Pocit viny a náklady integrace
Celá západní Evropa potřebovala pro svoji poválečnou obnovu velké množství pracovní síly. Místní zdroje nestačily a tak se otevřely dveře ekonomicky motivovanému přistěhovalectví. Zprvu se chápalo jako dočasné opatření, spočívající na cirkulujících a hostujících dělnících. Leč ropná krize a první červánky mezinárodního terorismu postavily otázku, jak přílišný pohyb námezdní síly omezit. A tak se zrodil projekt scelování imigrantských rodin a jejich usazování v hostitelských zemích.
Dnes se takové „rodinné přistěhovalectví“ pokládá za zdroj všech současných problémů. Leč oním zlem není samo někdejší opatření. Scelování rodin by bývalo nemuselo vést ke stále většímu zatěžování systému sociální pomoci a vytváření paralelních společenství, pokud by bylo doprovázeno jasně formulovanými integračními povinnostmi a zásadami. Ty se dají vyjádřit poměrně jednoduše – povinnost navštěvovat jazykové kurzy, respektovat zásadu povinné školní docházky, poznat kulturu hostitelské země a respektovat její ústavu a zákony.
Vypadá to jasně, ale názorová rozpoložení hostitelských společností nedovolila tyto jasné zásady imigrantům určit za povinnost. Podepsaly se na tom pocity typu „nemůžeme náš jazyk vnucovat nevinným imigrantům“, „nemůžeme předepisovat jakékoliv omezování jejich vlastní kultury“. K tomu se přidávala tolerance hraničící s lhostejností, eroze autority orgánů správy, justičních institucí a bezpečnostních složek, jejichž dílčí přehmaty začaly nezřídka účelově využívat asociace a sdružení občanské solidarity šermující Všeobecnou deklarací lidských práv. Nemluvě o propadu respektu k veřejné škole a oslabování její stmelující funkce ve společnosti.
Vývoj vede ke stavu, který charakterizuje téměř totální blokáda otevřené, slušné a rozumné diskuse o současnosti a perspektivách imigrantů z odlišných kulturních prostředí. Zvětšuje se propast mezi levicově naladěnou částí společnosti a konzervativci. Jedni kritickou analýzu, v níž se objeví zmínka o kulturních souvislostech obtíží v soužití imigrantského a hostitelského prostředí, okřikují jako kdyby šlo o rasismus a populo-nacionalismus a vyhrožují soudy. Druzí odmítají odpovědnost a dávají najevo, že nejsou ochotni nést sebemenší, byť nevyhnutelné náklady přistěhovalectví.
V Německu vyvolala nedávno velké vzrušení i pobouření kniha Thilo Sarrazina „Německo spěchá k sebezničení“. Ve Francii se mocně diskutovalo nad knihou „Popření kultur“, kterou napsal sociolog Hugues Lagrange. Shrnuje závěry výzkumů mládeže z imigračního prostředí a hodnotí souvislosti mezi kulturním zázemím, zločinností a integrací. Poprask sice dělá knihám reklamu, leč zpravidla neguje věcnou diskusi. Média vypichují druhořadé prvky argumentace a staví autory do podezřelého světla. A veřejnost se následně utíká k vyjadřování solidarity s napadaným a pomlouvaným.
Je jistě v pořádku poučovat se o rasismu, leč nikoliv proto, aby se s heslem „Pozor rasismus!“ mávalo pokaždé, když někdo upozorní na nezdary integrace přistěhovalců z jiných kultur. Zastánce takových kritik pokaždé určitě nespojují jen dobré úmysly. Leč je snad méně pobuřující skutečností to, nač upozorňuje francouzský sociolog - „nadměrné zastoupení mladých z černé Afriky na delikvenci ve Francii“ - či německý esejista - „ nemalá část muslimských imigrantů v Německu končí v sociálních sítích, z nichž po generace nevychází“?
