Ženy, ta tajemná stvoření, po kterých my muži celý život toužíme a současně se marně snažíme jim porozumět, vyzývavé a současně nedostupné, laskavé i přísné, umějí být láskyplné i rafinovaně kruté.
Toužíme s nimi žít a současně se bojíme, jak to zvládneme. Mnohé ženy snad ani netuší, jak je pro nás muže někdy obtížné s nimi souznít, chápat jejich nadšení pro nevelký kousek látky za polovinu naší výplaty či nezbytnost vlastnit několik desítek párů titěrných střevíčků. Ale protože je milujeme, snažíme se, seč nám síly stačí, je chápat a souhlasit. Ale někdy je to opravdu velká dřina.
Za tímto účelem vynalezli muži vlastně v rozporu s vlastním naturelem celou škálu naprosto neefektivních a zbytečných činností a institucí, jako je rybaření, fotbal, golf, hospoda, numismatika, šachy nebo záchytka, aby měli kam se uchýlit v situaci, kdy to stálé a vyčerpávající napětí již nejsou sto zvládnout. Ženy jsou však stvoření zvídavá a navíc nelibě nesou, je-li muž, jehož jsou vlastnicemi, mimo jejich dohled. Věnují totiž mnoho času a péče jeho vývoji a údržbě, aby jim pokud možno co nejdéle vydržel. Proto postupně pronikají i do těch sfér mužského světa, které se zpočátku mylně jevily jako ženám nedostupné, jako je box, fotbal, hospoda, šachy či záchytka a mnoho dalších.
Proto vznikají stále nové a nové aktivity, které alespoň na krátkou dobu přinášejí mužům klamný pocit úniku. Dnes frčí třeba šipky.
Je to marný boj, ale svým způsobem je to vlastně motor, ženoucí naši civilizaci stále vpřed.
Někdy se muži, vedeni zoufalou snahou vymanit se alespoň na chvíli z láskyplné péče svých drahých polovic, uchýlí k nebezpečnému kroku a uspořádají takzvanou pánskou jízdu. Následky bývají těžké a rekonvalescence se po návratu k rodinnému krbu odbývá v olověné atmosféře studeného domova, kde vyjde záhy najevo holá pravda, totiž že bez své drahé polovičky a její péče by před akcí suverénní mačo posléze bídně zahynul.
Přesto se před pár lety našlo několik nerozumných přátel, kteří došli k názoru, že zájezd do jedné velké asijské země zorganizují právě jako pánskou jízdu. Zpozdilost této ideje vyšla ovšem brzy najevo.
Skupina šesti zralých mužů dávala již po cestě okázalým halasem zřetelně najevo, že jsou to ti, kteří nejsou svázáni žádnými konvencemi a ohledy a mohou si exotickou dovolenou užívat bez jakýchkoliv okolků a omezení.
Výprava dorazila úspěšně do hotelu a s večerem se účastníci zájezdu shromáždili v jídelně. Jelikož se členové pánské jízdy již po cestě vydatně posilovali pivem, pociťovali již hlad více než kdy jindy. Kulaté otočné stoly plné pestrých exotických pokrmů slibovaly mimořádný kulinářský zážitek. Pánové, aby doložili, že jsou sice jaksi na volné noze, ale současně pochopitelně džentlmeni, dali obřadně ve dveřích přednost dámám, za což sklidili děkovné úsměvy.
Když konečně vstoupili do místnosti, zjistili, že jejich plán strávení dovolené v ryze mužském prostředí, se hroutí. Ačkoliv jich bylo právě šest, tedy tvořili ideální osádku jednoho kulatého otáčivého stolu, na společné stolování evidentně ztratili šanci.
U všech stolů už někdo seděl. Hned na kraji byly dva a u každého seděla trojice žen, asi ženská část nějaké rodiny.
Pánové zůstali jako opaření. Představa, že budou trávit večeře, ale i snídaně a obědy v dámské společnosti, byla pro ně naprosto depresívní. Míra frustrace se odrážela v jejich výrazech, až se po nic začali starostlivě ohlížet někteří účastníci zájezdu v obavě, že jsou sužováni nějakou neznámou asijskou chorobou.
