Ombudsman neřeší zavřené hranice, ale zastal se řidiče

Před pár týdny informoval Ombudsman, že se zastal řidiče ve sporu s hlídkou PČR a správními orgány města a kraje.  

    Někteří pseudo-odborníci vykřikovali, že se pan Křeček jako Ombudsman bude málo starat o lidská práva.

Zavřené hranice

    O těch „velkých“ lidských právech jako je svoboda pohybu, svoboda projevu mluví mnoho lidí, kterým se rukama dělat nechce a hlavou jim to moc nejde.

   Naposledy to bylo vidět na křiku okolo zavřených státních hranic. Pseudo - obhájci lidských práv vykřikovali, že je to nedemokratické. Prý je to nedovolené omezování svobody pohybu a lidských práv. Jenže těmto údajným bojovníkům za lidská práva nedošlo, že závora, plot na státní hranici mají dvě strany. Jednou je země odkud odcházím a druhou je země kam chci vstoupit. Rozhodnutí o možnosti vycestovat je k ničemu, pokud ostatní země nedovolí cestvatelům vstoupit na své území.

   Zavření hranic v době Covid-19 nemělo nic společného s diktaturou, ale jednalo se v prvé řadě o rozhodnutí, které mělo pomáhat proti šíření nemoci. Stačí si vzpomenou na to jak jsme hodnotili Čechy, kteří na počátku pandemie ještě rychle a se slevou jeli do Itálie lyžovat a přivezli si virus.

    Bohužel údajní bojovníci za lidská práva nechtějí připustit fakt, že lidská práva jednoho občana končí tam, kde jejich chování omezuje lidská práva nebo zdraví někoho jiného.

Příběh řidiče

   Vedle těch vzletných a celospolečenských témat jsou zde spory konkrétních občanů a tam je velmi důležitá úloha a práce Ombudsmana a jeho týmu.

   Na webu Ochrance.cz a následně v novinách se objevila zpráva, že se Ombudsman zastal řidiče, který dostal pokutu za to, že prý telefonoval za jízdy. Řidič dostal od hlídky PČR pokutu, se kterou nesouhlasil a věc následně řešil správní orgán na magistrátu a následně odvolání příslušný orgán na Krajském úřadě.

   Telefonovat za jízdy řidič nesmí, což je upraveno zákonem 361/2000 Sb. O silničním provozu a to konkrétně v § 7 odst. 1 písm. c) . Navíc takové chování může být nebezpečné pro samotného řidiče i pro další úřastníky silničního provozu, protože takový řidič se méně soustředí na řízení a sledování silničního provozu. O tom není pochyb, ale mezi telefonováním a škrábáním se ve vousech nemusí být při pohledu z venku naprvní pohled viditelný rozdíl.

   Ve sporném případě proti sobě stál názor dvou členů hlídky PČR na jedné straně a řidiče a dvou spolujezdkyň na druhé straně. Policisté, ani úředníci nevzali na vědomí svědectví spolujezdkyň a trvali na svém tedy, že řidič telefonoval.

   Jednání úředníků je v rozporu s Listinou základních práv EU (EU Charter of Fundamental Rights) kde se jasně uvádí v článku 20 - Před zákonem jsou si všichni rovni. Ve vztahu k jednání správních orgánů je důležitý ještě jeden princip, tím je rovnost procesních stran ve správním řízení.

   Jenže podle postupu některých úředníků to vypadá jako by zde byli občané první kategorie, kterým se vždy věří a občané druhé kategorie, kterým úředníci nevěří, i když by předložili hromadu důkazů a 1000 svědků. Nerespektování Listiny základních práv EU, kdy si lidé nejsou rovni před zákonem by mělo být tématem pro bojovníky za lidská práva, podobně jako se věnovali zavřeným hrancím. Žádné takové aktivity jsem si ale nevšiml. Možná proto, že ty údajné bojovníky za lidská práva nezajímají problémy konkrétních lidí.

   Dnes, v roce 2020 je k dispozici mnoho technických prostředků jak zadokumentovat konkrétní skutek. Například jestli řidič za jízdy telefonoval. Jsou dva způsoby, prvním je videozáznam a druhým je výpis hovorů.

   Ve sporném případě byl k dispozici videozáznam ze služebního vozu. Z tohoto záznamu, ale prý nebylo jasně vidět jestli řidič telefonoval nebo se drbal na bradě.

   Nikde nebyla zmínka o tom, že by úředníci zkoumali výpis hovorů z telefonu řidiče. Což by vše zprůhlednilo, protože policisté musí u záznamu o dopravním přestupku uvést mimo jiné i přesný čas. V tomto případě navíc policisté do protokolu jasně uvedli, že řidič měl mít telefon u ucha. Takže pokud by řidič skutečně telefonoval, tak by byl příchozí , resp. odchozí hovor zaznamenám jak v telefonu, tak také u příslušného mobilního operátora.

   Pro takový postup by však byla nutná jedna důležitá věc. Úředníci by museli dělat svoji práci pořádně a nestraně.

   Po republice se každý den odehrávají desítky a možná stovky podobných případů. Jednou je to na silnici, jindy na stavebním, finančním úřadě nebo OSPOD. To vše má jednu základní příčinu. Vedle mnoha poctivých a profesionálně pracujících úředníků, tak jsou na úřadech lidé, kteří postupují podle hesla „ Praha je daleko, pán Bůh je vysoko. Tady vládnu já.“ Když se k tomu přidá formalistický, povrchní přístup úředníků, kteří řeší odvolání, tak je z toho problém.

   Problém v podobě podrývání důvěry ve stát, v jeho úředníky a v rovnost před zákonem.

   Ombudsman se zastal řidiče ve sporu s hlídkou PČR a správními orgány. Tedy udělal přesně to, proč byl úřad ombudsmana zřízen, tedy dohlížet na práci úřadů a upozorňovat na případy, kdy úředníci postupují v rozporu se zákony nebo si zákony vykládají podle svého názoru.