Padesátka je věk, který zdobí zralého muže, a její příchod je třeba náležitě oslavit. Ještě před obdobím covidového půstu chystal důstojné oslavy svého vstupu do zralého věku pan Adam v malebné vísce na vysočině.
Jeho dům stojí na konci jedné z bočních uliček, které ústí na hlavní cestu, na náves, kde je zastávka autobusu, obchůdek, hospoda a hasičská zbrojnice, tedy skoro kompletní občanská vybavenost. Dům je poslední v řadě, za ním je po pravé straně už jen kousek louky a les. Na velké zahradě stojí krytý velký krb, ve kterém se již griluje maso, hned vedle je umístěn soudek s pivem, zkrátka místo k oslavě jako stvořené.
A už přicházejí účastníci akce, první samozřejmě muzikanti, Béda, Cyril a Dan i se svými protějšky, aby si připravili instrumenty. Od autobusové zastávky je to sotva sto metrů. Jejich kroky míří k malému rybníčku, před nímž se úzká cesta stáčí doleva, tvoří malé esíčko a míří kolem protějších domků do lesa. Rybníček je to v horkém létě jen podle jména. Přímý přítok nemá, a proto je většinu léta skoro vyschlý. Pod hustým rákosím je sice trochu vody, ale hlavní obsah této malé nádržky tvoří černé mazlavé bahno. Břehy vyztužil pan Adam betonovými pražci a z levé strany osázel stromy. Z estetických důvodů umístil do rákosí nějaké ty kachny, čápa, žáby a vodníka na pařez, vše z kvalitní umělé hmoty. Radost pohledět. Hned vpravo od rybníčku je vstup do zahrady.
Hosté se v pořádku sešli, odbylo se blahopřání a večírek se rozjel, jak náleží. I pan starosta s paní tančili a zpívali, veselili se mužové i ženy, děti, prostě pohoda. Odrostlejší mládež se brzy vytratila a zamířila do vedlejší vsi, kde se konala jakási diskotéka.
Obzvlášť dobrou náladu měl pan Emil, soused a kamarád pana Adama, občanským povoláním řidič autobusu. Splnil si totiž před týdnem svůj životní sen a koupil nové auto, a ne ledajaké. Léta je obdivovatelem jedné značky a zejména určitého typu auta, a vždy toužil takové vlastnit. Asi proto, že celý život řídil velké obludy, oblíbil si spíše kompaktní a menší vozy. Konečně si mohl dovolit koupit retroverzi Brouka, v jasné červené barvě, po které vždy toužil. Každému proto na potkání vyprávěl o skvělých vlastnostech svého nového miláčka a už se těšil, jak s ním vyrazí na dovolenou.
S nastupujícím večerem se k hudební produkci připojil také poměrně mohutný sbor žab, tentokrát živých, které obývaly se zahradou sousedící rybníček, což ovšem nemohlo probíhající oslavu nijak narušit.
Veselý večer se pomalu změnil v noc a hosté se postupně vytráceli domů. Po půlnoci už u dohasínajícího krbu zbyli, jako obvykle, muzikanti a pan domácí. V klidu doháněli to, na co neměli v plném provozu tolik času – zbaštit něco z grilu, dát si v klidu vsedě pivko, a jen tak lehce nějakou tu písničku, na kterou v průběhu večera nedošlo. Přestávky vyplňovaly žáby svým monotónním vrzáním.
Vtom jinak tmavou oblohu pročísl záblesk ostrého světla a ozvala se podivná dutá rána. A najednou bylo ticho – i žáby zmlkly. To trvalo jen zlomek vteřiny. Najednou se od rybníčku ozval tvrdý haevy metall.
„Hele, žáby maj mejdan!“ hulákal poněkud unavený Cyril.
„No jasně, u rybníka je dýza!“ zaradoval se Dan, kterého už od kytary začaly bolet prsty.
„Neblbněte, chlapi, co to může být?“ pravil Adam a vydal se spolu s ostatními k rybníčku.
