Mám rád adrenalin. Neznamená to, že bych se pokoušel přejít po laně mezi dvěma mrakodrapy, všechno má své meze, ale plánovaná dovolená v Chorvatsku sestávající z poklidného polehávání na pláži ve mě velké nadšení nevyvolala.
Jezdím tam hlavně kvůli dobré partě známých, se kterými je legrace. Ale krátce před odjezdem se začaly objevovat zprávy, které přece jenom slibovaly alespoň nějaké vzrušení v jinak klidném kempu nedaleko Makarské.
Ilonka, jedna z účastnic zájezdu, nás začala zásobovat množstvím katastrofických zpráv ohledně situace v cílové zemi. Na prvním místě figurovaly informace o strašlivých vedrech a mimořádně teplém moři, ve kterém nebohý rekreant nemá šanci se osvěžit. Do toho přicházely další zprávy o nesnesitelných cenách, moři plném rostlin a odpadků a tvrdých postupech místní policie vůči rekreantům. Pookřál jsem, neboť se přece jen rýsovaly nějaké možnosti prožít alespoň trochu dobrodružství na jinak vcelku nudné dovolené. Na cestu jsem se tedy vydal pln očekávání doufaje, že se přinejmenším spálím na slunci, pohádám s policií a poperu s číšníkem a budu pak mít možnost vyprávět o svých hrdinských činech doma v místní hospůdce po slavném návratu.
Cesta s mezipřistáním u Balatonu proběhla vcelku klidně. Jen jsme nevěděli, jak sehnat ve zcela neznámém městečku ve čtyři hodiny ráno nějaké ubytování, a tak nám nezbylo, než se trochu prospat v autě. Náš spánek na parkovišti u parku byl poněkud hlasitý, čímž jsme v ranních hodinách způsobili nelíčený zájem místního obyvatelstva. Po vydatné snídani jsme prohlédli místní zámek a další pamětihodnosti, sehnali nocleh a strávili příjemné odpoledne u pivka na pláži Balatonu, zcela sami, neboť teploměr ukazoval 15 stupňů. Druhý den ráno, ještě trochu zmoženi po večerní párty s hovornými Slovinci, jsme zašli na snídani do osvědčené kavárny.
„Petře, jak se anglicky řekne včera?“, tázala se Ilonka svého zákonitého manžela.
„No yesterday přece!“
Ilonka, nadšená ze skvělé maďarské snídaně, vykulila své modré nevinné oči na mladičkého číšníka a chtíc ocenit ranní zážitek a poděkovat mu, pravila: „Víš, my jsme tu byli už včera, yesterday, a bylo to výbornýýýý!“ Číšník vykulil oči a asi pět minut koktal. Pak zmizel. Účet nám přinesla jeho kolegyně.
Cesta jinak proběhla docela v pohodě a večer jsme byli na místě. Byli jsme připraveni na velké vedro, ale podvečer byl docela chladný, ačkoliv informace z médií avizovaly tropy. No, uvidíme ráno.
Dopoledne jsme se vydali na pláž. Teploměr ukazoval příjemných 26°C. Hned při vybalování lehátek a dek na pláži jsme zjistili, že i další informace v českých médiích se podstatně liší od skutečnosti.
Kousek od nás se právě rozkládala početná rodina nějakých českých Homolků, zahrnující mimo jiné dva malé chlapce, tak ve věku 6 až 8 let. Ti se již nemohli dočkat, až po nudné a strastiplné cestě vletí do mořské vody, která, jak se psalo u nás, měla mít až 30°C.
Strhali ze sebe trička a vtrhli do vln. V tu chvíli byli zpátky na břehu.
„Tatí, to je strašně studenýýý!“
Na pláži se vztyčila majestátní, poněkud vydulá postava jejich zploditele.
„Cože? Tady jste na Jadranu, táhněte zpátky do vody, smradi! Víte, co to stálo peněz? Alou!“
Chlapci zkroušeně poslechli, ale nám začínalo být jasné, že na informace z českých internetových médií se úplně spolehnout nelze. Voda měla plus minus dvacet stupňů, což opravdu nebyly žádné termály.
