Stává se, že zralý muž zůstane na zajištění svých základních životních funkcí sám. Jeho alter ego, manželka, partnerka či přítelkyně jej opustí, na kratší či delší dobu nebo zcela, a zanechá jej sobě samému bez potravy.
Naše civilizace naštěstí pokročila daleko a poskytuje celou škálu možností, jak problém dostupnosti potravy pro osamělé muže snadno vyřešit. Na prvním místě zde jsou široce rozšířené služby řetězců rychlé potravy, fast foody. Stačí zavolat nebo poslat elektronickou objednávku a v reálném čase přistane u vašich dveří kbelík něčeho smaženého nebo grilovaného a hostina může začít.
Pokud má abonent averzi k potravě z rychlého občerstvení, kterou si vypěstoval třeba návštěvou některých zemí s velice rozvinutou tradicí takového stravování a viděl na vlastní oči, jak požírači mnoha hambáčů a křidýlek po pár letech vypadají, má další možnosti. Jsou u nás zaplať pánbůh i firmy, které vám za slušný peníz dodají až domů celkem normální oběd nebo večeři běžné české chuti. A nejen české, lze nalézt i nabídku pro ty, kteří mají trochu specifické požadavky, například stravu hubnoucí bez nebezpečí podvýživy, kuchyně zahraniční až exotické, vegetariánské a mnohé jiné. A pak je tu nepřeberná škála zmrazených polotovarů a hotových jídel.
Nutno poznamenat, že jinak nešťastné období covidu znemožnilo realizovat asi nejobvyklejší i nejoblíbenější variantu, totiž jít do restaurace. Na druhé straně se nabídka jídel s sebou rozšířila natolik, že to nejspíš nemá v naší historii obdoby.
Tak je nabíledni otázka, proč se tímto tématem vlastně zabývat. Odpověď je jednoduchá. Bez ohledu na dnes masivně rozšířenou nabídku hotových jídel s dovážkou až domů se stále najdou tací, kteří mají potřebu řešit přípravu potravy osobně. Tito excentrici to zdůvodňují například nutností vědět, co jedí, nevěří složení dovážené potravy, mají pocit, že přípravou jídla doma ušetří, že si uvaří podle své chuti a podobně. To je však jen naivní představa.
Mnoho mužů považuje za královnu kulinářství svoji matku nebo babičku. Je to pochopitelné, z dětství si nesou chuťovou paměť, která se zdá být nepřekonatelná. Pouští-li se tedy na nejistou půdu vaření, vezmou si pro inspiraci třeba kuchařku, kterou kdysi používala maminka nebo babička. Toto rozhodnutí v sobě skrývá mnoho nebezpečí.
Tak například reformní kuchařka, dle které učila vaření moje babička, industriální učitelka, jak se tehdy říkalo, obsahuje řadu výtečných pokrmů. Jde o úsporné recepty pro mladé hospodyňky vytvořené na základě zdravotních předpisů, jak praví autorky. Pro dnešní použití je však hned v úvodu nezbytné vyřadit recepty ze surovin dříve dobře dostupných, s jejichž sháněním bychom dnes měli značné problémy. Příkladem mohou být paštika z telecích jater s lanýži, telecí brzlík, pečené sluky a kvíčaly, smažený úhoř, žabí stehýnka, polévka z mladých vran, raci, humr, hlemýždi a některé další úsporné pochoutky. Ne, že by se s vynaložením jistého úsilí některé suroviny nedaly sehnat, ale je otázka, jak by nám dlouho vydržel domácí rozpočet na potraviny.
Už nákup surovin je tvrdý oříšek. Naštěstí nad námi dnem i nocí bdí moudrá Evropská komise, která vydává směrnice, které nařizují uvádět na potravinách základní údaje o jejich složení, takže každý spotřebitel dobře ví, co jí, a může si tedy vybrat. Pro přehlednost jsou různé přípravky označovány písmenem E a číslem, kterýmžto pádem je každý zákazník plně informován. Tento systém je tak jednoduchý, že česká Akademie věd vydala na toto téma samostatnou příručku obsahující chemické složení a účinky každého éčka.