Odvahu nakonec sebral největší a nejtěžší účastník pánské jízdy, Jiří, který nejen že vynikal výškou přesahující dva metry a váhou vysoko nad sto kilogramů, ale byl též známý svou nemírnou žravostí, vyplývající z jeho tělesných dispozic, a oslovil nechápavě se tvářící dámy u obou z poloviny obsazených stolů. Požádal je, zda by nebyly tak laskavé a nemohly si sednout k jednomu stolu, čímž by uvolnily stůl pro členy pánské jízdy.
Jeho návrh se u dámských skupin na první pohled nesetkal s pozitivním ohlasem. Muži, zejména u příležitosti aktivit typu chléb a hry provázené veselými kalíšky, vytvářejí velmi snadno a spontánně dobře synchronizované tlupy řvoucí sdíleným společným blahem, zatímco ženy přistupují k vytváření větších skupin obezřetně. Jejich pohled na společenství je jiný, jsou totiž vystaveny řadě mužům neznámých rizik, kterým se snaží za každou cenu vyhnout. Například některá z nově přistupujících žen může být krásnější, než některá z nás, což je frustrující. Vrcholem je pak zcela nesnesitelná možnost, že ta odvedle má stejné šaty, jako já, to je naprosto nepřijatelné!
Nakonec však podlehly prosbě hladem již funícího Jirky a nejspíše v obavě z jeho nadpřirozených fyzických dispozic místa uvolnily a s kyselými úsměvy zasedly ke svému společného stolu.
Pánská jízda vítězoslavně zasedla ke svému a Jiří již jako první zabořil svá ústa do talíře se smaženými krevetami a s blaženým výrazem zhltl hned tři najednou, podobně jako jeho soustolovník Pavel, který si již cpal do chřtánu dva kusy křehké a voňavé kachny na opačné straně stolu.
„Zastavte to, sakra!“, zařval najednou neformální vůdce skupiny Petr.
„Co je, vole?“, tázal se jej slušně Karel, který se mezitím hrabal v hromadě nějakého salátu, ve kterém marně hledal avizované hovězí.
Brzy bylo jasno. Účastníci zájezdu zcela podcenili proslulou asijskou pečlivost a smysl pro detail. Ukázalo se, že v každém ze šesti chodů, pokud vůbec obsahoval maso, bylo právě a jenom šest kousků, tolik, kolik strávníků u stolu sedělo. Ani jeden navíc. A na každého tak připadl při asijském příslovečném otáčení stolu právě jeden.
V tomto okamžiku již bylo pozdě. Ukázalo se, že ti, kteří měli štěstí a usedli na místo s masitým chodem, vyžrali v krátkém okamžiku prakticky všechno maso a na ostatní zbyly jen hromádky salátů, případně ovoce. Atmosféra u stolu zhoustla. Každý hlídal každého.
Nepovedená večeře skončila a pánům padl zrak na vedlejší stůl, kde mezitím hledaly dvě trojice žen opatrně společná témata k debatě. Nejspíše se bavily o dietách s důrazem na vegetariánství, protože na stole po sobě zanechaly snad veškeré maso a pečlivě schroustaly veškerou zeleninu a ovoce.
Utrpení členů pánské jízdy nelze slovy popsat. Hladoví, se zrakem nepříčetným, odcházeli z jídelny. Svoji zvířecí touhu vrátit se a vyžrat zbytky po dámách ovládli jen s vypětím sil. Uvědomovali si současně, že takhle už to bude třikrát denně až do konce zájezdu.
A bylo. Dámy setrvávaly tvrdošíjně na tématu diet a realizovaly je velmi důsledně. Každá snídaně, oběd i večeře byly pro členy pánské jízdy neskonalým utrpením. Ještě, že nedaleko hotelu se nacházelo milé asijské bistro, kam vždy před jídlem nebo po jídle v hotelu pravidelně směřovaly kroky pánské jízdy. Vzhledem k příslovečné žravosti všech zúčastněných je tahle dovolená přišla dost draho.
Inu, stranit se žen je nejen nerozumné, ale vysloveně hloupé, v exotických zemích to může být dokonce zhoubné. Jaká ta dovolená mohla být, kdyby pánové nalezli odvahu dělat dámám u stolu společnost…
