Americká volební taškařice 2016

Dalo by se říct, že jeden uchazeč o křeslo v Oválné pracovně je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Zlatý český Zeman nebo Schwarzenberg!  Vyhraje agresívní neoliberalismus Clintonové nebo izolacionismus fanfaróna Trumpa?

Spojené státy jsou takzvanou vyspělou demokracií.  To v překladu znamená, že jde o společnost, již prakticky nelze změnit, ledaže by to bylo v zájmu těch, kteří tahají za nitky. Občan do toho ovšem nemá co mluvit. Ten je tady přece od toho aby si plnil svůj soukromý „Americký sen.“ Poslední masové vystoupení obyvatelstva proti establishmentu které měly nějaký smysl byly protesty proti rasismu a válce ve Vietnamu. To ale bylo v šedesátých letech minulého století.

Americké prezidentské volby probíhají v pořadí: primární volby – oddělené pro republikány a demokraty, výběr stranických kandidátů na základě primárek, celostátní hlasování pro kandidáty dvou hlavních stran a je doplňující nezávislé kandidáty, které určí počet volitelů, a nakonec zvolení prezidenta voliteli. Pozor! Volitelé jsou zástupci jednotlivých států unie, a ne voliči. Na posledním kroku je zajímavé právě to, že volitelé nejsou vázáni hlasy voličů. Teoreticky tedy mohou zvolit, koho chtějí.

Významnou úlohu mají poradní týmy, které připravují kandidáta pro jeho estrádní vystoupení a určují, jak nejlépe zdiskreditovat protivníka. Na úřad prezidenta kandidují i zástupci menších politických stran anebo nezávislí politici. V daném systému ale nemají žádnou naději na úspěch. Volební systém zaručuje, že se prezidentem nestane osoba pro establishment nežádoucí. Mezi primárkami a závěrečnou volbou je dost času na nalezení a použití diskreditujících informací.

John F. Kennedy byl prvním prezidentem, který pochopil význam televize v politickém procesu. Od jeho doby se volby změnily v televizní estrády. V kampani jde o předražené výstupy většinou špatných herců, kteří deklamují hesla, jimž sami nevěří. Mají kolem sebe týmy, které určují strategii postupu a načasování jednotlivých prvků. Kupují vlajky, hodně vlajek a mávátka, taky hodně. Vymýšlejí hesla a hledají slabiny soupeřů. Když se začne vylévat hodně špíny, začíná negativní kampaň. Americkou volební kampaň tak lze charakterizovat jako směs velkých show pro publikum a méně viditelných zákulisních manipulací.

V prezidentské kampani se objevují primitivní hesla pro primitivní voliče.  Nejčastějšími stále dokola opakovanými frázemi jsou: Amerika, americký, vůdce, změna, prosperita, zkušenost, doufejte, naděje, budoucnost, vpřed, zítřek a vítězství.

Při pohledu na poslední dva kandidáty na úřad amerického prezidenta se soudný člověk téměř neubrání pocitům frustrace a bezmoci nad bědným stavem americké politické scény. Zlatý český Zeman nebo Schwarzenberg!  Dalo by se říct, že jeden uchazeč o křeslo v Oválné pracovně je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

V roce 2012 spotřebovali demokraté a republikáni na volby po jedné miliardě dolarů. To v praxi znamená, že se americkým prezidentem může stát jen člověk, od něhož se dá očekávat, že vyhoví těm, kteří mu přispěli. Lze to i číst tak, že si ho koupili. V ideálním případě si multimiliardář může koupit křeslo  za vlastní.

Donald Trump je svéráznou postavou amerického byznysu. I přesto, že se nachází „až“ na 336. místě mezi světovými boháči. Díky svému působení ve veřejném životě, účinkování v televizi a rozmanitým podnikatelským záměrům je však téměř ztělesněním „Amerického snu.“ A to i přesto, že musel za svůj život již čtyřikrát vyhlásit bankrot. V současnosti tvoří Trumpův majetek především výškové budovy v USA. Těmi neznámějšími jsou Trump Tower, Trump World Tower nebo budova na adrese 40 Wall Street. Rovněž Trump Organization provozuje sedmnáct golfových hřišť po celém světě. V minulosti Trump také oznámil, že vlastní větší množství akcií. Například na prodeji svého podílu ve Facebooku vydělal 3,9 milionu dolarů (necelých 100 milionů korun).

