Německá jaderná energetika na rozcestí?

Jako den a noc. Tak se liší volební programy německých politických stran v pohledu na budoucnost jaderných elektráren.

Parlamentní volby v Německu se budou konat již za dva týdny, 27. září. Už před rokem jsem si v článku na toto téma dovolil předpovědět, že budoucnost jaderné energie se stane kontroverzním předvolebním tématem. A skutečně se tak stalo.

Pátého září demonstrovalo v Berlíně pod taktovkou SPD a Zelených padesát tisíc lidí za pokračování politiky odstoupení od jaderné energetiky. Je zcela zřejmé, že pořádání akce tohoto druhu v době vrcholící předvolební kampaně má jednoznačnou spojitost s nadcházejícími parlamentními volbami. Levicová část německého politického spektra se snaží využít otázky jaderné energetiky k upoutání zájmu nerozhodnutých voličů a zvýšení volebních preferencí. Každý hlas bude dobrý, stávající průzkumy veřejného mínění ukazují, že šance „levicového bloku“ (SPD, Zelení, Die Linke) či „pravicového bloku“ (CDU/CSU, FDP) jsou více méně vyrovnané.

Pokud si prostudujeme volební programy klíčových německých politických hráčů, brzy objevíme názorovou frontovou linii v oblasti energetiky, a to především jaderné.

CDU/CSU a FDP
Strany podporují prodloužení provozu stávajících jaderných elektráren za časový horizont stanovený politikou odstoupení od jaderné energetiky (tj. rok 2021). CDU/CSU ve svém programu explicitně uvádí, že odmítá výstavbu nových bloků. FDP hovoří o potřebě jaderné energetiky jako „přechodné technologie“ do doby, kdy „..obnovitelné zdroje energie budou schopny vyrábět dostatečné množství energie v základní části denního diagramu zatížení“. 

SPD
Bezpodmínečně trvá na realizaci politiky odstoupení podle původního časového harmonogramu. Dle volebního programu vidí budoucnost energetiky v obnovitelných zdrojích. 

SPD reálně hrozí budoucí vládní zodpovědnost, takže se musí vypořádat s deficitem výroby elektřiny po odstavení jaderných elektráren. Podotýkám, že v roce 2008 bylo v Německu vyrobeno 23% elektřiny z jádra. 

Strategii SPD objasnil spolkový ministr životního prostředí Sigmar Gabriel při své návštěvě Kraftwerke Mainz-Wiesbaden AG letos v březnu: „Pokud chceme odstoupit od atomové energie, potřebujeme osm až dvanáct nových uhelných elektráren“. K odpůrcům uhelných elektráren pan ministr ještě směřoval jednoznačný dovětek s parafrází: „Kdo demonstruje proti uhelným elektrárnám, bude sklízet elektrárny jaderné“. 

Na posouzení čtenářů ponechávám, jak se toto řešení, nota bene navrhované ministrem životního prostředí, slučuje s politickou rétorikou o omezování emisí CO2 a ochraně klimatu, jejímž hlavním nositelem je právě SPD spolu se Zelenými.

Ovšem, ještě zdaleka není německého politického spektra konec. Jestliže se CDU/CSU, FDP a SPD snaží respektovat fyzikální realitu, především zákon o zachování energie, strany na levé části politického spektra se těmito nesmysly nenechávají vůbec omezovat a ve svých volebních programech se řádně rozmáchly.

Die Linke
Soudruzi mají zcela jasno: zakázat úplně všechno. Odmítají plánování a výstavbu nových uhelných elektráren. Navíc požadují“ „neodkladné a nezvratné odstavení všech jaderných elektráren“ (tj. okamžité). K tomu ještě zákaz exportu jaderné technologie a přerušení přepravy jaderného odpadu až do spolehlivého vyřešení otázky konečného uskladnění.

V programu hovoří o „ekologicko-technické revoluci v efektivnosti“ (míněno využívání energie). Záměrem je „ve střednědobém horizontu pokrývat kompletní spotřebu energie z obnovitelných zdrojů“.

Zřejmě jako politickou vábničku pro bývalé členy SED z NDR dále požadují“ „převedení energetických koncernů do veřejného vlastnictví a podrobení demokratické kontrole“. Co je tímto přesně myšleno a formu případné praktické realizace ponechám na čtenářích a politických analyticích.

Zelení
Zatímco Die Linke hovoří o pokrytí veškeré energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů ve střednědobém horizontu, Zelení mají jednoznačněji definován časový plán. V programu hovoří: „Do roku 2040 chceme v Německu vyrábět 100 procent energie z obnovitelných zdrojů, v případě výroby elektrické energie chceme tohoto cíle dosáhnout již do roku 2030".

Vidíme, že pisatelům energetické části volebního programu strany Zelených nepostačoval ani rámec extrémně ambiciózního energetického programu Greenpeace, nazvaného Energetická revoluce, který počítá s 88% zastoupením obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v roce 2050. Nejsem si zcela jist, jestli autoři textu opravdu chápou, že 100% je „prostě úplně ale úplně všechno“ a už nic jiného. Obávám se, že v programu pro příští volební období již bude magická hranice 100% výroby elektřiny v OZE překročena.

Co říci na závěr?
Z předložených fragmentů volebních programů klíčových německých politických stran vidíme, že otázka jaderné energetiky se stala navýsost politickým tématem. Bohužel lze rovněž konstatovat, že politizace je pouze ke škodě věci, protože se z diskuze velmi rychle vytrácí racionální náhled na problematiku a u některých politických subjektů mnohdy nastupuje ideologická zaslepenost, ignorance technické diskuze a politický exhibicionismus nejvyššího řádu. 

Petr Nejedlý