Palubní deníček z norské výpravy: Část 1. Příprava na cestu

To, že vyměním teplou konejšivou náruč středozemí za studené severní moře, překvapilo mnohé. Že nechám doma muže a dítě, rozhodilo jen pár známých a příbuzných. Ale to, že jako vegetarián jedu na ryby …

   Mé plány na dovolenou letos poněkud vybočovaly z mých běžných představ o mé ideální dovolené – tedy teplo, slunce, plavání v moři, pohodlné ubytování a nějaká ta pamětihodnost. Ale hlavně: za týden zase zpět domů, protože to sladké nicnedělání se nedá dělat déle než sedm dní v kuse. A tak to, že vyměním teplou konejšivou náruč středozemí za studené severní moře, překvapilo mnohé. Že nechám doma muže, dítě, psa i rybičky, rozhodilo jen pár známých a příbuzných. Ale to, že jako vegetarián jedu na ryby … Takže nepodstatný fakt, že jedu sama jedna žena s pěti chlapama byla vedle toho všeho už jen drobnost. Ale já mám lodě ráda a mám ráda moře a mám ráda ryby, ano, dokoce i na talíři.   Teoretická příprava na cestu byla důkladná: Ryba jménem Wanda, Jak jsem potkal ryby, Stařec a moře, S Jakubem na rybách, Zlatí úhoři, Bílá velryba, Mladý muž a bílá velryba, Tři muži ve člunu, Ztraceni na moři, Loď bláznů, Loď duchů, Dvacet tisíc mil pod mořem …. a nakonec Titanic. Když už mi zbýval přečíst jen Robinson Crusoe, rozhodla jsem se, že si ho pro všechny případy raději vezmu s sebou. Protože na otázku „Jakou knihu byste si vzali na pustý ostrov?“, existuje, podle mě, jen jedna relevantní odpověď…   Ostrov Ekkilsoy sice vůbec není pustý, ale jak mi bylo řečeno, pokud zrovna nebudu chtít jet na loď chytat ryby, budu mít spoustu času jen pro sebe. Což jsem v duchu vítala a těšila se, že budu číst a taky něco psát a chodit na dlouhé procházky a vyhlížet muže vracející se z moře...   Má romantická část si mě na rybách představovala asi takto:

Kdežto praktická žena ve mně tušila, že dopadnu nějak takhle:

   No a k těm rybám... Asi to bude v genech. Děda byl vášnivý rybář. A já jako dítě ujídala vařená kolínka, které ukuchtil pro kapry, chodila za ním jako ocásek s baterkou na žížaly a rozlítostňovala se nad mřenkami v nádobě ve sklepě, kterým bylo určeno býti návnadou na štiku. U vody pak býval klid, ticho a sledování hladiny působilo na mě téměř hypnoticky. Jednou mě to zhypnotizovalo tak, že jsem se v zadumání překulila do vody jak balvan.