Jak je nebezpečné vlastnit automobil

Pan Spořádaný je zralý muž a vlastní automobil. Potud nic zvláštního. Malý vůz mu věrně sloužil již více než deset let, nicméně majitel usoudil, že si po dlouhém čase pořídí přece jen něco mladšího a pohodlnějšího.

Obstarožního, nicméně spolehlivého a stále funkčního malého automobilu mu však bylo líto se jen tak zbavit. Prodat jej za pár tisíc se mu zdálo neekonomické, vždyť by mohl ještě několik let bez problémů sloužit. Pravda, na delší dovolenou by se s ním už nevypravil, ale pro běžné jízdy byl stále dost dobrý.

Našlo se však jednoduché řešení. Starší vozidlo předal potomkovi, kterému se velice hodilo pro cesty do zaměstnání a běžné jízdy po naší krásné vlasti. Auto ani nepřevedli, také nebyl důvod. Ušetřili tak za STK a poplatek za převod neekologického vozidla. Navíc otec Spořádaný časem zjistil, že si tak zajistil detailní přehled o tom, jak jeho ratolest dodržuje dopravní předpisy. Pravda, po určitém čase, kdy zaplatil několik pokut za svého potomka, trochu zapochyboval o ekonomické výhodnosti tohoto řešení. Ale co, nakonec to zůstane v rodině.

Občan Spořádaný radostně přijal zprávu o zavedení modrých parkovacích zón v jeho čtvrti. Situace už byla neúnosná. Hledat večer místo k parkování bylo nervy drásající dobrodružství s nejistým koncem. Vzhlížel proto s nadějemi ke světlým zítřkům s modrými pásy a poplatky. Zavedení modré zóny jej potěšilo z více důvodů. Bylo zřejmé, že parkovací místa v okolí jeho bydliště využívají mnozí, kteří ani v dané lokalitě nebydlí, stojí zde mikrobusy, jimiž se ráno rozvážejí na stavby zahraniční dělníci a slouží tedy k podnikání, ulice se hemží vozidly se značkami ze všech krajů Česka, o zahraničních ani nemluvě. Parkují zde i pracovníci dojíždějící z okolí Prahy. A co hlavně – pan Spořádaný si od nového systému sliboval, že se jeho domovská čtvrť celkově zklidní. Za zde žijícími obyvateli přijíždí spousta různých příbuzných a přátel ze všech koutů republiky i ze zahraničí, neboť čtvrť je výrazně multietnická. Jde ostatně i o návštěvy, které jezdí k panu Spořádanému, a které on nesnáší, ale nemůže odmítnout. Teď to bude jednoduché: „Víte, já bych Vás tak rád viděl, ale tady nemůžete parkovat, tak nevím…“ A bude po problémech s otravnými hosty.

Pečlivě proto prostudoval instrukce k registraci automobilu v Lesní čtvrti v místní modré zóně a zahájil proces telefonátem na informační linku, přesně podle návodu. Ozvala se příjemná dáma, vyzvala jej k identifikaci jeho osoby a během pár minut byl první krok učiněn. Další postup byl jednoduchý, přes aplikaci se registrovat a zaplatit manipulační poplatek. Tak si posléze pan Spořádaný zakoupil vyšší pravděpodobnost, že když bude v jeho zóně místo, může zde zaparkovat. Ale nepředbíhejme.

„Tak to máme vyřízené, pane. Přeji vám hezký den a na…“, chtěla ukončit hovor operátorka.

