Trubek mnoho, plyn jen jeden

Státy Visegrádské čtyřky chtějí snížit závislost na Rusku jako jediném dodavateli zemního plynu. Je to vůbec reálné?

Jednání v BudapeštiPremiéři České republiky, Maďarska, Polska, Slovenska (členské země V4) za spoluúčasti zástupců Bulharska, Chorvatska, Srbska a Rumunska jednali 24. února v Budapešti o dlouhodobé spolupráci v energetice, která by měla přispět k větší diverzifikaci energetických zdrojů, tudíž i zvýšení energetické nezávislosti a bezpečnosti.Deklarovaný cíl je zřejmý. Otázkou je, jak jej technicky realizovat. Maďarský premiér Gordon Bajnai prezentoval tzv. „trojúhelník energetické bezpečnosti“, který by měl v budoucnu pomocí soustavy plynovodů propojit terminál zkapalněného plynu v Polsku s obdobným terminálem na chorvatském ostrově Krk a plynovod Nabucco.Plynovod NabuccoZmiňovaný budoucí plynovod Nabucco o délce 3300 km s plánovanou roční přepravní kapacitou 39 mld. kubíků by měl přivádět plyn do Evropy z oblasti Kaspického moře po trase Turecko (Erzurum) – Bulharsko – Rumunsko – Maďarsko – Rakousko (Baumgarten an der March), přičemž bude navazovat na stávající plynovod z Azerbajdžánu přes Gruzii do Turecka. Nepřítomnost Ruska v řetězci zemí zainteresovaných v projektu Nabucco může na první pohled vzbuzovat iluzi určité nezávislosti právě na Rusku. Ovšem je naprosto zřejmé, že Rusko má zdroje plynu v oblasti Kaspického moře buď pod přímou politickou či nepřímou ekonomickou kontrolou.Nepřehlédnutelný ruský vliv na projekt Nabucco dokonce vyústil v diskuzi jedné z technických variant umožňující dodávku plynu z Íránu, který má podle studií dostatečné zdroje plynu pro naplnění celé přepravní kapacity plynovodu. Toto řešení však bylo politicky odmítnuto státy EU, velkou nelibost vyjádřily rovněž USA.Plynovod South StreamRusko nehodlá projektu Nabucco pouze přihlížet a s využitím všech politických a ekonomických prostředků prosazuje konkurenční plynovod South Stream s přepravní kapacitou 31-47 mld. kubíků ročně, jehož trasa je plánována ze stanice Džubga přes Černé moře do Bulharska (Varna), v jehož vnitrozemí by se měl rozdělit na jižní větev (Řecko – Itále) a severní větev (Srbsko – Maďarsko – Rakousko). Již z letmého pohledu na mapu je zřejmé, že v regionu jihovýchodní a střední Evropy je místo pouze pro jeden ze zmiňovaných páteřních plynovodů.

Trasování plánovaných plynovodů Nabucco a South Stream
Zdroj: Wikipedia (EN)

Plynovod Nord StreamDalší z plánovaných projektů pro transport ruského plynu do západní Evropy se týká území států Visegrádské skupiny pouze nepřímo. Jedná se o plynovod Nord Stream o délce 1200 km s přepravní kapacitou 55 mld. kubíků za rok, který má být veden z Ruska (Vyborg) do Německa (Greifswald) po dně Baltského moře. 

Trasování plánovaného plynovodu Nord Stream
Zdroj: Wikipedia (EN)

Trasa plynovou Nord Stream byla úmyslně zvolena tak, aby minimalizovala „tranzitní rizika“. Především je tím míněno, že plynovod nevede přes území Ukrajiny, nicméně obchází i další tranzitní země. Poláci se s tímto projektem nechtějí smířit a navrhují vybudovat plynovod Jamal II, který by obcházel Ukrajinu a Bělorusko přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu a následně pokračoval do Německa přes polské území.
Plyn z Norska
Zřejmě nejlepší výchozí pozici ze zemí V4 má Česká republika, která dováží plyn z Norska již od května 1997. V současné době pokrývá tato „záložní“ trasa zhruba čtvrtinu českého ročního dovozu. Plyn je transportován německými plynovody z terminálu v Emdenu a dále přes Horu sv. Kateřiny až do České republiky. Je nutné však poznamenat, že na základě tzv. „swapových operací“ je i v rámci norského kontraktu mnohdy dodáván plyn původně pocházející z Ruska a nikoliv z norských nalezišť v Severním moři.
Důsledky pro elektroenergetiku zemí V4
Vzhledem k velmi omezeným možnostem rozšíření portfolia dodavatelů zemního plynu je pochopitelné, že státy V4 hodlají budovat plynovou elektroenergetiku pouze v nezbytně nutném rozsahu a spíše se snaží rozvíjet jaderný program, v případě Polska program znovu oživit. Je známo, že členské státy V4 připravují následující projekty nových jaderných elektráren: ČR (Temelín 3,4; Dukovany 5), Slovensko (Mochovce 3, 4, Jaslovské Bohunice V3), Maďarsko (Paks 5,6). Obdobný postup lze vysledovat i u ostatních účastníků schůzky v Budapešti, kteří připravují následující jaderné projekty: Bulharsko (Belene 1,2), Chorvatsko/Slovinsko (Krško 2) a Rumunsko (Cernavoda 3,4).
Závěr
Z prezentovaných projektů budoucích evropských plynovodů vidíme, že země V4 tahají v oblasti dodávek plynu za kratší konec provazu, že si tuto skutečnost uvědomují a snaží se na ni reagovat posilováním energetické infrastruktury a konkrétně v sektoru elektrorenergetiky rozvojem jaderného programu.

(Psáno pro blog.iDNES)

Petr Nejedlý