cz 

Průběh havárie Dne 17. srpna bylo v provozu devět vodních turbín, stroj č. 6 byl odstaven v rezervě. Celkový výkon hydroelektrárny činil 4400 MWe.   Ve 4:15 hod. moskevského času se ozval ve strojovně velmi silný třesk a objevil se sloupec vody v prostoru stroje č. 2. V dozorně elektrárny byla aktivována zvuková a optická havarijní signalizace. Únik ohromného množství vody pod vysokým tlakem zapříčinil velmi rychlé zaplavení budovy strojovny a následné elektrické zkraty blokových transformátorů umístěných v těsné blízkosti strojovny, což mělo za následek odstavení všech devíti pracujících hydroalternátorů a ztrátu elektrického napájení vlastní spotřeby elektrárny.   V 5:20 byly ručně uzavřeny servisní uzávěry přívodních potrubí vodních turbín, čímž se zabránilo přítoku vody do strojovny z horní části hráze. Ruční manipulace byla nutná vzhledem k totálnímu výpadku elektrického napájení. V 7:32 byl s využitím mobilního dieselgenerátoru zprovozněn portálový jeřáb v koruně hráze a v 7:50 bylo zahájeno postupné otvírání všech 11 přelivů, poslední byl otevřen v 9:07 hod.  Následky havárie Stroje 2, 7 a 9 byly zcela zničeny, stroje 1 a 3 vážně poškozeny, stroje 4 a 5 lehce poškozeny a zavaleny troskami, stroje 8 a 10 vykazovaly poškození vnitřních částí. Nejlépe dopadl stroj číslo 6, který byl odstaven.   Blokové transformátory 1 a 2 byly zničeny, stav transformátorů 3, 4 a 5 byl shledán jako uspokojivý. Vzhledem k mechanickému poškození a následnému roztěsnění transformátorů uniklo do řeky Jenisej přibližně 40 tun transformátorového oleje.

Strojovna hydroelektrárny po havárii,
pohled od stroje č. 10
Foto: převzato z ihned.cz 

Spekulace o příčinách havárie
Podle dosavadních informací z ruských médií byla destrukce turbín zřejmě zapříčiněna hydrodynamickým rázem. Kardinální otázkou samozřejmě je, čím byl tento hydrodynamický ráz způsoben. Výsledky těchto analýz doposud nejsou k dispozici resp. nebyly veřejně publikovány.  

Tragická havárie dostala i politický rozměr poté, co se na internetových stránkách blízkých čečenským radikálům objevila informace o sabotáži. Příčinou havárie měl být výbuch protitankového granátu v těsné blízkosti jedné z vodních turbín. Ruská oficiální místa tuto informaci okamžitě označila za naprostý nesmysl s tím, že „...na místě nebyly nalezeny žádné stopy výbušnin“. 

Rozhodně se nedomnívám, že skutečnou příčinou havárie byla čečenská sabotáž, nicméně si dovolím vyjádřit určité pochybnosti k takto kategorickému tvrzení ruské strany. Svůj názor především opírám o skutečnost, že strojovna byla v době vydání ruského prohlášení ještě do značné míry zavalena troskami a navíc v době havárie byla až do uzavření uzávěrů přívodních řadů turbín „proplachována“ miliony kubíků vody pod velmi vysokým tlakem, takže i extrémně citlivé detektory by takto vodou „zředěné“ chemické stopy výbuchu musely detekovat velmi obtížně. 

Pokud se týká spekulací ruského tisku, které se pravděpodobně nachází blíže realitě, tak podle deníku Kommersant údajně už v roce 1998 varovalo Ruské ministerstvo pro mimořádné situace, že Sajano-Šušenská elektrárna je technicky zanedbaná a není dostatečně bezpečná. 

Osobně se přikláním k názoru, že mohlo dojít např. k únavovému lomu materiálu některého z klíčových technologických systémů hydroelektrárny. Analýze příčin nehody snad napomůže vyhodnocení videozáznamů z bezpečnostních kamer.

Pro ilustraci ohromného rozsahu havárie přikládám několik dalších fotografií z agentury AP:

Strojovna hydroelektrárny. Tlaková voda může mít stejnou brizanci jako trhavina.
Foto: agenturou AP převzato z Ministerstva pro mimořádné situace RF

Strojovna hydroelektrárny
Foto: agenturou AP převzato z Ministerstva pro mimořádné situace RF

Jedno ze stanovišť blokových transformátorů
Foto: agenturou AP převzato z Ministerstva pro mimořádné situace RF

Detail jednoho z transformátorů
Foto: agenturou AP převzato z Ministerstva pro mimořádné situace RF

Závěr
Nezbývá než doufat, že příčiny havárie budou pečlivě a objektivně vyšetřeny a výsledky veřejně publikovány. Protože i v energetice platí stejné pravidlo jako např. v letectví a kosmonautice: učíme se z chyb a tragédií jiných, abychom se jich my sami v budoucnu vyvarovali.  

Použité informační zdroje:

Tisková zpráva RusHydro
Technický popis Sajano-Šušenské hydroelektrárny (Lenhydroprojekt) 

Petr Nejedlý