Po vyúčtování loňské topné sezony, které jsem nedávno obdržel, jsem zjistil velmi zajímavou skutečnost. Bohužel takovou, že s tím šetřením to není tak, jak si mnozí doposud mysleli.
Ceny za vytápění domů a bytů jsou různé. Jaké, to ví každý sám kolik platí za teplo a teplou vodu.
V rodinném domě je to tak, že co a kolik protopím, tolik zaplatím. Ať je to plyn, elektřina či pevná paliva.
Vím tedy na čem jsem. To u nás, co bydlíme v bytovkách, panelácích, jinak pro někoho králikárnách, je to trochu jinak. Tam je složka rozdělena na základní a spotřební. Základní činí 40% .Podílu celkového tepla odebraného všemi byty v domě. Zbývající 60% spotřební složka je určená podle spotřeby v jednotlivých bytech počítaná dle měřících přístrojů na jednotlivých radiátorech. V případě teplé vody je to podobné, jen 30 a 70%.
Již v době, kdy jsme v domě pořídili plastová okna a zateplení, jsem se zamýšlel nad tím, kolik se vlastně může ušetřit. Každopádně toto napomohlo a hned po první sezoně bylo jasné, že většina ušetřila. Zas tolik jsem tomu nevěnoval pozornost. Až letos mě zarazila drobná nesrovnalost. Přesto, že jsem minulou sezonu spíše netopil, bylo to v měřeních o 2/3 méně, předpokládal jsem, že šetřím více. Omyl! Existuje totiž vyhláška o minimání přípustné hodnotě /č.372/2001,§4/.Podle ní se cena přizpůsobía je upravena koeficientem tzv.korigované spotřeby.
Jednoduchý počet zde neplatí. Čím méně budu topit, tím větší je koeficient a konečná cena vyšší. Přestože byla cena za GJ menší, znát to proto není.
Proto přehnaným šetřením, zavíráním kohoutů, studeným odchovem zas tak neušetříme. Nebo ne tolik, kolik si myslíme!
