Palubní deníček z norské výpravy: Část 3. Cesta

První den a hned první problémy. Plánovaný čas odjezdu byl posunutý o tři hodiny později. Máme zamluvený trajekt zítra v 9 hodin ráno v dánském přístavu Frederikshaven.

   Takže snad to stále stíháme. Věci sbalené v garáži balíme s tím, že vlastně nevíme, jestli balíme vše potřebné. A ten, co to v garáži balil a ví, co je potřeba z garáže vzít, se do garáže už před odjezdem nedostane.„Hele,a co ty klobásy?” padne můj pohled na tyč pod stropem, kde visí klobásy a uzené a maďarská šunka….„Ty vole, to bereme!” nakládáme jídlo a odjíždíme do Úherců, což je náš start point.    Druhý problém: rakev na střechu auta nepasuje, takže musíme redukovat množství věcí.„Fén nedám,” hlásím. Odnesly to jedny boty, jedna bunda (ale žádný alkohol...). Třetí problém: v garáži jsme nevzali vysílačky a bez spojení není velení... Esmeralda má i tak zavazadlový prostor nacpaný k prasknutí.

   V šest večer konečně zvedáme kotvy! Německé dálnice, dánské dálnice a frčíme přes noc hladce až do přístavu. Jsme tu včas!    Čekáme v přístavu na check in asi dvě hodiny v autě. Pospáváme a těšíme se do kajuty, že se vyspíme v posteli a odfrkneme během devítihodinové plavby. Rychlá kontrola pasů a občanek (dva máme pas, dva občanku), vše probíhá hladce. To ještě ani netušíme, jaké máme štěstí. Druhá část výpravy, která vyrazila 3 dny po nás s občankami na trajekt neprošla!   První věc, co hledáme po nalodění, nejsou naše kajuty, ale bar. Jakýkoliv otevřený bar. Je devět ráno a restaurace na všech palubách mají ještě zavřeno. Nicméně vyčmuchali jsme v kavárně lahvové pivo! Naše kajutky se nacházely hluboko hluboko v podpalubí. Nic pro klaustrofobiky. Já neměla koukat na ten Titanic! Nemyslím na to a uléhám konečně do postele.   Po třech hodinách chrchlavý rozhlas po drátě zve pasažéry na odpolední koncert na sedmé palubě. Je po spaní… Jde se korzovat po vyhlídkových palubách a kochat se barvami moře. Jen při tom kochání člověk nesmí ztrácet bdělost. Nad hlavou sice krouží bílí rackové, ale pod nohama – ehm - kachna. Oslo nás vítá zalité slunečním svitem a na nábřežích se opalují lidé a barevné kajaky kloužou po hladině. Podvečerní idylka.

   Vyjíždíme z trajektu a rázem je po idylce. Vidíme, že celníci kontrolují auta před námi. Slovenská dodávka už stojí bokem a vykládá veškerou bagáž. Modlíme se…. A projíždíme hladce. A téměř přátelské pokynutí ruky druhého celníka. Velkommen til Norge!   Po další noci jízdy nad ránem pospáváme v autě a čekáme na další trajekt, tentokrát do Molve. Teplota klesá. Na horách ještě leží sníh. Nejtepleji, zdá se, bylo v Oslu. Únava oproti tomu stoupá. Nedostatek spánku už je na všech znát… V sedm ráno jsme konečně na místě! Na ostrově Ekkilsoya. V kempu Skjerneset.   Sotva se nahrneme do vyhřáté chaty, hned první přípitek na to, že tu jsme a hned druhý na to, že jsme projeli bez kontroly zavazadel (= množství alkoholu). Protože v tom případě bychom si teď připíjeli akorát tak slanou vodou...