Také návody na úpravu potravin je třeba promítnout do současné reality. Před sto lety bylo například takové kuře zcela jiným živočichem, než to, které koupíme běžně dnes. Před pár lety jsem se setkal s nějakými lidmi z Brazílie, kteří mi nadšeně popisovali poslední velký úspěch potravinářského průmyslu. Spočíval ve zkrácení doby potřebné k chovu kuřete od vylíhnutí do stavu vhodného pro spotřebu. Výsledkem je, že loď naloží v Brazílii na palubu vejce a na konci cesty v Hamburku již vyloží bez jakýchkoliv prostojů zchlazená kuřata určená k prodeji. Celé to trvá necelých 30 dnů. Kdybychom tento postup zcela nemístně aplikovali na lidského jedince, mělo by takové osmileté robě nejspíš 180 cm a 90 kilo. Čím je ta drůbež krmena, to ani nechci vědět.
Recepty samotné je také třeba brát s jistou rezervou. Tak se například nevyplatí vyhovět doporučení podlévat kuře při pečení. Jestli víko dobře přiléhá k pekáči, snadno se stane, že v průběhu pečení začne kuře plavat, neboť se v pekáči bez ohledu na zákon o zachování hmoty objeví několikrát více vody, než tam bylo nalito. Evoluce, v tomto případě řízená, učinila z kuřete vodního živočicha, zejména pokud jde o obsah vody v tkáních.
Jestliže se přes to přese všecko rozhodne osamělec vstoupit na tenký led a jme se zhotovit nějaké jídlo, musí překonat řadu dalších překážek. Nesmí pokrm přesolit, přepepřit, překmínovat, přehřebíčkovat, přepaprikovat, prostě překořenit. Musí je dovařit, ale nerozvařit, upéci, ale nevysušit, usmažit, ale nespálit, udusit, ale nepřipálit atd., atd.
Bere-li kuchařský elév vážně evropské instrukce a zkoumá složení surovin, stane se mu nakonec, že vaří ve vodním roztoku chloridu sodného s příměsí jodičnanu draselného a trochou řepkového oleje semolinu se stopami vajec a věří, že na konci z toho všeho budou nudle. Při přípravě omáčky zjistí, že nakonec kromě másla, ve kterém je másla jen 82%, cibule, rajčat, česneku, citronů, o kterých se dozví, že jsou chemicky ošetřené Imazalilem, E903 a E202, pozře ve finálním výrobku trochu siřičitanů, protože přidal bílé víno. Po tomto poznání zřejmě rezignuje a přemýšlí o tom, kolik evropských poslanců a komisařů má vůbec tušení, co ty povinné informace na potravinách vlastně znamenají a jak má prostý spotřebitel bez absolvování Vysoké školy chemicko-technologické poznat, co vlastně jí.
Nedá mu to a poznamená si seznam látek, které pozřel v jednom dni v různých potravinách a nápojích: Barvivo E150c, d, konzervant E211, antioxidant disiřičitan draselný, stabilizátor guma tara, sírany sodné, sorban draselný, antioxidanty E300, E621, E635, tavící soli E339, E450, E452, maltodextrin. Jak je vidět, jde o stravu pestrou a snad i vydatnou a buď jak buď, všechno mu to náramně šmakovalo. O to více, že dnes je o všem, na čem si pochutnával, zásluhou Evropské komise plně informován.
Tady je na místě otázka – jak to dělali naši předkové, že se dokázali uživit bez éček? No, tady je to jádro pudla. Nedokázali. Pod některými dnešními éčky se skrývají již po staletí užívané prostředky konzervace, jako je například sůl, ocet a další. A jsou tu pochopitelně i jiné, nové, neškodné. Je tu ale mnoho dalších, ztrácejících se v té záplavě. Například dochucovadla a zvýrazňovače chuti. K čemu asi jsou? Nejspíš k tomu, aby ochutily něco, co je ve skutečnosti nechutné.
Pokud se tedy rozhodnete vařit, buďte obezřetní.
