V těch prvních dnech nejistoty ohledně technického stavu Esmeraldy se náš kolektivní stres zřejmě přenáší i na rybolov. Vyjíždíme na vodu, ale neberou a neberou.
A počasí nám také nepřeje. Je chladno, sychravo, prší… Na to jsme sice psychicky i výstrojí připraveni, ale to, že fouká vítr tak silný, že nás s kocábkou nepustí ze zátoky na volné moře, je už snad spiknutí krutých severských bohů!
Ale jednou se prostě musí vyčasit, dokonce i tady na severu. Když jsme vyřešili problém s poloosou (o tom píšu ZDE), nervy nás všech se uklidnily stejně jako vítr boha Thora, bylo možno soustředit se konečně na to, kvůli čemu jsme vlastně tady. Na ryby. Vyjíždíme ze zátoky dále na moře na známá místa - k majáku, za vesnici, na skály k poblitýmu... Mimochodem taková hezká skála by si zasloužila lepší jméno nežli "u poblitýho".
V tomto podzimním čase táhnou makrely a táhnou v hejnech. Na rozdíl od jara, kdy jsme chytali hlavně tresky a na tresku je třeba trochu si počkat, makrely čekají ve frontě na to, až je pochytáme. Návnada se nestačí pořádně ponořit a už je záběr. Taháme jednu za druhou. Makrela je totiž dosti nenažraná ryba. Ta je tak nenažraná, že se zakousne do návnady a přitom jí ještě z tlamky čouhá ocásek dosud nestrávené ryby. Když se zadaří (a bůh rybolovu Njordur je nám nakloněn), že narazíme na takové nenažrané hejno, nestačíme ryby vytahovat. Bedýnky v mrazáku se konečně začínají plnit. Tak přece jen nepojedeme domů s prázdnou!
Makrely, které nezmrazíme, udíme v místní udírně. Taková čerstvě vyuzená ještě teplá makrela je opravdu velká lahůdka a nedá se srovnat s tím, co se prodává u nás v rybárně. Nejsme živi ale jen o makrelách! Chlapcům se poštěstí chytit i několik tresek, pollacků a mníků. A dostaneme vařené kraby za to, že jsme lovcům krabů dali tresčí hlavy na návnady do pastí. Mníky pak plním cibulí a peču v troubě, z tresčích a pollačích filetů jsou vynikající řízky v klasickém trojobalu. A z tresčíh hlav, tedy těch, co nesežerou krabi, dělám rybí polévku na červeném víně :-)