Večer jsme pečlivě studovali internetové informace o strašlivých cenách v chorvatských restauracích. Večeře za bezmála dva tisíce korun, lístky bez uvedení cen, podivné příplatky a další zvěsti mě naplňovaly nadějí, že zítra, kdy jsme měli v plánu navštívit restauraci, zažiji nějaké dobrodružství.
Zasedli jsme večer do romantické restaurace s výhledem na moře, která se specializuje na ryby a jiné mořské potvůrky, plni očekávání. Ano, pivo tu bylo poměrně drahé, ale tak tomu bylo i vloni. Ligně na žaru, tedy na grilu s bohatou oblohou a bílým chlebem jsou lahůdkou, kterou si nedokážu odřeknout. S napětím jsem před odchodem očekával střet s účtujícím číšníkem. Bohužel, nedostal jsem k němu příležitost. Jídlo stálo něco kolem dvou stovek českých. Ve srovnání s cenou tohoto produktu v rybí restauraci v Praze bylo podstatně levnější. Do kempu jsem odcházel sice nasycen, ale zklamán. Žádné vzrůšo se nekonalo.
Večer jsem tak opět hleděl do mobilu a sbíral informace, které by mi mohly zlepšit náladu. Přece něco! České weby velmi dramaticky popisovaly, jak je moře v Chorvatsku zamořeno agresívními medúzami, které s oblibou vyhledávají turisty a velmi bolestně je spalují. Povzbuzen novou nadějí jsem spokojeně usnul a zdály se mi divoké sny, kterak zápasím se žahavými obludami.
Hned ráno jsem se utvrdil v očekávání, že dnes přece jen budu mít štěstí. Chlapeček z rodu Homolkových se již na pláži oháněl jakousi síťkou či podběrákem. Vzhledem k tomu, že na Jadranu jsou větší ryby vzácností, usoudil jsem, že rodina Homolkova četla včera stejné zprávy jako já, a vybavila dědice obrannou sítí.
S chutí a trochu zvýšeným adrenalinem jsem se vrhl do vln a hledal zákeřné medúzy. Přes celodenní snahu jsem však uviděl jen pár ježků a maličkých průsvitných rybiček, které mě opravdu nemohly nijak ohrozit. Zklamaný jsem se večer odebral domů. Dokonce i ta voda už byla znatelně teplejší, než na počátku pobytu. Prostě otrava.
Večer mi trochu zvedly náladu zprávy o chorvatské policii, která nemilosrdně zatýká a brutálně pokutuje turisty, aniž ti tuší, za co. Na příští den v podvečer byl plánovaný výlet lodí do nedaleké Makarské, kde se střet se strážci zákona dal docela dobře očekávat. Nebudu to prodlužovat. Zase jsem byl zklamán. Policisté v klidu setrvávali ve svém automobilu, i když kolemjdoucí turisté povykovali a hulákali. Snad to způsobil úplněk, ale k žádnému konfliktu vůbec nedošlo.
Už jsem byl z průběhu celé dovolené otrávený, když další den přece jen vysvitla jiskřička naděje. V českých internetových médiích se objevila zpráva, že chorvatské pobřeží, zejména v Makarské a okolí, je zaplaveno výkaly a odpadky a turisté se houfně vracejí domů. Zorganizoval jsem systematický průzkum pobřeží, jehož se povinně zúčastnili všichni účastníci zájezdu.
Výsledky byly více než chabé. Pouze Petr objevil v jakési zapadlé zátoce, kde se sdružovali nudisté, jeden exemplář prostředku dámské hygieny. Jinak, kromě jehličí a trochu řas, nic. Prostě nic.
Když nevyšla ani tato široce pojatá akce, slibující konečně nějaký skandál a oživení zájezdu, veškerou další aktivitu jsem vzdal a znuděně absolvoval zbytek úplně klidné dovolené. Zkrátka naprostá otrava.
Navštěvovat Chorvatsko je opravdu nebezpečné. Přijíždíte s velkými nadějemi, které ve vás vyvolá zpravodajství v českých médiích, a nakonec se z očekávaných adrenalinových událostí nic nevyplní. Doufám, že v jiných oblastech jsou zprávy spolehlivější, abych si příští rok přece jen trochu adrenalinu užil.
