Palubní deníček z norské výpravy: Část 8. Cesta zpět

Poslední večer před odjezdem… Tresčí řízky a karbanátky jsou prokládané příběhy o tom, kterak si kdo kam a jak zapíchnul háček (a hlavně jak ho dostával ven a kolik z toho bylo krve...). Výborné téma k jídlu, ale mezi námi vydrami :-) se to tak nebere.

Blíží se půlnoc, na hladině fjordu se zrcadlí soumrak. Beru foťák, norskou minci do kapsy a jdu ven. Udělám posledních pár fotek té krásné scenérie s půlnočním světlem, která mi bude (jak už teď vím) tolik chybět a hlavně se musím rozloučit s mořem. A poděkovat mu za jeho dary. Za vlídnou náruč, za krásné ryby a za ty tři perly, co jsem objevila při čištění slávek!

Malý rituál s mincí dělám u každého moře. Moře je pro mě živý tvor, obrovská síla a obrovská láska. Pokaždé doufám, že se k němu vrátím.
Nedělní poledne. Domů se nikomu nechce, a tak nám poněkud zamrzá humor... Balíme, uklízíme chatičku. Byl to príma dočasný domov. Konečně máme sbaleno, mražené filety jsou naskládané v izolačních bednách, už zbývá jen vše nacpat do Esmeraldy a rozloučit se s majitelem kempu Geirem: „Ha det bra!” Jedeme po silnici podél řeky Rauma. Okolní hory tvoří nádhernou scenérii a každou chvíli stavíme kvůli focení. Míříme na Lillehammer a dále do Švédska.

Ve Švédsku se s námi loučí losice cválající podél silnice. Tak to bylo asi mé poslední splněné přání. Uvidět losa...
Trajekt z Trelleborgu do Sassnitz jede jen 4 hodiny. V poledne přistáváme v Německu. Slunce pálí. Teda mají tu pěkný hic! Kde je těch příjemných norských 16°C? Vyjíždíme z trajektu a ... pasová kontrola. Tentokrát nás nemine. Nikdo se nemodlil (ostatně nebylo proč...). Policista nám naznačuje, abychom vyjeli z řady. Na parkovišti se mezi muži v uniformách motá jakýsi filmový štáb. Stahujeme okýnka, předáváme pasy a občanky a do zadního okna se vetře kamera následovaná růžovým chlupatým mikrofonem. Policista se ptá, odkud jedeme. Odpovídáme. „Počkejte 5 minut.” Policista odchází s pasy následován filmaři. Redaktorka se ještě nakloní do okýnka a vysvětluje, že natáčí den s policií pro německou televizi. Jen doufáme, že nebudeme muset vyndavat věci z kufru a otvírat bedny. Mraženým rybám by to vedro tady neprospělo. Ale hlavně, kdo by chtěl před celým Německem vytahovat své špinavé prádlo, že? ;-)