Tam se jim naskytl opravdu zvláštní pohled. V rybníce stálo krásné červené auto, tak řečený Brouk v retroverzi. Jelikož motor ještě chvíli běžel a světla svítila, měli poměrně dobrý přehled o situaci. Slovo stát tu však nebylo úplně na místě, auto totiž spočívalo na střeše a kola se mu ještě točila. Oboje dveře mělo otevřené a z kvalitních reproduktorů o mimořádném výkonu se na plné pecky linula Metallica.
„Ty vole, co to je?!“ vykulil oči Béda.
„To přece musí být to nový Emilovo auto! To mu ho někdo ukrad nebo co?“
„A kdo to řídil? Vevnitř nikdo není!“
Šoférovi se zdařil opravdu mimořádný kousek. Přehlédl, že cesta se stáčí doleva, a vjel přímo do rybníka. Lépe řečeno vletěl. Najel nejspíše na betonový pražec levou stranou podvozku, načež vůz vyletěl do vzduchu, kde se otočil o sto osmdesát stupňů a přistál měkce na střeše v kluzkém bahně ve vysokém rákosí.
Řidič vozidla se nacházel ve stínu, takže byl objeven až po chvíli. Seděl na pařezu vedle vodníka, který se ovšem tvářil zcela nezúčastněně. Mladík, původně oděn ve světlých džínách a bílé košili a obut do nové značkové obuvi taktéž bílé barvy podle poslední módy, nyní ovšem přebarven bahnem, se dílem klepal, dílem plakal. Vedle seděla nějaká slečna, také asi původně v bílém, a snažila se mladého uklidnit. Bez ohledu na sníženou viditelnost bylo zřejmé, proč se mladý řidič nevěnoval plně řízení.
„Sakra, jste celí? Je vám něco?“
„Táta mě zabije!“ odpověděl mladík, čímž naznačil, že na jeho zdravotním stavu už v zásadě nezáleží.
„Neblbni, mladej, buď rád, že jste celí. Co se vlastně stalo, jak jsi tohle dokázal?“
„Táta mě zabije!“ odvětil znovu mladík.
„Zajdi pro doktora! Spí nahoře. A přineste baterky.“ zavelel Adam a opatrně vlezl do rybníka, aby vypnul světla a hlavně brutální koncert, který se linul z reproduktorů, čímž uvolnil frekvenci pro další díl žabího koncertu.
Na akci přítomný lékař oba mladé prohlédl a konstatoval, že nemají sebemenší zranění a vlastně mohou jít domů. To se snadno řekne, ale hůře v případě mladého muže udělá. Tatík Emil byl přece jen poněkud prchlivý a až zjistí, že si jeho týden starého miláčka půjčil bez jeho vědomí synáček a otočil ho na střechu v místním žabinci, hrozí mu minimálně infarkt. Co hrozí synáčkovi, těžko říci. Na druhou stranu se nezdálo příliš moudré aféru dále rozvíjet, natož její řešení svěřit úřadům. Chlapec totiž autoškolu navštěvoval usilovně a řídit uměl, jen nějak zapomněl, že ještě neudělal závěrečné zkoušky. Ale touha oslnit slečnu a v lese, kam s vozem mířil, případně založit další generaci rodu, byla silnější, než všechny formální a neformální zábrany. Touha je zkrátka zázrak.
Po krátké poradě bylo rozhodnuto, že mladému bude poskytnut azyl do doby, než otec Emil vychladne, s čímž mu pomůže delegace zralých mužů vybavená slivovicí, která ho ráno opatrně seznámí s krutou realitou.
Tak se také stalo. Vozidlo bylo naštěstí prakticky nepoškozeno, bahno se zachovalo ke karoserii velkoryse. O to více všem vrtalo v hlavě, jak to ten kluk vlastně dokázal. Vždyť to byl výkon hodný špičkového kaskadéra a škody prakticky žádné. Pokud jde o další osud mladíka, vyvázl ze setkání s otcem bez zranění, ovšem nikoliv bez následků. Kapesné a úspory padly na odstranění následků havárie a ještě následovala další opatření. Ale co, nakonec to všechno dobře dopadlo, jen není známo, zda došlo k naplnění původního úmyslu mladého muže, který s automobilismem a technikou řízení neměl mnoho společného. Nicméně všichni zúčastnění mu důtklivě radili, aby byl v takových věcech patřičně obezřetný.
