Lze nahradit Temelín obnovitelnými zdroji?

Jako technik pracující v oboru jaderné energetiky a zároveň pravidelný čtenář Neviditelného psa se zájmem sleduji občasné "diskuzní přestřelky" na stránkách internetových periodik, které se zabývají energetikou a využíváním obnovitelných zdrojů energie obecně, a to zvláště energie větrné a sluneční. Vždyť tato otázka je nyní vysoce aktuální, jelikož v EU stále probíhá diskuze o dosažení cílového 20% podílu na výrobě energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020.

Ony občasné "dizkusní přestřelky" sice mnohdy přerůstají v takové malé soukromé "diskuzní války", jejichž cílem je prostřednictvím internetového serveru zadupat nositele jiného názoru do země a nade vši pochybnost prokázat široké veřejnosti nulové popř. záporné IQ autora textu, nicméně i s tímto rizikem si dovoluji prezentovat několik čísel a svých názorů, a to se zaměřením na otázku v titulku článku. 

Obávám se, že z vyjádření mnohých politiků (převážně ze strany zelených - a nejenom z ČR) a "pravověrných ekologů", bohužel mnohdy silně humanitně orientovaných "netechniků", nabývají mnozí naši spoluobčané dojmu, že v důsledku masivní výroby např. elektrické energie z obnovitelných zdrojů budeme v budoucnu schopni produkovat ekologickou elektřinu z těchto zdrojů v měřítku umožňujícím nahrazovat produkci velkých elektrárenských bloků. To jest uhelných elektráren a především však elektráren jaderných, které určitá část veřejnosti považuje za sud střelného prachu s těsně dohořívajícím doutnákem. To vše v souladu s výše zmiňovaným posvěcením nejvíce pomazaných hlav v Evropě (tj. úředníků EU).  

Pokusil jsem se jednotlivé možnosti využívání obnovitelných zdrojů trochu rozebrat, přičemž u každé varianty si dovolím pro ilustraci uvést heslo nebo slogan, pod kterými jsou mnohdy zjednodušeně prezentovány v materiálech různých, řekněme "naivně environmentalistických" organizací.  

Varianta 1
"Sluneční elektrárny aneb slunce svítí zadarmo a každá střecha a stěna našich domů může být ekologickou elektrárnou."
Letos v lednu byla připojena k distribuční síti solární elektrárna v Bučanovicích u Prachatic (viz např. zde).  Vytáhl jsem si z textu následující údaje:

Předpokládaná roční výroba sluneční elektrárny: 600 MWh
Maximální výkon sluneční elektrárny: 600 kW
Plocha sluneční elektrárny: 6 200 m2 = 0,62 ha
Cena sluneční elektrárny: 85 mil. Kč (z toho 29 mil Kč dotace) 

Jenom na okraj: z předpokládané roční výroby (600 MWh) a maximálního výkonu (600 kW) můžeme odvodit předpokládanou dobu provozu sluneční elektrárny na plný výkon za rok, a to na cca 1000 hodin (tzv. reálný ekvivalent ročního využití instalovaného výkonu). Zde jenom připomínám, že energetický rok činí 8760 hodin, takže 1000 hodin odpovídá cca 11,4%. 

Jaderná elektrárna Temelín vyrobila v roce 2006 cca 12 TWh el. energie (viz např. Roční zpráva za rok 2006, strana 15/32). Připomínám, že 1 TWh je číslo s dvanácti nulami a odpovídá jednomu milionu megawatthodin (MWh), popř. jedné miliardě kilowatthodin (kWh). Pokud porovnáme roční produkci Temelína (12 000 000 MWh) a sluneční elektrárny v Bučanovicích (600 MWh) zjistíme, že jaderná elektrárna Temelín vyrobila v roce 2006 zhruba 20 000 krát více elektřiny než vyrobí sluneční elektrárna v Bučanovicích. 

Nevím, pro někoho možná překvapení, pro jiného pouze oprašuji všeobecně známá fakta. Bučanovice stály 85 milionů. Kolik by stála sluneční "superelektrárna" schopná produkovat stejné množství elektřiny? Bylo by to 85 milionů násobeno 20 000?. To už není finančnictví, to je astronomie. Na jaké ploše by stály kolektory, aby vyrobily stejné množství elektřiny? Ať se na mne zastánci solární energie nezlobí, ale za současné technické úrovně této technologie je zcela nereálná výroba většího než zanedbatelného množství energie ze solárních zdrojů. 

