Proč muselo skončit JZD Slušovice?

„…napřed jsme byli pro mnoho lidí oškliví kapitalisti a po revoluci zase komunisti…“ (z diskuse pod článkem JZD Slušovice: Zázrak nebo gigantický podvod?).

V souvislosti s nedávným úmrtím pana doc. Ing. Františka Čuby, dlouholetého předsedy slušovického agrokombinátu se takřka 30 let po rozpadu tohoto ve své době proslulého zemědělského podniku objevilo více textů a došlo k jistému oživení zájmu o toto téma. Sám jsem svého času Slušovice několikrát navštívil a byl jsem jimi v době jejich největší slávy přirozeně fascinován. O to víc mě mrzel jejich rychlý a nečekaný konec krátce po Sametové revoluci.

V Čechách se úspěch neodpouští. Nejinak tomu přirozeně bylo a je v případě JZD AK Slušovice. Na Slušovice se dívalo skrze prsty mnoho lidí již za starého režimu. Ti, co o tomto agilním a rychle rostoucím podniku nevěděli vůbec nic ho nejčastěji považovali za jakousi „potěmkinovu vesnici“  či „výkladní skříň“ nenáviděného komunistického režimu řízeným všemocnou StB. Námitkou proč by si režim tak nešikovně postavil a bohatě dotoval vzorový zemědělský podnik na málo úrodném kopcovitém Valašsku ke všemu tak daleko od Prahy se zjevně nezabývali. Ostatně o zemědělství toho tito lidé zpravidla mnoho nevěděli. Ale jak už to tak bývá, o to silnější byla jejich víra ve zločinnost tohoto symbolu který je nutno za každou cenu zadupat do země. Zdá se, že právě posedlost lidí, kteří více věřili než věděli a kteří se v porevolučních zmatcích devětaosmdesátého roku dostali nakrátko na výsluní mohou za tak rychlý a nečekaný pád slavného JZD.

Místo domnělých miliardových dotací z centra ve skutečnosti JZD Slušovice začínaly takřka z ničeho. Pan František Čuba se stal jejich předsedou v roce 1963 ve svých 27 letech (!) a přišel tehdy do zcela průměrného či spíše podprůměrného JZD, které hospodařilo v neúrodném kraji a bylo silně zadluženo. Už tehdy věděl, že vše je o motivaci lidí a nalezení vhodných podnikatelských aktivit. Po dvaceti letech jeho vedení byly JZD Slušovice na špici i v tradičních zemědělských programech, do extraligy je ovšem katapultovaly až programy takzvané „přidružené výroby“. To ale nebylo nic nelegálního a mnoho zemědělských podniků se tak zabývalo nejen obhospodařováním půdy, na kterém by nejspíš nikdo nikdy příliš nezbohatnul, ale i nejrůznějšími nezemědělskými aktivitami.

Družstvo mělo koncem 80. let široký přidružený výrobní program od biochemie (přípravky pro boj proti hmyzu, které se vyvážely např. do Asie a další), přes jogurty, pneumatiky až třeba počítače. Byly zde jinde v reálném socialismu neviděné služby pro zaměstnance jako rozvoz potravin do domu až po dostihovou dráhu a dovoz zboží z vyspělého světa. Všichni technicko-hospodářští pracovníci družstva, a bylo jich přes tisíc, se museli aspoň jednou za rok pracovně podívat na Západ. Nikoli sbírat jahody anebo tancovat s mopem po obchodňácích ale na odborné a náročné pracovní pobyty. Vyběhat pro ně všechna potřebná razítka nebylo tehdy pro družstvo vůbec snadné. Ostatně nemálo jich i za kopečkama nenávratně zůstalo. Slušovičtí  družstevníci měli oproti zbytku ekonomiky násobně vyšší platy, v podnikových prodejnách si mohli nakoupit zahraniční zboží, vnitropodniková banka jim už tehdy zajišťovala bezhotovostní platby.  Agrokombinát měl vlastní letadla, dostihové závodiště, automobilovou stáj i druholigový fotbalový tým. Byl tedy bezesporu podnikem velmi úspěšným. Ovšem chcete-li pejska bít, proutek na to si vždy najdete.

