Pan Spořádaný je ve svém zralém věku člověkem v zásadě konzervativním, překotné změny se mu jeví jako nebezpečné a kontraproduktivní. K volbám přistupuje jako ke své občanské povinnosti, o které ví, že on sám toho mnoho neovlivní.
Proto vždy, když obdrží obálku s hlasovacími lístky, vybere dva tři, kde figurují strany nebo hnutí, která jsou mu nejbližší, a nakonec vhodí do urny stejnou kandidátku, jako o minulých volbách, ačkoli se v průběhu volebního období nejednou zařekl, že už jim to podruhé nedá, protože ho něčím naštvali. Ale zvyk a jeho nechuť ke změnám mu nakonec vede ruku ke stejné volbě.
Kdo ví, který čert mu našeptal, aby se do obálky podíval důkladněji a trochu si rozšířil přehled o české politické scéně.
Usedl takhle večer s čerstvě uvařenou kávou do křesla a jal se podrobněji zkoumat obsah obálky, která mu v uplynulých dnech přistála ve schránce. Své obvyklé tři lístky pro předvolební zamyšlení našel brzy a dal se do studia dalších papírů z obálky.
Už první vzbudil jeho upřímný úžas. Byl to seznam registrovaných stran a hnutí v naší vlasti. Napočítal skoro 250 položek. Netušil, že se nám politické subjekty tak namnožily. Po chvíli si uvědomil, že valná většina z nich jsou místní iniciativy, které do parlamentních voleb nezasáhnou. Se zájmem se začetl do jejich seznamu.
Brzy zjistil, že fantazie zploditelů různých uskupení je téměř nekonečná. V jejich názvech se velmi často recyklují pojmy, jako je demokracie, občan, sociální, konzervativní, socialistický, liberální, národní a tak dále. Bez ohledu na to, že obsah těchto pojmů si každý vysvětlí tak trochu po svém, je to jakási orientační informace, dle které lze lépe či hůře odhadnout, kam se asi bude v případě úspěchu ten který subjekt v praktické politice ubírat. Takových názvů je však jen menšina a vypadá to, že jde o již zastaralý koncept.
Sílí snaha pojmout politický boj marketingově. Zdá se, že se pečlivou výchovou českého voliče daří orientovat jeho preference tak, aby se nerozhodoval podle obsahu politiky vyjádřené názvem, ale aby byl především zaujat logem a značkou politického subjektu a vybral takový, který je zrovna „in“, který má dobrou reklamu. To aby si nepřipadal na sociálních sítích jako blbec.
Myšlenky pana Spořádaného se ovšem takovými cestami neubíraly. Žije v představě, že kandidující seskupení chtějí oslovit voliče obsahem své politiky, a tu by měl vyjadřovat i název. Pročítal seznam a přes jejich pitoresknost měl pochopení i pro poněkud nesrozumitelné názvy regionálních seskupení. Stejně tak pro skupiny občanů, kteří mají snahu se vydělit z davu a upozornit na své specifické problémy. Tak se tu objevují hasiči, nájemníci, sportovci, ženy nebo senioři.
Některé skupiny jsou však, zdá se, poněkud více populární či vládne představa, že mají vyšší volební potenciál, než ty ostatní. Objevují se ve více názvech, například soukromníci nebo piráti, kteří jsou užiti ve dvou. Rozvoj soukromého podnikání je nejspíše příčinou takového jevu, avšak u pojmu, kterým jsou tradičně označováni loupeživí námořníci, se vysvětlení hledá obtížněji. Snad je to nějaká forma reinkarnace našich předků nebo nenaplněná touha občanů mít moře.
Skupinový primát drží pojem starostové, který se vyskytuje v šesti názvech stran či hnutí. Příčinou je snad slovní základ, který evokuje starostlivost a péči. Pan Spořádaný však poněkud staromilsky vychází z předpokladu, že všechny strany a hnutí byly vytvořeny a kandidují proto, aby se na základě těch nejlepších idejí staraly o blaho občanů a tvrdě pracovaly na jejich štěstí a spokojenosti.
Je proto trochu zmaten. Pravda, v parlamentních volbách k nedorozumění asi dojít nemusí, ale komunální volby mohou přinést mnohá překvapení. Tak je docela dobře možné, že starosta bude kandidovat na starostu za „starosty“ a jeho protikandidátem může být místostarosta, který kandiduje na téhož starostu za „jiné starosty“. Starostlivý volič pak bude mít plnou hlavu starostí.
„No to snad ne!“ ujelo nahlas panu Spořádanému, když se seznámil s další kandidátkou. Jmenovala se „Nechceme vaše hlasy.“ Na kandidátce této entity bylo uvedeno, že odmítá každou funkci. Vážnost voleb v očích pana Spořádaného vážně utrpěla. Co je to za nesmysl? Tohle nelze považovat ani za recesi. Jak je vůbec možné vydávat peníze daňových poplatníků na podobnou exhibici?
Vzpomněl si na zvěčnělého Jaroslava Haška a jeho „Stranu mírného pokroku v mezích zákona“. Takovou volebně politickou satiru asi dnes nepotkáme, zato nalezneme spoustu podivností, o nichž je těžko usoudit, zda jde o vtip, nebo zda to autoři myslí vážně. Splést si název strany a její program a uvést na místo názvu celý třináctiřádkový vesměs nesrozumitelný program, to už je opravdu kumšt. Ale jak je vidět, u nás to jde.
Máme tu například strany a hnutí výslovně cizokrajná. Tak zde najdeme název hnutí podle indiánského kmene. Jiný název je vytvořen podle jména jisté evropské neutrální konfederace. Další hnutí bylo založeno na půdě iniciativy, jejíž název pošel z úhynu nejlepšího přítele člověka. Jestli znamená slovo „desítka“ v názvu dalšího hnutí pivo nebo pokutový kop nebo obojí, není jasné. Jiné hnutí se zove jako oblíbené maďarské zeleninové jídlo. A tak dále a tak podobně.
Pan Spořádaný ukončil pátrání po mapě českých politických subjektů ve stavu poněkud roztrpčeném. Studium předvolebních materiálů mu povážlivě nahlodalo jeho tradiční pohled na volby a jejich smysl. A hlavně vážně zapochyboval o čistotě motivace a úmyslů některých kandidujících. U mnohých vlastně neví, zda to ti lidé myslí vážně a co je vlastně jejich cílem. Exhibicionismus? Nejapné žertování za veřejné peníze? Nedobrý zdravotní stav? Vždyť volit takové exoty mu připadalo až nebezpečné.
Nakonec to dopadlo jako každý rok. Ze tří lístků vybral ten každovolební a hodil ho se skřípěním zubů do urny pronásledován tušením, že příští čtyři roky bude zase nadávat. „Ale aspoň vím, co jsem to vlastně volil.“
