Kdo se zazelená, překoná krizi?

Ministr Bursík ve včerejších Hospodářských novinách žádné pochybnosti neměl. Já je mám. Vyjadřuji je tím, že jsem si dovolil převzít název jeho článku a přidat otazník.

Poradci ministra Bursíka vysunuli tykadla do mediálního éteru a správně zaregistrovali, že v souvislosti s probíhající krizí v dodávkách ruského plynu do Evropy dochází k zhoršování obecného vnímání průkopníků plynové elektroenergetiky, a to v celé Evropě. Ačkoliv české obyvatelstvo má obecně velmi krátkou paměť, zvláště tu politickou, o nositelích myšlenky masové výroby elektřiny v české kotlině z dováženého ruského plynu není sporu. 

Zřejmě z tohoto důvodu se ministr rozhodl zareagovat, a řekněme trochu jinak akcentovat svoje dřívější postoje a stanoviska. Nechci býti přílišným hnidopichem, ale chtěl bych čtenářům připomenout některá fakta.

Dne 1. listopadu 2007 byl v týdeníku Ekonom publikován článek pod příznačným názvem Zachrání nás plyn. Cituji jednu z otázek ohledně problematiky plynu:

Otázka (Ekonom)
„Mluvíte o plynové elektrárně, ale lidé, kteří se zajímají o energetickou bezpečnost, varují, že by pak vzrostla naše už beztak vysoká závislost na Rusku“. 

Odpověď (Bursík)
„To je taková česká argumentace. Vždyť Evropská unie předpokládá, že energetická závislost na plynu vzroste nejméně na 60 procent. Zemní plyn je chápán jako výhodné palivo, má v porovnání s těmi pevnými poloviční produkci CO2 na jednotku elektrické energie. Je nutné jednat v rámci Unie; Česká republika samozřejmě nemůže vyjednat takové podmínky jako celá Evropa. Navíc se počítá s diverzifikací zdrojů. Plyn se dováží i z Afriky. Stejným bezpečnostním rizikem by šlo argumentovat proti ropě. Ta se často dováží z nestabilních zemí a nikomu to nevadí. Je jasné, že pokud se platí ochotně a v termínu, tak s dodávkami žádný problém není“. 

A ve včerejších (14. ledna 2008) Hospodářských novinách pan ministr m.j. uvedl:

„...Musíme snížit 75% závislost na ruském plynu. Dnes už můžeme využít dodávek zkapalněného zemního plynu (LNG) z Afriky, nesmíme s otálet s dostavbou plynovodu South Stream, North Stream a Nabucco. Nesmíme přitom zapomínat, že energetickou bilanci netvoří jen centralizované obrovské zdroje. Každý jednotlivý lokální projekt, který využívá biomasu, geotermální energii, slunce nebo vítr snižuje naši závislost na tom, zda se spolu dohodnou Moskva s Kyjevem.“

Vida, rok se s rokem sešel a situace se nám poněkud zkomplikovala. Domnívám se, že dnes by už pan ministr volil podstatně opatrnější formulaci ohledně ochotného a včasného placení a neotřesitelné jistoty dodávek.

Ještě bych se pozastavil u těch lokálních projektů využívajících naši domácí biomasu, geotermální energii, slunce nebo vítr, které nás osvobodí od závislosti na tom, „zda se spolu dohodnou Moskva s Kyjevem“. Svého času chtělo MŽP za své peníze energetickému sektoru nezištně poradit, jak současně dosáhnout cílů na snižování emisí skleníkových plynů, zajistit nedotknutelnost územních limitů těžby uhlí, vyhnout se nutnosti výstavby dalších jaderných elektráren a pokrýt předpokládaný nárůst spotřeby elektřiny v ČR. Vzhledem k tomu, že energetický sektor je obecně konzervativní a odmítal akceptovat obecné politické proklamace o globální odpovědnosti a vytrvale se dožadoval formulování jednoznačné koncepce a exaktních hodnot, MŽP se rozhodlo „umlátit oponenty čísly a grafy“ a nechalo si zpracovat studie k tomuto tématu.

Čtenářům mohu doporučit k prostudování například Zprávu o potenciálu snížení emisí skleníkových plynů v České republice včetně příslušné tiskové zprávy MŽP a prezentace ministra Bursíka. 

Pokud mám shrnout výsledky konkrétně této studie, tak bylo konstatováno, že i při zohlednění technicky dosažitelného (rapidního) nárůstu výroby energie z obnovitelných zdrojů musíme energetickou bilanci vyrovnávat výrazným nárůstem využití zemního plynu pro výrobu elektřiny, přičemž od roku 2040 by se mělo jednat o dominantní zdroj. 

A ejhle, i podle studií MŽP nebudou mít obnovitelné zdroje dostatečný potenciál, aby výrazným způsobem ovlivnily naši budoucí energetickou závislost či nezávislost. Samozřejmě, obecně lze skutečně konstatovat, že každý lokální projekt může pomoci. Ovšem „mikro“ projekt ovlivní problém mikroskopickým způsobem. Bohužel, toto je fyzikální realita.

Co říci na závěr? Pokud MŽP opravdu mělo ambice vypracovat „alternativní“ energetickou koncepci České republiky, tak při zohlednění stávající situace s dodávkami plynu zřejmě „nenamíchalo“ ten správný mix zdrojů. Ovšem není všem dnům konec...

Neodpustím si však konstatování, že kdybychom postupovali podle energetických konceptů předkládaných MŽP, tak bychom se opravdu někdy mohli v budoucnu pořádně zazelenat. Otázkou však je, jestli zezelenání vzteky po zavedení omezení v odběru elektřiny je ten správný způsob, který měl pan ministr na mysli.

Petr Nejedlý