Další skupinou odpůrců Slušovic byli ti, kteří s nimi již nějakou zkušenost měli a nelíbily se jim jejich řekněme poněkud nestandardní až agresivní metody mnohdy jdoucí až na hranu zákona. Slušovice tak byly před rokem 1989 velmi často obviňovány z „expanzivních kapitalistických manýrů“, „přetěžování a vykořisťování svých zaměstnanců“, „vykutáleného překupnictví“ anebo principiálně neetických aktivit v oblastech, které přece „správným zemědělcům“ nepřísluší. (slovo podnikání se tehdy skoro nepoužívalo). Dodnes mnozí jejich kritici věří, že JZD Slušovice za svůj úspěch vděčí zejména spolupráci s někdejší Státní bezpečností. Nu což, někoho pošpinit lze jak vidno docela lacině a snadno, dostat se však od píky k miliardovým obratům je už zpravidla věcí náročnější a během na dlouhou trať. V případě docenta Čuby to bylo čtvrtstoletí.

Spolupráce s KSČ, StB, KGB, CIA či jakoukoli jinou tajnou službou asi nenaučí lidi tvrdě pracovat a chovat se jako hospodář. Především umění aktivizace lidského potenciálu dovedla Slušovice až k jejich třicetiprocentnímu meziročnímu růstu a miliardovým obratům. Zaměstnanci Agrokombinátu dostávali celé pracoviště či provozy do „socialistického vlastnictví“ aby se z nich stali správní hospodáři. Stali se tak z nich v podstatě dočasní ale velmi motivovaní správci svěřeného majetku s jasně danými striktními pravidly a skutečně požadovanou hmotnou odpovědností. Mnozí tito správci tak paradoxně využívali díky slušovickému know how svěřené prostředky lépe a intenzívněji než mnozí porevoluční soukromí vlastníci (!) Ne každému ovšem vyhovovalo a vyhovuje tak intenzivní pracovní nasazení jak se v JZD Slušovice praktikovalo. Nutno také zmínit, že v tomto podniku nikdo nikoho násilím nedržel a kdo odešel nebyl to pro něho zpravidla existenční krach ale našel většinou rychle pracovní uplatnění ve věčně po pracovních silách hladových socialistických podnicích (viz např. čs. film o JZD Slušovice Hauři z roku 1987, odkaz zde):

https://www.youtube.com/watch?v=euW-mEqdFCA

Po Sametové revoluci se našlo mnoho lidí, kteří vnímali JZD Slušovice jako zpupný symbol nenáviděného režimu a chtěli tento zemědělský gigant stůj co stůj a pokud možno ihned zničit. Proč? Protože se jim Slušovice nehodily do jejich černobílé konstrukce světa Dobra a Zla. Copak se může ve zločinném režimu něčemu dobrému dařit? Nikdy! A jestli náhodou ano, tak v tom musí být nějaká nekalost. Slušovice mohly takto turbulentně růst jen proto, že obcházely to, co všem ostatním bylo zapovězeno! Jistě nad nimi Někdo držel ochrannou ruku, ve státě kde byl problém sehnat toaletní papír či dámské vložky přece nemohl existovat takový ostrov prosperity a růstu…

Ve skutečnosti JZD Slušovice se svým duchem expenzivní podnikavostí jaksi nemohly už z principu příliš sedět československým zkostnatělým stranickým a státním funkcionářům v normalizačních 70. letech. Slušovice proto byly v tomto období odpovědnými orgány spíše trpěny. Prezident Gustav Husák je vyloženě neměl rád ale na druhou stranu nic proti nim neučinil. Slušovice měly samozřejmě i své příznivce na nejvyšších místech, ti však za jejich úspěchem nestáli. Měly totiž svůj vlastní motor a recept na úspěch. I tehdy bylo v hospodářství třeba takzvaně „plnit plán“ a s tímto neměl velmi dynamicky se rozvíjející se zemědělský podnik problém.  Až v letech osmdesátých s nástupem gorbačovovy „perestrojky“ si někteří reformátoři uvnitř vládnoucí strany uvědomili, že slušovický model by se mohl stát pro zkomírající socialistické hospodářství z černé ovce dokonce snad i vzorem. Předsedovi F. Čubovi byl několikrát nabídnut post ministra zemědělství, který to ale slušně odmítnul. Byl by mimochodem blázen, protože už v té době zcela určitě tušil, kam socialistické plánované hospodářství pomalu ale jistě spěje…

