Neházel bych všechny vinaře do jednoho pytle. Obzvlášť po shlédnutí reportáží v televizi, kde bylo za poslední dobu mnohokrát prezentováno jak se vinaři připravují, aby uspokojili zájemce toužící k ochutnávce dobrého vína a návštěvě těch sklípků, kterých je na moravě ve vinařských oblastech nespočet. Do nich se právě pořádají zájezdy od nás z Čech. Různé slavnosti, nebo prostě jen tak.
A tak jsme takový výlet uspořádali i my. Mnozí jsme jeli poprvé, tak jsme byli plni očekávání. Všechny ohlasy z minulosti jen a jen dobré, samé super,ok a pod. Tak proč by to mělo být jinak. Prostě jsme se všichni těšili.
Nejsem podnikatel v tomto oboru, tak si nedovedu představit jak ekonomicky výhodné jsou takovéto akce pro vinaře. Jo nebo ne? To musí vědět oni sami. Jinak by je přece nepořádali. Obzvlášť když přijede zájezd 32 lidí a má to i s ubytováním a snídaní. To by se měl vinař pěkně otáčet a snažit se „podstrojovat“ tak, že budou všichni nadmíru spokojeni.
Nevím jak to funguje jinde na Moravě, v jiných oblastech, u jiných vinařů, ale Hustopeče u Brna jsou bohužel jednou takovou dost blbou zkušeností. Zda to byla pouze náhoda či výjimka nevím.
To posuďte sami!
Ubytování
Ono sehnat ubytování pro tolik lidí, aby byli pohromadě není vůbec nic jednoduchého. Penzionů a hotelů s menšími kapacitami je v tomto moravském městečku hodně. Bohužel s tou větší asi jediný, ten jsme proto vybrali. Výhodou mělo být, že majitel je jedna a táž osoba hoteliéra, vinaře i majitele sklípku. NEBYLA!
Nejlepším doporučením jsou vždy osobní zkušenosti. Nikdy nedávejte na relativně zajímavě udělané internetové stránky. Ty napoví jen něco málo o prostředí, cenách ale ne o lidech!
Nechtěli jsme ubytování hotelového typu. K ránu unavení ze sklípku, rano brzo vstát a odjezd. Není třeba hotel. Jen na to přespání stačí penzion pro nenáročné. Byla to ubytovna s hezkým českým jménem. Prostředí, které ale hosty nevidělo hodně dlouho. A to bylo údajně místo vhodné k pořádání seminářů. Těžko by tam někdo nějaký pořádal. Asi kdyby bylo všude čisto a uklizeno, tak jak se očekává, když má přijet tolik lidí, dalo by se to možná i přehlédnout. Bohužel po upozornění na tyto velké nedostatky, které by mohly být i důvodem k zavření provozovny z hygienických důvodů, se pan majitel cítil nepochopitelně pro nás dotčený. Místo aby dal vše do pořádku a snažil se navrhnou nějaké řešení, kompenzaci či omluvu, jen aby neztratil hosty, začal býti značně nepříjemný.
Docela vážně jsme začali uvažovat, že se sebereme a i bez návštěvy sklípku pojedeme domů.
Pokud by měl být sklípek hampejz v podobném duchu, tak fakt raději bič a pryč.
Kdo uteče ten vyhraje?
Sklípek
Nevím jak kde, ale tady ulička a v ní jeden sklípek vedle druhého. Před některými pergola na venkovní posezení. Ten náš byl až na ůplném konci.
První dojem dobrý, i když to vlastně nebyl žádný ten sklípek. Tedy ne takový jaký jsem si nejen já představoval. Místnost s krbem, lavice, stoly, barový pult. Pro naši výpravu tak akorát, abychom se vešli. Na stolech připravené džbánky s bílým a červeným vínem. Na zapíjení voda s citronem prý tzv zcelená. Vlastně normální obyč z kohoutku, ale dobrá. První pohoštění – pečené kuře s chlebem. Nebýt špinavých příborů tak OK. Druhá večeře byla. Bohužel slibované domácí uzené, klobásky, špek se nekonaly. Místo toho pouze uzená vepřová plec ohřátá ve vodě, taková ta z marketu, bez chuti a zápachu co chutná jak ...z nutrie! To byla bída. No, protože vytrávilo, tak jsme brali co se nabízelo. Na chuť nějaké brambůrky a oříšky. Jen aby se neřeklo.
O koštování ve sklípku jsme si museli vysloveně říct. Není divu, že se panu vinaři moc nechtělo. To jsme pochopili hned v zápětí. Sklípek totiž v pološeru skrýval velké překvapení. Všechny dřevěné sudy po obou stranách byly prázdné! Ochutnávka spočívala v několika málo lahvích, k tomuto účelu připravených. Víno z nich bylo dobré a určitě kvalitní. Ne však to, co jsme celý večer my všichni požívali. Sklepu vévodily dvě velké nerez nádoby s nejasným obsahem určeným pro nás ke konzumaci. Jaké kvality ono víno asi bylo nedokážu posoudit, nejsem žádný odborník. Jsem spíše na pivo jako většina z mého okolí. Vůbec se totiž nevyplnily černé obavy manželky, abych nedělal ostudu a neopil se. To víno prý piju jako vodu. Nejsem určitě sám.
Jaké značky to bílé víno bylo nám nikdo neřekl. Podle odhadu jsem ho vypil tak 3 litry. To je na pivaře až dost. Podobné to bylo u nás u všech. Opilý nebyl nikdo!
To ani nedošlo na slibované destiláty. Třešňovice, hruškovice, slivovice atd. Asi došly?
Zábava byla skvělá a nenechali jsme si ji ničím zkazit. Měli jsme totiž svůj hudební doprovod který se o vše postaral. Zpívalo, tancovalo a bavilo by se skoro až do rána! Nebýt toho, že nás pan majitelv půl druhé jednoduše vypoklonkoval. Ostatně vlastně celý večer se nám věnoval takovým způsobem, jako by už nikdy do budoucna nestál o zákazníky a jejich spokojenost.
Nezbylo nám tedy naši návštěvu sklípku ukončit. Vyspali jsme se na ubytovně, ráno dostali běžnou snídani a rychle do autobusu a hurá domů.
Toho že by si pan vinař nasypal popel na hlavu, třeba se omluvil, nějak to vše kompenzoval, urovnal jsme se nedočkali. Škoda. Sem už nikdy nepojedeme. A ani známí, kterým o tom budeme vyprávět a ani jejich známí.
PS.
Slyšeli jste někdy někdo o tom, že by vinař neprodal domů víno? I to se bohužel stalo.
Vraceli jsme se totiž s prázdnými demižony. A to je opravdu smutné!
