Je to už pár let, kdy pan Spořádaný překročil padesátku a postoupil tak do kategorie mužů v nejlepších letech. Popravdě nevěděl, co tato kategorie obnáší a proč se tak vznešeně říká stárnoucím a chátrajícím mužům.
Vůbec ovšem netušil, jak mu tento přechod změní život.
Jako spořádaný občan navštěvoval pan Spořádaný čas od času svého lékaře, tu pro potvrzení, že může v práci pracovat, tu v autě řídit. V covidových časech se frekvence návštěv zvýšila očkováním a na jedné z nich pravil lékař: „Pane, jestlipak jste někdy byl na vyšetření prostaty? Ve vašem věku je to čas od času potřeba.“ Pan Spořádaný tak zjistil, že padesátka s sebou nese nejen životní zkušenosti a moudrost, ale také dosud nepoznané zážitky.
S jistým sebezapřením, ale zcela ukázněně podstoupil pan Spořádaný dosud neprožité vyšetření. Při akci samé trochu kulil oči, ale vyšetřující lékař jej uklidnil: “No, vypadá to dobře. Tak si ještě zajděte na krev, uděláme PSA, abychom to měli potvrzené. A za týden si zavolejte o výsledek.“
Následující týden nebyl pro pana Spořádaného lehký. Neustále se mu vracela myšlenka, co bude, jestli výsledek bude pozitivní. Jeho nervozita stoupala den ode dne, zdály se mu barvité sny o různých zákrocích, které bude v takovém případě nucen podstoupit. Jeho zjitřenou fantazii dráždily drastické příběhy, kterými jej průběžně zásobovali jeho přátelé, kterým se ve slabé chvíli svěřil s tím, co ho trápí.
Navíc po týdnu, když se odhodlal zatelefonovat do ordinace, zjistil, že dovolat se není vůbec jednoduché. Buď bylo obsazeno, nebo to nikdo nebral. A dny ubíhaly. Uplynul skoro celý další týden, než se po mnoha pokusech konečně na druhém konci drátu ozvalo: „Urologie, prosím.“
Pan Spořádaný se chvějícím se hlasem pokoušel překotně vysvětlit, proč volá. Nepříliš příjemný hlas si nejprve vyžádal veškeré jeho nacionále i heslo pro telefonické konzultace, které bylo dohodnuto při poslední návštěvě.
„Ano, to souhlasí, už vás tu mám. Ano výsledky již přišly.“
„Tak jakou pro mě máte zprávu?“, zašeptal chvějícím se hlasem pan Spořádaný.
„Já nemám oprávnění sdělovat pacientům diagnózu, na vaše číslo vám pan doktor zavolá. Na shledanou!“ Cvak a bylo ticho.
Pan Spořádaný držel ještě chvíli v ruce telefon a zíral do neznáma. V hlavě měl zmatek a teprve po pár minutách mu došlo, že hovor opravdu skončil a on se vlastně nic nedozvěděl.
Sakra, přece jestli je to negativní, tak mi to snad říct mohla, ne? A taky říkala, že nesmí sdělovat diagnózy. Znamená to, že jsem tedy pozitivní!? Sakra, kdyby to bylo v pořádku, tak žádnou diagnózu nemám, zdraví přece není diagnóza! Skoro se mu zastavil dech.
Bezvládně se svalil na gauč a cítil, že se strachem potí. Hlavou se mu honily všechny ty nepěkné historky, kterými ho už řadu dní krmili jeho dobří kamarádi. Fantazie pracovala na plné obrátky. Biopsie, operace, chemoterapie, kastrace…
Otevřel si láhev koňaku, který si schovával k nějaké slavnostní příležitosti a meditoval nad krutým osudem, který jej potkal. Hodiny ubíhaly a jeho deprese rostla do nadoblačných výšin.
Vtom zazvonil mobil.
„Haló!“, oslovil volajícího hlubokým barytonem, který vystihoval jeho duševní rozpoložení.
„Ano, dobrý den, tady doktor Laskavý, z urologie, byl jste u mě na vyšetření. Ano, vyšetření před týdnem dopadlo dobře, jen jsme potřebovali potvrdit výsledek testem PSA, že. Ano, a ten jste taky absolvoval, že.“
„Pro kristapána, pane doktore, tak už mi ten výsledek řekněte, já už jsem připravený na všechno!“, zavyl do mobilu pan Spořádaný a přerušil tak tok mluvy poněkud ukecaného lékaře, který se mimochodem žádným zjišťováním identity volaného neobtěžoval.
„Výsledek? Á, vy myslíte výsledek testu, že? No tak ten nám to potvrdil, že.“
„A co, proboha co?!“
„No přece, že je to v pořádku, tedy že vy jste v pořádku, žádný problém. Ale to víte, musíme dodržovat prevenci, tak se zastavte zase za rok, vyšetříme to znova.“
Pan Spořádaný už ani nereagoval a vypnul hovor. Seděl a opět zíral do blba. Z psychického stavu téměř umírajícího se snažil se vrátit do stavu zdraví. Byl absolutně vyčerpán a na další den si vzal dovolenou. Teprve v ten den si uvědomil, že je velikonoční týden a on poprvé neupletl vnukům pomlázku.
Zakrátko navštívil opět svého lékaře, aby mu oznámil radostnou zprávu o stavu své prostaty. Ten jej prohlédl a pravil: „No, tak to bychom měli. A teď nás čeká kolonoskopie, pane Spořádaný. V posledním vzorku byly nějaké stopy krve. Nemusí to nic být, ale preventivně je to třeba vyšetřit.“
Panu Spořádanému blesklo hlavou, že je velmi nespravedlivé, že všechna důležitá preventivní vyšetření pro muže v nejlepších letech se odehrávají per rectum. Jak se později ukázalo, mýlil se.
Odjel na plánovanou dovolenou, ale ani nevnímal, kde je. Hlavou se mu pořád honily představy o tom, co nastane, když ta zatracená kolonoskopie ukáže nějaký problém. Dovolená jakoby nebyla, domů se vrátil vyčerpanější, než na ni odjel.
Po absolvování vyšetření a traumatickém týdnu nesnesitelného čekání na naštěstí negativní výsledek, po němž padl další den dovolené na zotavenou, opět navštívil svého lékaře. Ten přijel s uspokojením dobré zprávy a neopomněl připomenout, že vyšetření je třeba nejpozději do dvou let zopakovat.
„A abych nezapomněl, pane Spořádaný. Ty vaše pihy na zádech se mi nelíbí, já vás pošlu na kožní. To víte, tady je důležitá prevence, aby se nám to nějak nezvrhlo.“
Na vyšetření dlouho čekal, a tak se stalo, že úplně zapomněl nakoupit vánoční dárky, ač byl nejvyšší čas.
A tak se celá historie zase opakovala. Vyšetření, zákrok, traumatický týden čekání, den dovolené.
O důležitosti prevence není nejmenších pochybností. Jen se se vstupem mezi muže v nejlepších letech poněkud změnil panu Spořádanému jeho roční životní rytmus.
Jeho rok se už primárně nedělí na jaro, léto, podzim a zimu nebo na intervaly Vánoce plus Nový rok – Velikonoce – dovolená – vznik republiky – Vánoce, ale dělí se na cykly pocházející z naplánovaných preventivních vyšetření, po nichž následuje týden čekání, kataklyzma, den dovolené, relaxace a znovu totéž.
Zkrátka se již stal mužem v nejlepších letech.