„Moment, prosím! Teď jsem si uvědomil – já mám vlastně ještě jedno auto.“

„Vy jste podnikatel? Ale to je jiný režim, pane.“

„Ne, to nejsem, to druhé starší auto je sice psané na mě, ale jezdí s ním můj potomek.“

„Tak to budete muset to auto převést na něj, jinak je to podstatně dražší. A kde bydlí?“

„V Zahradní čtvrti.“

„No, tak až si převede auto na sebe, požádá stejným způsobem v Zahradní čtvrti, a tím to bude vyřešeno.“

„Ale on tam nemá trvalé bydliště.“

„Cože? A kde jako bydlí?“

„Bydlí tam, ale trvalé bydliště má u matky v Luční čtvrti.“

„Cože? A to jako proč proboha?“

„Protože jsme rozvedení a ten byt v Zahradní čtvrti patří jeho matce.“

„Cože? A ona tam bydlí?“

„Ne, ona bydlí v Luční čtvrti.“

„Cože? Pane Spořádaný, vy máte teda opravdu divné jméno. Já se v tom poněkud ztrácím. Kdo se v tom má vyznat?“

Kdo jiný, než vy, pomyslel si pan Spořádaný. Na to, že se dovolal na informační linku, se ta paní nějak moc často ptá a on se zatím nic nedozvěděl.

„Tak můžete mi prosím poradit, co mám dělat?“

„Tady je dobrá rada drahá, milý pane. Nejprve uspořádejte vlastnictví automobilu a trvalá bydliště tak, aby se věc vůbec dala řešit, a pak zavolejte. Připomínám, že možnost získat povolení k parkování v modré zóně mají rezidenti nebo abonenti, jak je to v návodu, tak si to podle něho uspořádejte. Takový chaos, to jsem ještě neviděla!“

Taková slova pana Spořádaného bolestně ranila. Říci toto jemu, který se celý život snaží, aby věci byly tak, jak mají být, a v životě vládl řád a systém. Poněkud vyčerpaný a zpocený znovu prostudoval pravidla. Ukázalo se, že je to ještě složitější, než se jevilo na první pohled.

Ke stávající situaci dovedly všechny zúčastněné vcelku přirozené procesy. Potomek bydlí v bytě své matky prostě proto, že mladý nemajetný začínající lékař nedosáhne na půjčku k zakoupení bytu, zatímco lékař se zavedenou soukromou praxí celkem snadno. Jestli má na schválení případné půjčky vliv zjištění, že žádost posuzující bankovní úředník středoškolák má zhruba dvojnásobný plat, než začínající lékař, není známo.

Věc je navíc komplikovaná tím, že v Zahradní a Lesní čtvrti jsou modré zóny zaváděny, zatímco v Luční čtvrti nejsou. A dále – potomek má pracoviště v Lesní čtvrti, kam by rád dojížděl autem ze Zahradní. Pokud tedy auto zůstane ve vlastnictví pana Spořádaného, bude možné zakoupit vyšší pravděpodobnost zaparkování v Lesní čtvrti a potomek jím bude moci jezdit do práce, ovšem nikoliv zpátky domů. Pokud se ratolest přihlásí k trvalému pobytu v Zahradní čtvrti a převede se na něj auto, což bude stát pár tisícovek, bude s ním s vysokou pravděpodobností moci parkovat v Zahradní čtvrti, ale nebude moci parkovat v místě zaměstnání. Kdyby neudělal nic, může parkovat v Luční, ale nikde jinde. Jako úniková varianta se jeví ještě možnost převést auto na matku, která vlastní v Zahradní čtvrti nemovitost, byt, ale pak potomek tak jako tak autem do práce jezdit nemůže.

Učiniv tuto bilanci, zůstal pan Spořádaný zdrcen. Řešení, které by splňovalo parametry dosud běžného provozu, bylo snad jediné. Matka by mohla auto převést na svou firmu a koupit vysokou pravděpodobnost parkování jak v Lesní, tak Zahradní čtvrti, což by stálo nějakých pár desítek tisíc ročně, protože jedno firemní auto už má. To by vyšlo skoro nastejno, jako jezdit denně taxíkem. Nevadí. Potomek se v dnešní době covidové tak jako tak denně dostává do styku s řadou pacientů, takže další virová expozice v MHD jej může jen zocelit.

Jen pan Spořádaný už není tím člověkem, kterým byl až dosud. Vždyť se v kritickém okamžiku projevil jako extrémní potížista a chaot. Pro svůj další život si odnesl jedno poučení: Aby byl skutečně spořádaným občanem, musí být mnohem obezřetnější, než dosud.