Po sametové revoluci přišel pro Slušovice rychlý konec. Brzy vznikl spor mezi vedením družstva a Občanským fórem. Na JZD Slušovice byly tehdejšími státními orgány nasazeny stovky kontrolorů, revizorů a agentů, kteří víceméně paralyzovali jejich činnost. Předseda JZD Slušovice byl mnohokrát vyslýchán a po legendárním dehonestujícím výroku bývalého prezidenta Václava Havla o „slušovických nitkách“ docent Čuba konečně rezignoval. Orli se někdy snesou až na zem, slepice ale nikdy nevzlétne do oblak…

Během roku 1990 došlo ve Slušovicích k oddělení několika odvětví na samostatné podniky, které byly prodávány, privatizovány, rozkradeny. Zmatky a snížení odbytu z nejrůznějších důvodů o rok později vedly k rozpadu družstva a vzniku několika nových. Do čela jednoho z nich, DAK MOVA, se opět dostal František Čuba. Jeho registrace ale byla soudním rozhodnutím zrušena, a tak se sídlo společnosti přestěhovalo pro jistotu na Slovensko. V krátkém časovém sledu vznikají desítky společností s částmi majetku i vedení bývalého JZD. Mnoho z nich úspěšně využilo předrevolučních kontaktů na Západě.

Devadesátá léta provázely podivnosti, které k tomu ještě přispěly, například vyhoření celého archívu JZD. Některé firmy vzniklé na troskách družstva dodnes podnikají, například firmy česko-rakouské skupiny Greiner. Také firma, která se stala součástí výrobce jogurtů Yoplait, má původ ve slušovickém JZD. A nejsou samy, fungujících podniků vyrostlých z JZD Slušovice ať už z majetku, nebo získaných zkušeností konkrétních lidí je v oblasti víc.

Dohady o tom, zda se slušovický zázrak stal obětí pomsty, chtivosti, nedorozumění a potřeby najít třídního nepřítele, anebo naopak došlo ke správnému potrestání ale nikdy nevyústily v jednoznačný závěr. Síla vazeb JZD Slušovice byla ale stále značná, majetek mizel a nikdy se ho nepodařilo dopátrat.

Ve víru devadesátých let se zkrátka ani dnes nikdo zcela nevyzná. Co však v tomto odlehlém koutu Valašska zůstalo mezi lidmi byl pocit, že za docenta Čuby jsme byli výjimeční. A nejen to. Bylo zde líp než jinde, líp než dnes. Františka Čubu tato nostalgie vynesla až do Senátu.

Konec JZD Slušovice tak, jak nastal, si však jistě nepřál ani František Čuba, ani jeho odpůrci. Stalo se to v době porevolučních zmatků, kdy staré přestávalo platit a nové se ještě nestihlo etablovat. Byla to daň za rodící se demokracii. Dějinným paradoxem tak rozjetý slušovický ostrůvek kapitalismu v socialistickém Československu ztratil dech při kolapsu Východního bloku. Možná jen stačilo, kdyby se docent Čuba anebo někdo ze Slušovic objevil ve správný moment na správném místě, tedy s trikolórou na jednání pražského Občanského fóra. Mohl zde vyrůst silný zemědělsko-potravinářský gigant který dokáže nejen nabízet světu levnou pracovní sílu ale umí produkt s přidanou hodnotou finalizovat a zisk zpětně investovat také tam, kde byl vytvořen.

Jenže v historii jak známo žádné kdyby neplatí…

Pěkný večer…

Zdroje:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/slusovice-by-dnes-vydelavaly-150-miliard-tvrdi-cuba-uziva-si-duchodu.A101027_1473377_domaci_kot

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/30-let-svobody-slusovice-jzd-podnik-socialismus-statni-bezpecnost.A190615_163538_ekonomika_mato

https://www.reflex.cz/clanek/causy/73407/frantisek-cuba-autor-slusovickeho-zazraku-komunista-i-batuv-ucednik.html

https://zrcadlo.blogspot.com/2009/07/slusovice-zazrak-nebo-giganticky-podvod.html

https://forum24.cz/zazrak-cubova-jzd-slusovice-spoluprace-s-rozvedkou-hra-s-komunisty-privilegia/

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/228088/tvurce-socialistickeho-ekonomickeho-zazraku-na-zlinsku-cuba-za-pet-miliard-udelam-nove-slusovice.html

https://www.youtube.com/watch?v=ZKjy_G1h1yw

https://www.youtube.com/watch?v=euW-mEqdFCA

https://cs.wikipedia.org/wiki/JZD_Slušovice