Odhadnout celkovou hodnotu Trumpova majetku není jednoduché. Velmi totiž závisí na současné situaci realitního trhu. Sám Trump v minulosti řekl, že se jeho majetek pohybuje kolem deseti miliard dolarů (245 miliard korun), podle magazínu Forbes se však skutečná částka pohybuje o něco níže.  Což rozhodně není málo, když ještě před dvaceti lety se kvůli dluhům jeho majetek pohyboval v záporných číslech.

Pokud bychom chtěli ohodnotit majetek Hillary Clintonové, tak podle zprávy Federálního volebního výboru se její jmění v roce 2014 pohybovalo mezi jedenácti a dvaapadesáti miliony dolarů. Tuto částku blíže specifikoval například Forbes, který ji stanovil na 45 milionů dolarů, tedy lehce přes miliardu korun. Majetek manželů Clintonových dohromady se blíží téměř ke třem miliardám korun.

Pokud si stoupenci Donalda Trumpa namlouvají, že jejich „antiestablishmentový kandidát“ bude na rozdíl od jeho soupeřky vést izolacionistickou zahraniční politiku, žijí v tragickém omylu. Trump by, soudě z jeho prohlášení, neváhal svrhnout jadernou bombu na „Islámský stát“ (aniž by domyslel hororové následky takového rozhodnutí), používal by daleko horší mučení než waterboarding a zabíjel by rodinné příslušníky teroristů či nepřátel Spojených států. Samostatnou kapitolou je také Trumpovo chvástání o masovém vystěhování 11 miliónů „ilegálů“ z USA a jeho nepřijatelné postoje vůči muslimům. Trump na druhou stranu používá vůči Rusku daleko smířlivější rétoriku než Clintonová která bývá označována za  „prototypickou technokratku Pentagonu.“

Zahraničně politická agenda demokratické kandidátky na úřad amerického prezidenta Hillary Clintonové jako by vyšla z dílny předního amerického neokonzervativce a jednoho z hlavních architektů invaze do Iráku Paula Wolfowitze. Zatímco stávající prezident Barack Obama bombardoval sedm islámských zemí, Clintonová jeho zahraniční politiku vnímá jako málo militaristickou, jak uvádí novinář Glenn Greenwald.

Mnozí kritikové Hillary Clintonové vytýkají, že již v praxi – na rozdíl od Donalda Trumpa – předvedla, jak by vypadal zahraniční kurs Bílého domu v její režii. O tom, jak Clintonová coby Obamova ministryně zahraničí, upřednostnila vojenskou sílu v Libyi, a přispěla tak velkým dílem k její devastaci a konjunktuře Islámského státu v této zemi.

Velmi účinnou metodou předvolební manipulace lidí je strašení. Přirozeně se mu nevyhnuli ani oba hlavní kandidáti na úřad amerického prezidenta.  Zatímco Trump neváhal mávat strašáky v podobě teroristů, imigrantů nebo černochů, Clintonová si zatím víceméně vystačila se strašením veřejnosti samotným Donaldem Trumpem.  

Vrchní představitelé amerického ministerstva zahraničí očekávají nástup Hillary Clintonové do Bílého domu, jelikož sdílejí její názory na zahraniční politiku, stejně jako její hlubokou nenávist vůči Rusku.

Clintonová pravděpodobně využije svého vlivu na země Arabského poloostrova, jako Katar či Saúdská Arábie, aby dále „dusily“ ruskou ekonomiku skrze neustálé snižování cen ropy. Jak Katar, tak Saúdská Arábie totiž Rusko vnímají jako svého nepřítele. Katar i Saúdská Arábie již mají dlouho vsazeno na Clintonovou a doufají, že jim vrátí všechny jejich investice do „plenění Sýrie, Iráku, Jemenu a Libye“.

Listopadové prezidentské volby ve Spojených státech tak dávají voličům na výběr v podstatě ze dvou možností: neoliberalismus s válečným apetitem etablované technokratky Clintonové nebo fanfaronství a nepředvídatelnost Donalda Trumpa.

Tak to je tedy výhled...

http://blisty.cz/art/83322.html

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/trumprusko/r~51bee208509511e6a4100025900fea04/?redirected=1472968039

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Hillary-Clintonovou-byste-za-tchyni-vazne-nechteli-Biolog-Jirovec-prinasi-trochu-jiny-pohled-na-americke-volby-425094

http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/michael-romancov-svet-podle-trumpa-a-velka-evropa-

http://aeronet.cz/news/donald-trump-a-rusko-a-proc-trump-muze-vyhrat-volby-tomas-halik-a-jezuite-papez-frantisek-a-patriarcha-kirill/