Není metr jako metr

     O tom, že se v naší zemi měří dvojím metrem vědí snad všichni. V právním státě je několikerý výklad práva. Politik, lobista, běžný občan či rom. Na každého jiná míra.

     Stačí zmínit několik do očí bijících příkladů z poslední doby.

     Ve vládě, která před veřejností hlásala boj proti korupci, kázala vodu a pila víno, se nikdy nic nedokázalo, nevyřešilo a  přímo zde bujela korupce, před očima všech. Nyní dokonce posvěcená výrokem Nejvyššího soudu. To jsou paradoxy. Bohužel, na naše politiky je právo krátké, neboť mají imunitu a mohou prakticky všechno. Málokterý z nich by si mohl poctivou prací vydělat na tak nákladný život, jaký většina z nich žije. K mnohamilionovým majetkům by nikdy nemohli přijít běžnou cestou. Mnoha je málo poslanecký, senátorský plat. Musí si přivydělávat v dozorčích radách, poradenských společnostech a pod.

     Kauza pana Bárty a Škarky vyvolá u každého úsměv na tváři. Pan Janoušek trestu také ujde. Přitom to měl být proces roku.

     Co je však také alarmujícím příkladem, že jsou jiné tabulky a jiný přístup na úřadech práce a sociálních odborech městských úřadů k naší romské menšině. Je to věc veřejná, přesto se všichni  bojí  něco s tím  dělat, aby náhodou nešlo o rasovou diskiminaci. No a samozřejmě ono toho maximálně využívají. Do práce nechodí a dělat nikdy  nebudou. Možná tak nepořádek a trestnou činnost. Když jsem se dozvěděl, jaké částky jim jsou každý měsíc vypláceny, nemohl jsem tomu uvěřit. Ale prý to je běžné a normální. Když si však půjde běžný občan žádat o nějakou pomoc, finanční příspěvek, příspěvek v hmotné nouzi a pod., má prostě smůlu. Mám konkrétní  příklad v rodině, takže zkušenosti jsou aktuální.

    I nadále na tom líp nemakačenka, lehkoživkové a jim podobné tipy. A my všichni ostatní na ně budeme přispívat?