Ano, kolovrátek státních maturit přede a přede. Ten pravidelný zvuk nenápadně ukolébává k letargii končící pomalou, ale jistou smrtí. Vřetena sponzorovaná penězi z eurofondů už došla, a protože utkaná příze zdaleka neodpovídá požadované kvalitě, místo abychom si posypali hlavu popelem a přadlenu pořádně vykoupali v řece, aháníme zdroje nových a nových vřeten, odmítáme přiznat ztráty a hledáme záchranu v produkci druhořadých látek. Nechápete? Není divu. Nejste-li zkušení tkalci, kvalitu příze posoudíte těžko. Až v okamžiku, kdy se na vás oblečení rozpadne.
Proč tady píšu o tkaní, když v nadpisu zmiňuji státní maturitu? Coby tkalci, učitelé, totiž stojíme se svěšenými rameny před hromadou nekvalitních nití, z nichž máme vyrobit co nejlepší, lépe řečeno nejdéle držící pohromadě, praktické ošacení – maturitní zkoušky. S každým novým vřetenem přicházela menší a menší naděje, že cermatovská příze bude lepší, pevnější, propracovanější. Za desetiletí příprav, zkoušení typů otázek, formulování a přeformulovávání požadavků na obsah a rozsah učiva potřebného k úspěšnému složení maturitní zkoušky jsme mnozí rezignovali a učíme prostě dál podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A co že nám, učitelům, na státních maturitách, dobře připravených a klidně spustitelných, tak vadí? Jedna zásadní věc – jejich údajná připravenost. Státní maturity jsou prý připravené ke spuštění.. Už mě nebaví omílat dokola, že chybí základní věc – konkretizace obsahu a podoby testů, slohových prací a ústních otázek (nenechte se mýlit – léta se testovaly pouhé teoretické varianty možných typů otázek, nikoli skutečná podoba maturitních testů). Z čeho máme při přípravě studentů vycházet? Například v českém jazyce a literatuře neexistuje jedna pořádná učebnice, která by studenty na jednotné testy státní maturity připravila. Všechny jen spekulují. Abychom si vytvořili materiály sami? (I toho jsou učitelé schopni, ba dokonce v drtivé většině si výukové materiály tvoří.) Ale podle čeho? Podle jakých vzorů? Z čí zkušenosti vycházet? S kolegy neustále dumáme, jak nejlépe naše studenty na maturitu připravit. Školitelé jen krčí rameny a chlácholení typu – prvních pár let maturitu udělá každý, je to záležitost formální, ověřovací – nám otevírá kudlu v kapse. Jakože studenti budou odcházet ze škol s formálním maturitním vysvědčením? Copak si za svou práci nezaslouží víc?
Tak možná že o připravenosti státních maturit svědčí organizace. Zatím víme jen, kdy by mělo co probíhat. (Teda věděli jsme do září.) Praxe nás ale naučila, že za léta zkoušení a testování jsme nikdy nedostali výsledky včas. A to se testovalo jen na zlomku skutečného počtu maturujících studentů. Ale co testy – ty se koneckonců opraví lehce. Jenže co slohové úkoly? Na školeních nás ládují teorií, ale praktické otázky školitele uvádějí do trapných rozpaků. Teoretické schéma oprav je jedna věc, ale pokud není ověřeno prakticky, můžete si s ním… .
Ne, tohle není výkřik ze tmy. A není pravda, že se učitelé bouří až teď. A nechápejte mě špatně. Státní maturita jako myšlenka není vůbec k zahození. Bylo by to krásné, kdyby se podařilo vybudovat kvalitní objektivní systém prověřování středoškolských znalostí, na němž by mohly i vysoké školy stavět nejen při přijímání nových studentů. Ovšem pořád se pohybujeme v oblasti snů a teorií.
