Ptačí nářečí

Když jsme demontovali zbytky starého plotu, objevili jsme mezi podezdívkou a kompostem ježka. Měl tam pelíšek v suché trávě, ale buhužel přesně v místě, kde jsme potřebovali zabetonovat patku pod sloupek.

Chlapi do něj šťouchali klacíkem v domnění, že ihned uvědoměle odkráčí a uvolní jim pracovní plac. Ale milý ježek se jen více zavrtal do trávy. Vzala jsem si rukavice, ignorovala poznámky, že od něj chytím blechy a ježka jsem vytáhla. No nechtělo se mu. Kroutil se mi v rukách a píchal i přes rukavice. Poponesla jsem ho jen pár metrů na druhou stranu kompostu, je tam také suchá tráva, tak snad se tam zabydlí... Ježek v zahradě je fajn! Ale druhý den ježek zmizel. Zřejmě se urazil…

Konečně se tedy zahrada dočkala nového plotu. Modřínové dřevo svítilo novotou a vonělo po celé, sluncem zalité, ulici. Beru si montérky pro doma (kraťásky, tílko a pantoflíčky), štětec, plechovku impregnace a jdu natírat… Ale ouha! Co to vidím? Sotva namontovaný plot už je pokálený od ptáků! Téměř v každém poli a na každém sloupku! To snad není pravda! Rozhlížím se a opravdu, ptáci si poskakují po prknech jako po bidýlkách – hop na prkno, hop do zahrady, hop do ulice a zase zpět a pokaždé plot označkují svým ptačím způsobem. Mě si téměř nevšímají. Vypadá to, jako by tam nový plot byl jen a pouze pro jejich kratochvíli. Odstraňuji kartáčem ptačince. Vy bando opeřená! To mám za to, že vás v zimě krmím?

Sluníčko pálí, štětec mlaská po dřevě a metry ošetřeného plotu pěkně přibývají. Velmi uspokojivá činnost, tohle natírání. Periferním zrakem zaregistruji dva ptáky na silnici vlevo ode mě. Já se k nim přibližuju a oni si sedí na asfaltu a štěbetají. To mě pronásledujou, či co?  Hitchcocka asi museli inspirovat podobně drzí opeřenci k natočení hororu, přemítám. Blížím se, ptáci řvou o něco víc, ale divná věc, nehnou se z místa. Ohlédnu se po nich a úlekem zkamením. Po asfaltu, asi metr od mé levé bosé nohy v pantoflíčku, se plazí zmije! V tom najednou ptáci odlétnou a zmije si to zamíří do škvíry v podezdívce plotu. Našeho plotu! Uf! Tak pro dnešek je s natíráním konec. A zítra zahodím pantoflíčky a vezmu si gumáky a dlouhé tepláky. Moji ptáčci zlatí! Kdepak Hitchcock a jeho neurvalí ptáci z hororu Ptáci! Tohle jsou mí kamarádi, co mě varovali, abych nešlápla na hada. Ale co budu dělat s ní - se zmijí? Vždyť po zahradě běhají malé děti, psi, lidi chodí v trávníku naboso…Hmmm... Ježci přece loví zmije, ne? Musím tedy urychleně nalákat toho uraženého ježka zpět!