Varianta 2
"Větrné elektrárny aneb vítr fouká zadarmo a každá vesnička může mít svou ekologickou větrnou elektrárnu."
Jedny z největších větrných elektráren na světě, tj. výrobky firmy Repower Systems AG (viz zde) řady 5M, s průměrem rotoru 126 m, mají instalovaný výkon 5 MW. Bohužel, reálný ekvivalent využití instalovaného výkonu větrných elektráren není v přírodních podmínkách ČR příliš vysoký. Je to zase přibližně 1000 hodin (viz např. zde). Takže každý jeden tento drobeček je reálně schopen vyrobit 5 000 MWh ročně. Na produkci Temelína by stačil lesík 2400 větrníků. No nevím, čtyři Temelínské chladící věže vysoké 150 m obdržely v rámci procesu EIA negativní hodnocení z hlediska vlivu na ráz krajiny. Chtěl bych vidět stejnou komisi posuzující lesík 2400 větrníků o průměru rotoru 126 m. Stejně jako v případě solárních zdrojů decentně pomlčím o závažných dopadech skutečnosti, že energetické zdroje bezprostředně závislé na přírodních vlivech většinou spíše nepracují, než pracují, a že z hlediska zajištění spolehlivosti dodávek se jedná o zdroje opravdu extrémně nespolehlivé, což má své technické a ekonomické důsledky.

Varianta 3
"Vodní elektrárny aneb elektřina z hydroelektráren je vysoce ekologická a levná:"
Naprostý souhlas. Bohužel nejsme první, kdo na toto přišel. Naši předkové patřili na konci 19. století k světové elektrotechnické špičce a začali stavět první hydroelektrárny "Edisonovi v patách". Současná situace v ČR je taková, že už prakticky nemáme kde hydroelektrárny stavět (viz např. zde).

Varianta 4
"Úspory jsou zadarmo aneb nejekologičtější a nelevnější je ta elektřina, která nebyla vůbec vyrobena."
Domnívám se, že vzhledem k dlouhodobě rostoucím cenám elektřiny je již dávnou minulostí období snadného dosahování úspor spotřeby el. energie zamezením jejího bezbřehého plýtvání - v tomto případě se jednalo skutečně o úspory zadarmo. Pokud odhlédnu od domácností (velmi často mediálně prezentované úsporné žárovky) a zaměřím se na subjekty s opravdu vysokou spotřebou el. energie v celostátním měřítku, tj. průmyslové podniky, tak lze v současné době dosahovat úspor ve spotřebě el. energie pouze za cenu masivních investic do nových technologií. Lapidárně řečeno: chce-li firma snížit spotřebu el. energie, investuje do nové technologie slévárny, galvanovny, lakovny, lisovny, nástrojárny atd. Problém úspor el. energie se tak pro firmy stává klasickým problémem ekonomické návratnosti investic. Pokud někdo nastaví ve stávajícím tržním hospodářství systém všech ekonomických nástrojů takovým způsobem, že docílí masivních úspor ve spotřebě el. energie při současném zajištění ekonomické výhodnosti pro investory a současném vzrůstu průmyslové produkce v rámci státu, bude jednoznačně kandidátem na Nobelovu cenu. 

Co říci na závěr?
Nevím, jak ostatní čtenáři, ale já bych si na základě výše uvedených skutečností dovolil na otázku položenou v úvodu článku odpovědět následovně: "Nelze!". 

Zbývá tedy otázka: "Z jakých zdrojů bude ČR v budoucnosti vyrábět elektřinu v masovém měřítku při dodržování extrémně vysokých požadavků na spolehlivost dodávek a minimalizaci emisí skleníkových plynů?" 

Vzhledem k všeobecně známé problematice negativního vlivu procesu spalování na emise skleníkových plynů lze konstatovat, že z hlediska koncepce trvale udržitelného rozvoje bude pravděpodobně problém založit budoucí energetickou politiku státu na spalování čehokoliv (ať už je to uhlí, ropa, plyn, biomasa, komunální odpad atd.). 

Já osobně v tomto případě vidím pouze jediné reálně dostupné a technicky proveditelné řešení - a to další rozvoj jaderné energetiky, samozřejmě při dodržení těch nejvyšších požadavků na zajištění bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí. 

(Text otiskl deník Neviditelný pes)

Petr Nejedlý