Každej chvilku tahá pilkr

   Když chystáte výpravu na makrely, potřebujete správnou nástrahu, pilkr. Kovová věcička ve tvaru rybičky s očkem a ostrými háky. Povrch má posetý šupinkami které vytvářejí různé odlesky a vibrace. Může být menší, větší, stříbrný, zlatý, barevný. Já preferuju modrou barvu. Na modráčka se mi totiž podařilo kromě makrel ulovit kellery, štítníky, ale hlavně olihně!  Poprvé jsem se vyděsila, když jsem uviděla, co tahám z moře. Slizovitý tvor vyfukoval vodu z vaků, kroutil se a já ho raději pustila. Chlapi brblali. „To jsi měla vzít!“ 

   Za pár minut další záběr a byla tam zase. A za chvíli další a další. Olihně připluly do naší zátoky za účelem páření.  Večer jsme je dělali na bílém víně s těstovinami. Olihně žijí jen jeden rok. Krátce po kopulaci umírají. Ať už přirozeně nebo na talíři...
   Zkrátka modrej pilkr měl spoustu krásných úlovků na kontě. Až mi ho jednoho krásného dne nějaká bláznivá ryba ukousla.  

   Na tresky zase potřebujete gumy. Gumové nástrahy jsou ještě barevnější než pilkry. Žluté, zelené, modré, bílé či medově zlaté gumy ve tvaru hadů, červů a ryb. Tady v zátoce frčely jeden čas oranžové, takzvané oranžády.  Ale jak už to tak u favoritů bývá, oranžádu také schvátilo moře. Kamarád skoro brečel.
„To byla moje oblíbená! Takovou už nekoupím,“ bědoval. Zkoušel žluté a zelené gumy. Ryby sice braly, ale už to nebyla jeho milovaná oranžáda.

   Večer při kuchání a filetování se mezi vnitřnostmi jedné ryby cosi zalesklo. Kamrádův obličej se rozzářil a my nevěřícně zírali na ožvejkanou gumu, kterou vylovil z rybího slizu a krve.
„Hele, chlapi, to je ta moje oranžáda!“