Není snad alarmující, když 72% přistěhovalců tureckého původu v Německu ve věku mezi 22 až 64 let nemá dokončenou školu a musejí se spojit s příležitostným zaměstnáním, jehož nabídka stále klesá? Nejsou nebezpečím pro budoucnost Evropy nejen mladí muslimové, ale i všichni mladí, kteří nedokončí školu, nezapojí se nebo nejsou zapojeni do ekonomického a společenského života a přežívají v paralelních světech, nezřídka nepřátelských či uzavřených demokracii?
Každého, kdo upozorňuje na vršící se překážky integrace přistěhovalců, je sice snadné označit za rasistu, leč co dál? Třeba takový kritik jen žádá to, abychom se dívali více na současnost a budoucnost než na to, co je minulostí. Ostatně, žádné poučení z minulosti nám nemůže zakázat stavět před přistěhovalce jisté závazky. Stejně jako nás nemůže zbavit povinnosti dávat nezbytné prostředky k integraci příchozích a ukazovat snahu žít společně se všemi, kteří jsou ochotni přijmout rovnost v právech a respekt k zákonům.
Poučení? Máme my v Čechách štěstí, že nás z minulostí netíží žádné velké trauma ve vztahu k jinakosti. Žádný kolonialismus, žádné rasové zákony. Otázku poválečného vypořádání se sudetskými Němci bych sem netahal, neboť se jedná o téma jiného druhu. Můžeme si dokonce myslet, že integrační potíže, s nimiž dnes zápasí velké země západní Evropy, se promítají do přísnosti opakovaně adresované novým demokraciím ve střední a východní části kontinentu ze strany západoevropských politiků a expertů, když se začne mluvit o menšinách. Leč jako cenu by mělo bránit se výčitkami či zesměšňováním cizích nesnází, které se nás bezprostředně zatím netýkají? Jediný smysl má vědomí, že evropská zkušenost je společná. Navzájem si zřejmě nejvíce prospějeme, nedovolíme-li, aby z evropské paměti vypadly naše vlastní omyly a zároveň se nenecháme strhnout k opakování chyb druhých.
Zdeněk Müller
Jako komunismus?
„Komunismus je islám 20. století“, bonmot francouzského sociologa, starý více jak půl století, by se dnes dal obrátit. „Islamismus je komunismus 21. století“.
Zdeněk Müller
Soustředěnost jako kulturně společenský problém
Jaký vliv může mít na lidské myšlení těkavost povzbuzovaná dnes už běžným a často libovolně směrovaným sledováním obrazovek či ekránů nejrůznějších elektronických zařízení? Schopnost či naopak neschopnost delší soustředěné pozornosti mají zajisté individuálně i kolektivně kulturní a společenský dopad.
Zdeněk Müller
Několik poznámek k tématu Islám v Evropě
Počátkem prázdnin mě Český rozhlas pozval k diskusi o muslimech a islámu obecně a těch v Evropě zvláště. Předem naplánované cestování mi bohužel nedovolilo účast na natáčení pořadu přijmout a musel jsem se omluvit. Nabídl jsem alepoň pár svých poznámek k tématu. Následující text je složen právě z nich.
Zdeněk Müller
Sedm společenských tříd
Třídní rozdíly nejsou minulosti. Dva britští sociologové oprášili pojem a pokusili se zjistit, jak je na tom z tohoto hlediska současná ostrovní společnost. Na webové stránce BBC si lze nyní zahrát na Angličana a najít si místo v britském společenském žebříčku.
Zdeněk Müller
Demokracie pro počítačovou civilizaci
„Současný svět není v krizi. Co na nás doléhá, to je jeho podstatná změna“. Francouzský filosof takto charakterizuje jevy kolem nás. Nemálo se toho za posledních dvacet let stalo, leč víme si s tím rady?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
OBRAZEM: Ruská destrukce z výšky. Drony vyfotily bombardovaný Časiv Jar
Měsíce neochabujícího ruského dělostřeleckého bombardování zdevastovaly Časiv Jar, strategické...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici komplikuje od rána nehoda nákladního vozu a...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 263
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2517x