Byla sobota, den klidu a odpočinku, ale pan Spořádaný se probudil celý zpocený a s pocitem nevyspání. Ještě se trochu motal, když dorazil z koupelny do kuchyně, kde už na něj čekala jeho drahá polovička se snídaní.
„Prosím tě, co se ti v noci zdálo? Pořád ses převaloval a něco brumlal a vykřikoval ze spaní, ani jsem se pořádně nevyspala.“, tázala se hned, jak vstoupil do kuchyně, ani si nestačil sednout.
„Ani nevím, jsem jak praštěnej, něco jsem hledal, sháněl… Jéžišmarjá, já už vím! Zdálo se mi, že jsem jel na ty nákupy, co máme v plánu dneska.“
„No to mi řekni, co bylo na tom snu tak dramatickýho, že jsi u toho tak řádil? Kafe nebo čaj?“
„Tak dneska spíš to kafe, abych se vzpamatoval. No už se mi to vybavuje – já ty obchody nemoh‘ nalézt, to byl ten problém. Prostě jsem k tomu supermarketu přijel a on tam nebyl. Tedy vlastně byl, ale jinak.“
„Co je to za blbost, tak byl nebo nebyl?“
„Jak bych ti to vysvětlil,“ dumal pan Spořádaný a zakousl se s chutí do koláče, na kterém si jeho paní dala zvlášť záležet. Věděla, že dostat chlapa na nákupy je úkol obtížný a že je třeba jej na celou akci dobře naladit. Měla vyzkoušené, že v těchto případech slouží dobře jako zdroj mužské energie dobré jídlo. A navíc – její Pepa je vyloženě na sladké.
„Nejdřív jsem vyrazil pro ty prkna a nějaké hřebíky a další spojovací materiál na ten plot. Přijedu tam, market tam je, ale nějaký jiný. Nejdřív jsem nevěděl, v čem to vězí, ale pak mi to došlo. Ten supermarket se jmenoval myslím „Dům stavby“. To mě znejistilo. Ale kupodivu, skoro všechno, co jsem potřeboval, tam měli.“
Paní přinesla další dávku koláčů, jelikož z vyčerpaného výrazu manžela usoudila, že dnes bude pro zdárný průběh nákupů nutno posílit jej více, než obvykle.
„Tady máš, ještě si vezmi. No a co, tak se to jinak jmenovalo, vždyť to byl sen.“
„No jo, jenže já pak jezdil po dalších nákupech a všechno bylo jinak.“
„Jak jinak?“
„Jezdil jsem po všech supermarketech, kde nakupujeme, a měly úplně jiné názvy, vůbec jsem nevěděl, kam to lezu. Tak jsem jel do dalšího obchodu se stavebním materiálem a ostatním obvyklým sortimentem. Koukám, a na střeše se skví nápis „Potoční mozol“. Vlezu dovnitř, a ono to fungovalo. Všechno jsem sehnal.“
Paní Spořádaná poslouchala a chápavě přikyvovala a myslela na to, že asi povolí svému manželovi večer přes spaním jedno pivo, aby normálně usnul a neotravoval v noci a nakonec i ráno.
„No tak vidíš, všechno nakonec dobře dopadlo. A byl jsi ještě jinde?“. V tu chvíli by si nejradši ucpala pusu, ale už to bylo venku. No, budu to muset ještě chvíli vydržet, řekla si v duchu a usmála se na svého mužíčka tak laskavě, jak nejlépe uměla.
„No jasně, pak jsem jel pro nějaké potraviny a koukám, supermarket se jmenoval nějak jako „Nákupní země“. A fakt tam měli potraviny. Pak jsem ještě zajel pro ten věšák do předsíně, který budeme dneska shánět. Když jsem dorazil na místo, stál jsem před nápisem „Nábytex“. Fakt divný. Nediv se, že jsem z toho byl tak ve stresu, i když ve snu. Ještě, že to nebyla skutečnost!“, odfoukl si s viditelnou úlevou pan Spořádaný a nacpán koláčky, zdál se být již provozu schopen a nákupů mocen.
„Šmarjájózef, to je toho, tak ty nápisy byly nějak podivně počeštěny, to je takový problém?“
„No aby nebyl. Lidi si přece zvykli na své obchody a tohle by způsobilo úplný chaos.“
„Ale přece jsou země, ve kterých se obchody takhle jmenují, ne? Třeba v Německu.“
„Co je to za blbost, copak by v Německu někdo věděl, co znamená třeba „Obchodní dům“?“
„Ale ne, já to myslím tak, že v tom Německu má spousta obchodů názvy v němčině, takže jim Němci rozumí. Ale buď klidný, žádné nebezpečí nám nehrozí, všechny ty Kaufhausy, Baumlandy, Holzbachy, Möbellandy a nevím, které ještě, jsou řádně na svých místech a můžeme jet v klidu nakupovat. A nezapomeň na tu sekačku, tu koupíme nejspíš v tom novém obchodě, „Horské pole“ se myslím jmenuje...“
